Deník testerů Zaklínače 2 - první část

Týden druhý - Vojta (Falagor), aneb v Polsku je blaze

Neděle 22. března 2011

Nedělní ráno nemusím nikterak pospíchat se vstáváním, vlak mi jede až v jednu. To chudák Jetro se kodrcá snad už od osmi. Před dlouhým cestováním bývám vždycky trochu nesvůj a nejinak je tomu i teď. Nastupuji do vlaku, kde po chvíli s úlevou nacházím tvář, kterou jsem prozatím znal pouze z ICQ a facebooku. „Ahoj, Zdeňku." Celou cestu plkáme o všem možném, první nemilá událost na nádraží v Katowicích, kde patrně probíhá exodus. Místenky samozřejmě nemáme, takže nejdřív jsem požádán u uvolnění místa já – předstírání, že nerozumím, nepomáhá :) (polsky trochu umím). Po chvíli si přesedá i Jetro. Cesta ubíhá již jen velmi pomalu, zpříjemňují ji snad jen dvě vtipné slečny, které nepochopily, že dveře ve vagonu se zavírají automaticky a vehementně se je snaží s vervou zavřít. Krom toho se do vagonu také dostal podivný bezdomovec, který procházel vagonem s čepicí v ruce, zpíval a dožadoval se tvrdé měny. A šířil kolem sebe nepříjemný zápach. Nedali jsme. První z několika zvláštních výjevů naznačujících, že Poláci a podivíni v prostředcích MHD, to je snad na denním pořádku. Zdeněk mezitím v hlubokém předklonu usnul se sluchátky na uších.

Zbytek neděle již pouze útržkovitě:

18:25 - Zastávka Warszawa Zachodnia, 5 minut na nádraží Warszawa Centralna

18:40 - Příjezd do Varšavy, čeká na nás Mondy a obdarovává jízdenkami. V tramvaji jsme opět potkali dalšího pojízdného zpívajícího žebráka. Tentokrát tramvajová varianta. Nejdřív klečel a zpíval, pak pochodoval po voze. Zvláštní. Jak ještě poznáme, žebráci jsou ve Varšavě velmi svérázní.

18:55 - Na bytě, malá pěkná garsonka, pro dva ideál. A proto tu pak budeme jednu noc čtyři.

20:45 - Zjišťujeme, že stahování 600kb souboru bude trvat 20 minut. Máme vskutku rychlé wi-fi připojení. J

22:10 - Jediná hospoda široko daleko je poloprázdná irská; najít nějakou „knajpu" je i po hodině bloumání vcelku problém. Poláci český ráz a způsob hospodského pití piva asi moc neznají. Nebo nám něco uniká. Ceny nelidové - Guiness 16 zl, nealko třetinka za 9 zl (sebevrah Mondy :)

Pondělí 21. března 2011

Je to konečně tady, první den testování. Na Zaklínače 2 jsem opravdu zvědavý. Cesta do CD Projektu trvá z bytu tramvají dobrých 48 minut. Budova CDP má na vrchu rozměrné logo firmy spolu se zaklínačem. Vstupujeme do budovy, studio velmi pěkné. Všude visí artworky s Geraltem, zarámované kresby, dole stojí socha orka z Warcraftu, plakáty, diplomy s cenami a ohodnocením Zaklínače jedničky. Příjemné prostředí, příjemní a vstřícní lidé.

Mondy nás zasvěcuje do práce a okolo 9. hodiny už hru zapínáme. První dojem? Působivé. Ale zatím nedoladěné (holt těžká betaverze). Ale už po chvíli hraní cítíme, že tahle hra bude výjimečná. Jsem překvapen vcelku velkou změnou stylu boje oproti prvnímu dílu, ale za chvíli si zvykám. Velmi originálně podaný způsob úvodu hry. Je na co se těšit.

