Deník testerů Zaklínače 2 - třetí část

Týden šestý - Filip (Aleth), aneb Aleth Čistič

Sobota 16. dubna 2011

A je to tady zas. Opět se vydávám na osmihodinovou cestu vlakem na trati Praha – Varšava. Čeká mě důležitý politický úkol – uzavřít test Zaklínače 2, dokončit úpravu textů, odsouhlasit master a zlikvidovat všechny důkazy. Čím víc se blížíme ke konci projektu, tím náročnější práce na něm je. Testeři před námi pilně hráli a posílali obrázky s hlášeními, a když dostříhali metr, vraceli se domů znaveni a vysíleni. A zatímco ve Varšavě se všichni střídali, na druhém konci jejich hlášení jsem byl stále jen já.

Hlavně ten minulý týden byl značně vyčerpávající, protože technická stránka hry a všechny texty už musely být co možná nejvíce hotové, abychom to já s Tomášem mohli celé uzavřit. Proto Marek s Michalem odcházeli z kanceláře tak pozdě a pak jsme ještě skoro denně vedli válečné porady přes Skype až do dvou, do tří v noci. Jak říkám, náročný týden. Uvidíme, jestli Zaklínač do cíle doběhne tak hladce, jak bych rád, ale to by asi byla nuda. :-)

V Olomouci se setkávám s Crashem, a zatímco si vyprávíme o svých herních zážitcích a očekávaných hrách, říkám si, jestli mě bude taky podplácet či uklidňovat tatrankami jako Jetra. Snad to nebude moc zapotřebí. V Katowicích OPĚT přisedá sto padesát tisíc lidí, což absolutně nechápu. Ti Poláci tady asi někde mají hnízdo. Ale nikdo s místenkou nás ani tentokrát nevyhodil, asi nás nechtěli rušit v družném rozhovoru.

Neděle 17. dubna 2011

Ráno jsme se rozloučili s Hadakanem, který působil poněkud opotřebovaným, ospalým a mírně nepříčetným dojmem, a šli jsme testovat. Rádi jsme využili možnosti strávit v kancelářích i neděli, ale hned po příchodu jsme zjistili, že jsme ze zahraničních týmů jediní. Dokonce ani Poláků ve firmě moc nebylo. Že by to znamenalo, že je hra už prakticky hotová? Uvidíme.

Nejnovější build obsahuje i texty, které jsem vývojářům odeslal dnes ve čtyři ráno, což je luxus. Ale s tím dobrým přichází to špatné: ukázalo se totiž, že tento build obsahuje chybu, kvůli které se Geralt po jakékoliv animaci dokončovacího úderu přepne do režimu noclip (procházení zdí), takže se může pohybovat pouze v jedné horizontální rovině. Tím pádem nemůžete vyjít do schodů, protože pokaždé doslova vejdete DO schodů. Jelikož Geralt nějaký dokončovací úder dělá každou chvíli, je to bug velice nemilý a dost ztěžuje testování. Pomůže jen načtení předchozí uložené pozice. Snad se to brzy spraví.

Předchozí testeři také psali o tom, jaký je ve hře úžasný lip sync a mimika obličejů. Nevím, nic takového jsem ještě za celou dobu neviděl, protože tento build tuto funkci opět neumí. Začínám chápat tu Michalovu mírnou nepříčetnost. Postavy tedy odmítají otevřít pusu a mluví spolu jakoby telepaticky. Což o to, anglický dabing je dobrý a skvěle se poslouchá, ale občas není poznat, komu která věta patří. Ani týden před koncem vývoje práce nekončí ani neubývá.

