RECENZE Splatoon
Obarvování podlahy v první střílečce Nintenda.
Dlouhé roky fanoušci volali po nové značce, nových charakterech, novém univerzu. Že se ho dočkají v první FPS od Nintenda pro Wii U, asi nečekal nikdo. Na druhou stranu mi bylo jasné, že jakmile se Nintendo pustí do stříleček a navrch multiplayerových, nebude to obyčejná kopie Call of Duty. Výsledek od něj ani nemůže být dál.
Splatoon je sice střílečka, ale zapomeňte na headshoty, pistole a granáty. Přijměte, že FPS akce může být i mírumilovná. A nakonec vůbec nejde o to někoho zabít, mnohem důležitější je vymalovat svojí barvou celý level.
Všechny bitvy mají podobný průběh: puberťácké postavy se pomalu sunou minimalistickými arénami, dokud nenarazí na nepřítele, což vyvolá krátkou přestřelku. Ten, kdo je poražen, je přenesen zpět na začátek úrovně. Jenže v tu chvíli už je plocha kolem respawnu vymalovaná. Vy se můžete ponořit do inkoustu a rychle doplavat až tam, kam je země postříkaná vaší barvou. A nebo se podíváte na obrazovku GamePadu u Wii U a vyberete si jednoho ze svých tří kolegů a necháte se vystřelit jeho směrem. A buď se opět pustíte do zběsilého souboje nebo se budete věnovat důležitější činnosti a tou je zmíněné barvení podlahy či stěn.
Po úvodních pokusech o dominanci nad nepřáteli jsem si vypěstoval zvyk se jim naopak co nejvíce vyhýbat. Konečný výsledek celého souboje totiž záleží nikoliv na počtu fragů, ale na velikost plochy postříkané vaší barvou. A v konečném účtování jsem byl nakonec většinou na prvním nebo druhém místě, i když jsem neměl ani jeden frag.
Možná obarvování podlahy nezní příliš zábavně, ale Splatoon je totálně zběsilou tříminutovou jízdou. Ano, každý zápas v multiplayeru v módu čtyř proti čtyřem trvá jen tři minuty, ale věřte, že i za tak krátkou dobu stihnete úroveň několikrát totálně přemalovat.
Ačkoliv zbraně jen prskají barvu, jsou obdobou klasických střílečkových stereotypů - pistole, automatická puška, brokovnice, odstřelovačka, raketomet, granáty. Jen nelétají projektily, ale cáká barva. Existuje i několik specialitek. Například poměrně oblíbený váleček, se kterým je natírání podlahy doslova hračka. Jen je pak postava v podstatě bezmocná proti útokům z dálky.
Já jsem si nakonec zamiloval Gal .56, která mi připomínala rychlopalnou brokovnici. Její společník je jakási sprcha, která se hodí na přerušení úzkých koridorů, kterými neproletí barva z granátů a skvěle se s ní zastavují protivníci s válečky. Ultimátním kombem je jakási barevná atomovka. Nové zbraně si kupujete za peníze vydělané při zápasech a odemykají se při postupu na novou úroveň vaší postavy. Stejně tak lze kupovat oblečení, které vám kromě vizuální stránky pomáhá i menšími bonusy - například vám barva v zásobníku vydrží déle nebo rychleji běháte.
Zbraní je ovšem podstatně více a další týden, co týden přibývají další. Podobné je to s mapami, kterých při vydání bylo jen pět, ale další už jsou na cestě (DLC). Je otázkou, zda brát menší porci obsahu za negativum nebo naopak pochválit Nintendo, že přidává rozšíření rychle po vydání a zdarma.
Docela zklamaný jsem byl z ovládání. V případě hry jednoho hráče nelze použít Wii U Pro Controller, což je podle mého názoru velká škoda. Nakonec jsem se s Wii U GamePadem sžil, i když je pro delší hraní trochu nepraktický. Nicméně na něm můžete skvěle sledovat aktuální situaci v aréně, protože zobrazuje její kompletní mapu, včetně barvy vaší i protivníka.
Výchozím mířením je dokonce to pohybové, ale po třech zápasech jsem s chutí přešel na klasiku se dvěma analogovými páčkami. Za největší technologický nedostatek považuji chybějící podporu hlasového chatu. Ve Splatoon se velmi rychle mění situace a kdybyste spoluhráče mohli požádat o pomoc či si domluvit taktiku, bitvy by dostaly úplně jiný rozměr. Takhle jen doufáte, že vaši kolegové budou trochu přemýšlet a ne se jen hnát bezhlavě vpřed za fragy.
Splatoon jen pro Wii U v angličtině vydal ConQuest koncem května za 999 Kč.
koupit na Alza.cz.
Kromě multiplayeru obsahuje Splatoon i singleplayer, ale ten mi přišel nemastný neslaný. Není o zběsilé akci, ale spíše variací na mariovské skákání. A přiznám se, že jsem singl ani nedohrál, skončil jsem po dvou hodinách někde v půlce. Existují i další módy, můžete hrát na jedné konzoli ve dvou a brzy vyjdou i další módy, jako v minulém týdnů Ranked Battles.
Grafika mi na poměry Wii U nepřijde příliš povedená, na druhou stranu běží zápasy ve stabilních 60 snímcích za vteřinu. Poměrně dost procesorového času zřejmě sežere fyzika tekoucího inkoustu a tak možná nezbylo na hezčí prostředí ani postavy.