Přijeli testeři z Ruska a Maďarska. Prý jdou pracovat hned z vlaku, jeli přes noc. Ve dvě si dáváme oběd v kantýně. Před ní nám všem třese rukou jeden ze zakladatelů firmy, Marcin Iwiński, který spolu se svým kolegou Michałem Kicińskim v roce vydání Zaklínače dovedl svojí společnost až tak daleko, že získala titul nejlepší polské firmy. Po obědě dále testujeme, stále prolog a několik jeho možností. Král vystupující v této části hry je opravdový panovník na svém místě. Přesvědčivé postavy, pěkné cutscény. V průběhu hraní na mě vybafla hláška „This is a serious programmer´s fuckup! Kill the bastard." Inu, co dodat. Asi se mají v CDP navzájem dosti rádi :)

18:50 - Po cestě i prvním dnu končíme, já vcelku dost unaven. O hodinu později dorazil Milan a spolu s ním odjíždíme z CDP na jídlo do obchodního domu Arkadia Centrum, kde mimo jiné navštěvujeme i parádní prodejnu Empik nejen s hrami, ale i filmy, knihami a zábavou všeho druhu. To je jiné kafe než v ČR. S nadšením si plním již dlouhodobější plán – kupuji povídky o zaklínači v originále, tedy v polštině. Zajímavé je, že v Empiku má Sapkowski v oddělení fantasy vyhrazený celý velký, nejrozměrnější regál. Jeho knihy jsou tu v několika edicích a s různými obaly. K dostání je i jeho nejnovější a aktuální počin – Zmije. Ten si ale koupím v češtině. Nově se objevily edice Zaklínače s artworky postav druhého dílu hry, které však bohužel s knihami příliš nesouvisí. Inu, marketing. Špatně to však nevypadá. Závisláci na internetu sedají s jídlem od KFC ke stolu a chytají wi-fi od McDonald´s :)

of

Caption

Attribution

Úterý 22. března 2011

Úterý ráno závisláci na internetu (tedy všichni) žhaví pomalý internet, který se při připojení čtyř zařízení najednou stává vpravdě hlemýždím. Ráno také odjíždí Milan autem, Mondy směřuje na vlak, a tak jej po cestě do práce vyprovodíme. Užil si hru, ale jak sám řekl, těší se domů. Se Zdeňkem jsme dorazili v 9 hodin. Uf, naše elektronické karty na přístup fungují. Dorazili jsme jako jedni z prvních a zjišťujeme, že máme nový build. Zdeněk říkal, že u prvního Zaklínače to byl jeden build na týden. U druhého dílu máme jeden až dva za den. V některém se přehodí menu, doplní úvodní reklamní videa, změní nastavení či jinak upraví funkce. Postupně se ladí funkčnost a opravují bugy. Tento den dokončuji prolog a dostávám se na začátek prvního aktu. Bitevní scény v prologu jsou neskutečně působivé, vojenské ležení je naprosto úchvatné a dechberoucí. Tolik smrti kvůli rozmarům mocných.

Testovací verze mi občas padá, ale v prvním aktu je to na jednom místě bohužel nehratelné, takže se tedy věnuji lovení nestvůr a vedlejším úkolům. Opravdové a uvěřitelné zaklínačské řemeslo. Snad zítra pomůže nový build. Všímám si (možná je to jen zdání), že kolegové z Ruska povětšinou jen vykecávají, zatímco my tvrdě makáme. Vůbec se mi zdálo, že my se Zdeňkem jsme dělali nejsoustředěněji. Končíme kolem 17:30 a tramvají na byt. V tramvaji další ze sbírky bizarních bezdomovců. Pán vytahuje z tašky máslo, dvaceticentimetrový nůž (z meteorického železa rozhodně nebude a stříbrný už tuplem ne) a krájí si a maže housku. No, už máme taky hlad, ale takto vybaveni bohužel nejsme.

18:00 - Nutná zastávka v KFC, na záchod je to cesta jako do dungeonu - dlouhá a spletitá. Snad se vrátíme živi a zdrávi.

18:55 - Zpět na bytě, ve dvou, šéfové odjeli, konečně je tu k hnutí :) (internet je ale pořád jako z doby kamenné!)

Dopřekládám tři strany do Zaklínače 2, o půl dvanácté končím tyto řádky a jdu se přidat k Jetrovi do říše snů. Uvidíme, co přinese zítřejší debug ráno :)

Středa 23. března

Už potřetí jedeme pres Most Gdański, který spojuje dva břehy řeky Wisly. Podivujeme se, k čemu v tramvaji slouží špagátek, ne nepodobný prádelní šňůře, s nápisem „Linka Alarmowa". Že by na obou stranách byl kelímek a volalo by se jím o pomoc? Poláci jsou divní... V CDP zjišťujeme, že máme nové texty v implementaci. Potěšující zjistit, že české stringy zpracovávají jako první. V úkolu ve starém vyhořelém blázinci odhalujeme temnou minulost tohoto místa a přesvědčujeme se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Je však na Geraltovi, jakým způsobem spravedlnosti dopomůže...

