RECENZE Super Mario Maker
O čiré radosti z vytváření vlastních úrovní.
Pro Wii U už vyšly dvě hry s Máriem. Ta dvourozměrná byla dokonce startovním titulem a ta druhá jednou z nejlepších 3D máriovek historie. K třicátému výročí série si ovšem Nintendo připravilo něco speciálního. Svou dokonalou Super Mario úroveň si totiž dnes může vytvořit každý.
Osobně jsem nevkládal mnoho nadějí do titulu, který je kompletně o navrhování vlastních levelů do světoznámé hry. Však víte, jak to končí. Naházíte na obrazovku milión nesmyslů, hlavně, že můžete zakřičet: "Hele, mám na obrazovce tři Bowsery a deset hvězdiček nesmrtelností." A ačkoliv mnoho takových úrovní se ve hře vyskytuje, rozhodně mě Super Mario Maker příjemně překvapil.
Po spuštění vás čekají dvě volby - vytvářet nebo hrát. Lačný po klasickém skákání jsem zvolil druhou možnost. Prst dopadl na položku "10 Mario Challange", což je osm, většinou krátkých Nintendem vytvořených úrovní. V nich máte k dispozici maximálně deset životů. Po dokončení levelu můžete získat až tři životy, které jste si zasloužili sbíráním mincí nebo houbiček. Na jednotky hodin fajn, ale spíše než o hraní jde získání nápadů pro budoucí stavění vlastních výtvorů.
Vzápětí jsem se vrhnul na tvoření své první úrovně. K dispozici jsem měl ty nejklasičtější stavební kameny každé mariovky - bloky cihel, mince, zvětšovací houbu, Goombu nebo želvu. Super Mario Maker mi připravil tu nejklasičtější úroveň z prvního dílu a na ní jsem se vyřádil. Rozšířil jsem ji do výšky, přidal plošinky, nepřátele a mince a nahrál ji na internet s očekáváním věčné slávy a nabídky spolupráce s Nintendem. Nicméně stejný nápad měli asi desititisíce dalších lidí.
Další úroveň jsem zmenšil na minimum a tím vznikla moje série úrovní "Shortest, but tough.". V tu chvíli jsem ovšem začal pociťovat nedostatek možností pro mou tvořivost. Možná jsem přehlédl nějaký textový boxík, ale prostě jsem nevěděl, jak odemykat další stavební bloky.
V praxi musíte používat všechny nově odemčené bloky v nově odemčené úrovni. Po pěti až deseti minutách se objeví informace, že se další nové bloky otevřou druhý den. To znamená, že pokaždé, když jsem Super Mario Maker spustil, vytvářel jsem nesmyslnou úroveň, dokud na mě nevyskočila informace o odemčení nového obsahu. Trapný rituál, kterým si zpřístupníte nejen další kostičky, nepřátelé nebo vylepšení, ale i nové úrovně jako Bowserův hrad nebo podvodní svět. Později můžete i manipulovat s rychlostí scrolování nebo časem potřebným ke zdolání úrovně.
Vytvářet úrovně je v základu zábava, legrace a párkrát jsem se do toho tak ponořil, až jsem přestal vnímat čas. Nakonec to není ani tak těžké, jak jsem si myslel. Před tím, než můžete úroveň nahrát na servery Nintenda a sdílet s ostatními, ji musíte sami alespoň jednou dokončit. A to mi nakonec vždy zabralo nejvíce času. Přeci jen nedělám úrovně pro prcky!
Jako obvykle to hlavní Nintendo zvládlo připravit bezchybně, ovšem omáčka kolem vypadá trochu jako UHO ze školní jídelny. Úrovně ostatních hráčů sice můžete prohledávat podle data, počtu doporučení ostatních, obtížnosti nebo jména známých tvůrců, ale to je vše. Navíc chybí jakýsi hnací motor, proč hrát úrovně ostatních? Pro pár oblečků, které můžete použít pouze v jedné ze čtyř grafických a částečně i herních variant - té původní Super Mario?
Náhodné úrovně si můžete spojit i do 100 Mario Challange a zvolit si jednu ze tří obtížností. Sice je to zajímavý pokus o presentaci výtvorů ostatních, ale opět jde jen o bezduchou a nesourodou skupinu jednotlivých úrovní. Navíc nejpopulárnější a nejvíce hodnocené levely jsou v současnosti ty, které ani nehrajete. Mario v nich prostě sám běží, jede nebo letí od začátku do konce za pomoci všemožných udělátek. A pokud do hry zasáhnete, úroveň naopak nedokončíte.
Ačkoliv lokálně jakž takž skládáte své úrovně do logických celků, pro sdílení obsahu s ostatními to dělat nemůžete. Už jsem zmínil, že vytvářím úrovně s tou nejkratší délkou a velmi rád bych je presentoval jako celek, který by hráči mohli projít od začátku do konce. Věřím, že podobnou touhu mají i ostatní. Díky tomu by určitě vznikly kompletní světy nebo dokonce Mario hry od tvůrců z celého světa. Proč to Nintendo neudělalo je mi záhadou. Nechce kanibalizovat své příští Mario hry?
Super Mario Maker jen pro Wii U vyšel v angličtině v půlce září za 1176 Kč.
koupit na Alza.cz.
A proč vůbec Nintendo nešlo ještě dál? Proč neumožnilo série úrovní prodávat v nějakém interním obchodě a nevzalo si z toho patřičnou sumu, podobně, jako to dělá třeba Valve u Team Fortress 2? Proč nemůžu skládat vlastní hudbu v jednoduchém editoru? Proč chybí tolik možností z Mario her, třeba úrovně scrolující odspodu nahoru? Snad se těchto možností dočkáme v nějakém DLC nebo větším patchi. Zatím se musíme spokojit s čirou radostí z vytváření jednotlivých úrovní.