Nevím, zda Rusové řeší něco zásadního, ale každopádně opět spíše povídají, než hrají, a vcelku to ruší. Musíme jim ale přičíst k dobru, že když večer odcházíme z CDP po dvouhodinovém prodloužení, oni ještě zůstávají a už opravdu hrají. Z počátku mi přišlo šermování takové jednoduché, téměř click-fest ala Diablo, ovšem po zpřístupnění vývojové cesty šermíře nabírá boj zcela jiných obrátek. Je dynamičtější a zcela jistě akčnější než v jedničce, ale pokročilejší komba vnášejí do hry taktizování. Dobře provedené kombo se vyplatí daleko více než bezhlavé klikání - způsobí daleko větší zranění a navíc SKVĚLE VYPADÁ. Základní prvky boje z prvního dílu tak zůstávají z menší části zachovány, ale těžiště boje je už někde jinde. Nicméně je to funkční a efektní (a efektivní). Boj vás rozhodně více vtáhne. Boj s jedním z prvních bossů v přístavní obchodní vesnici je naprosto epický a neskutečně působivý. Kajran nakonec padl.

Dvojka na jedničku v jednom okamžiku krásně navazuje a vlastně i vysvětluje nepříliš jasný začátek prvního dílu. S trochou fantazie vidím i analogii na Sapkowského knihy. Po jedné z bitek mě překvapila nádherná a vkusně natočená milostná scéna (přitom si nebere servítky) s nejmenovanou čarodějkou. Odehrála se uprostřed romantických elfích rozvalin porostlých růžemi. To mi připomíná, že polské slečny a ženy Varšavy mají zvláštní kouzlo, kterému by bylo lehké podlehnout. Holt se mi to Polsko asi líbí po všech ohledech J A bodejť by ne.

Odcházíme dnes o dvě hodiny později, volno na přechodu a rychle přistavená tramvaj - radujeme se ale předčasně. Pár zastávek od CDP jsme vytuhli, problém na trati a nevíme co se děje. Řidič tramvaje šel ven z kabiny a zmizel. Domníváme se, že šel řešit situaci. Nešel. Vrátil se s igelitkou s nákupem. Po 15 minutách jdeme pěšky do neznáma. Snad nepotkáme nějaké nekkery nebo bandity. Tramvaj se samozřejmě chvíli poté rozjela, doběhli jsme na následující zastávku vzdálenou cca 100 m a nastoupili do té samé tramvaje, kterou jsme před chvílí opustili a která už dojela na další zastávku. LOL. Chceme si ve věčně prázdné večerce u bytu koupit jako odměnu pivo a zrovna se tam nahrne celý dav. Jako naschvál.

Čtvrtek 24. – 25. března 2011

Pokračujeme v testování, nic zvláštního se nedělo. Snad jen vylíčím ve zkratce osobní dojmy z budovy a kanceláří CD Projektu. Ve zdejší budově to žije od brzkého rána až do pozdního večera. Je poznat, že se tu nikdo nefláká. Všude visí plakáty zaklínače, najdeme i sem tam něco z univerza her od Blizzardu. Panuje tu opravdu pracovní nálada, atmosféra je přitom přátelská, lokalizační manažeři jsou nám k dispozici se vším, co potřebujeme. Krátce jsme si s nimi popovídali i o hrách obecně, dokonce jsem na požádání naprosto bez problému dostal několik plakátů k Zaklínači 2.

Budova CDP má dvě patra, v horním je CDP RED, který komplet dělá na Zaklínači. Přístupy tu mají do hlavní části studia na karty, které jsme však také dostali. K dispozici máme dle slov lidí z CDP vše, potřebujeme však tak maximálně na WC :) Jsou k nám přátelští a milí.

Během čtvrtka hra neustále padala, což mě vcelku dost naštvalo, udělal jsem kvůli tomu málo hlášení, nakonec se to ale spravilo a na výkonu se nikterak nepodepsalo. Moc stránek k samotné hře jsem sice nepřeložil, ale pár jich bylo, a poprvé narážím ve hře na svůj překlad, který ihned poznávám. Je to příjemný pocit zadostiučinění.

Hra je úžasně detailní ve všech směrech, ať už se jedná o svět či o grafiku. Ujíždím na nádherně provedených detailních zbrojích. Tohle mi v jedničce chybělo a ve dvojce tuto možnost máme – oblékat svého hrdinu do bezpočtu oblečků a zbrojí, které ještě můžeme následně vylepšovat runami a přídavnými ocelovými pláty. Skvělé. Hra je krásně nelineární, hodně možností volby. Pomyslná příběhová křižovatka je téměř na každém rohu. Některá rozhodnutí jsou závažná, jiná méně. Víme však to, že díky jednomu z těch závažných jsme se pak se Zdeňkem od druhého aktu asi na dva dny diametrálně lišili v gameplay a úkolech. Rozhodnutí je mnoho a každé má své následky. Znouhratelnost? Maximální.

Dále musím zmínit výborný překlad trpaslíků, kteří kombinují velice neformální hovorovou mluvu s nářečím, ponejvíce hanáckým. Překlad je vynikající a úžasně vtipný, hlášky vás nejednou dostanou do kolen. Nejednou jsme se se Zdeňkem smáli na celou kancelář. Mohl za to nejenom jejich překlad, ale také (a to asi hlavně) občas dosti vtipné situace a samotná nátura trpaslíků. Během hraní také potkáváme na několik narážek a odkazů na současnou popkulturu. Za všechny zmiňme *** Další nemilosrdný zásah antispoilovacího cenzora; sorry, kluci :) ***

V pátek je můj poslední den testování. Měníme také byt, je domluvem nový, který je blíže kancelářím CDP. Oba byty jsou velmi vkusné a útulné.

Sobota 26. března 2011

Po každodenním vstávání v sedm a odcházení z práce v cca šest hodin (poslední dva dny dokonce v osm hodin večer) oceňujeme sobotní volno a spíme do půl jedenácté. Snídaně, chystání, a vyrážíme na cestu do centra na obhlédnutí nádraží (abych ráno v klidu věděl co a jak a Zdeňek vlastně taky, až bude vyzvedávat dalšího testera). Poté navštěvujeme Muzeum Wojska Polskiego w Warszawie, což je, jak již název napovídá, muzeum polské armády. Venku je vystavena letecká i mechanizovaná a pancéřovaná bojová technika počínaje druhou světovou válkou až do současnosti. Vevnitř je pak rozsáhlá expozice od počátků polského státu, přes středověké husary s křídly na zádech, přes věk pestrobarevných uniforem až po první a druhou světovou válku (výstava se dotýká i odboje a povstání ve Varšavě – ne však až tak do hloubky, tomu je tu věnováno hned celé muzeum v jiné části města, které však už bohužel nestíháme). Vojenství je jedním z mých velkých koníčků.

Užívám si však zejména část výstavy věnované druhé světové válce a Polákům v britské armádě, zejména speciální jednotky a commandos. Z celé výstavy je vidět (nesoudím však jen na základě ní), že Polsko je hrdý národ. Celá dvě patra plná exponátů jsou zakončena ukázkami současné polské armády, a zejména elitních speciálních jednotek GROM. Ty působí v Afghánistánu v pěchotně-speciálních úkolech, ale také napříkad při záchraně rukojmích a protiteroristických operacích. Trénují s nejelitnějšími jednotkami světa. Má pozornost je na nejvyšší možné míře, protože zrovna toto je oblast, která mě zajímá nejvíce. Muzeum zavírá ve čtyři, a proto musíme končit.

Zítra odjíždím vlakem domů do Olomouce a jsem nesmírně rád, že jsem měl příležitost zúčasnit se prací na přípravě Zaklíanače 2. Ještě bych tu klidně zůstal déle, jak mi bylo nabízeno, ale bohužel – mé ostatní povinnosti to nedovolují. Tak pokračování snad příště, na Zaklínači 3 :)

A jak to bylo dál? Podařilo se Jetrovi dokončit průchod hrou aspoň během druhého týdnu jeho pobytu ve Varšavě? Jak zapůsobila hra na čtvrtého testera, který vystřídal Vojtu, a jak on zapůsobil na ni? To si povíme příští víkend, kdy vám přineseme další deníčky testerů české verze hry Zaklínač 2: Vrahové králů.