Pondělí 18. dubna 2011

Dnes mě Poláci rozesmáli. Ráno povídali něco o tom, že už bychom měli pomalu finišovat, protože uzávěrka se již blíží. Zajímavé je, že slovo „uzávěrka" zde všichni vyslovují potichu a s nelíčenou hrůzou na tváři. Chápu je, ani mému sluchu nijak nelahodí. Nasazujeme tedy všechny páky a sbíráme materiály na finální úpravy textů. Oni to s tou uzávěrkou stejně nejspíš nemyslí vážně, ale jeden nikdy neví. Oni sami dokonce posílají další texty na překlad a úpravu – jsou to věci, které do hry přidali na poslední chvíli a nebo které se rozhodli v hodině dvanácté změnit. Posílají mi instrukce typu „tuhle zbroj chceme pojmenovat jinak, ona se teď jmenuje takhle a to moc připomíná tu zbroj z jedničky, ale není to ona, tak jsme změnili název, aby to nikoho nepletlo" nebo „změnili jsme obrázek téhle alchymistické suroviny, předtím to byly lístky z jedné květiny, teď je to houba, můžeš změnit název tak, aby v něm nebyly okvětní lístky, protože houby samozřejmě okvětní lístky nemají". A popisek tadytoho questu? Ten raději předěláme od základů...

Prkotiny, ano, ale když se jich sejde padesát, je hned co dělat. A nejen to, v dalším buildu pak musíme danou surovinu najít, abychom viděli, že se text zobrazuje správně. Není to problém – nový build chodí každých pár hodin a alchymistického haraburdí se všude válí dost, tedy alespoň toho obyčejného. Suroviny můžete jako v jedničce buď utrhnout z keříku nebo vytrhnout z nestvůry.

Za zabíjení nestvůr pochopitelně získáváte zkušenosti, ale mnohem méně než za plnění úkolů. Můžete zapomenout na to, že byste si v první kapitole jen tak vyrazili pobít všechny potvory v okolí Flotsamu (pravidelně se po čase objevují nové a nové), nahonili spoustu zkušeností a do druhé kapitoly se vydali silní jako polobozi. Kdepak. Zatímco za monstra dostáváte jen pár bodů, za questy jdou odměny do stovek a někdy i výš.

Úterý 19. dubna 2011

Na dodatečný překlad před uzávěrkou (tohle slovo se stále vyslovuje jen potichu, jako by bylo sprosté) přicházejí další a další věci. S tím už překladatele nezatěžujeme, protože zaprvé toho není tolik a zadruhé, jakmile lokalizace vejde do fáze beta (tím spíš k jejímu konci), už jen já vím, jak texty ve hře vypadají a jaká terminologie se používá. Takže zatímco se Tomáš ohání coby zkušený šermíř a stříbrným mečem seká, krájí a porcuje nekkery na malé kousky, já překládám a opravuji a upravuji a přepisuji.

Příšery v Zaklínači 2 jsou stejně kapitolou samy o sobě. Máte tu malé otravné potvoráky – zmíněné nekkery, kteří jsou sice slabí, ale ve větším počtu vám dokážou pořádně zavařit, zatímco endriagy útočí sotva v páru, ale zato dokážou vyvinout značnou rychlost a svým štířím ocasem vás můžou bodnout a otrávit i na větší vzdálenost. Navzdory své velikosti žijí v korunách stromů a už z pohledu, jak po vysokých statných kmenech rychle šplhají dolů na zem, mi kolikrát nebylo dobře. Na druhou stranu ohnilci jsou pomalí a silní, ale když je zabijete, umírají v explozi otravného plynu, kdežto harpyje jsou rychlé mrchy, které vás klidně napadnou ze vzduchu. A co teprve přeludy a přízraky? To jsou panečku mistři šermíři, že by se od nich i zaklínači mohli lecčemus přiučit. A takhle bych mohl pokračovat, raději nemluvě o potvorách, které se vám na obrazovku ani nevejdou...

Naštěstí máte po ruce spoustu možností, jak se všech těch monster zbavit. U zbraní a znamení to zdaleka nekončí. Vhod přijdou samozřejmě klasické elixíry a oleje na meč, ale i petardy, návnady a pasti.

Rusové si teprve dnes (!) všimli toho bugu, kvůli kterému se Geralt po zakončovacím úderu přepne do režimu procházení zdí. A to přesto, že ten bug se objevil už v neděli, a dokonce přesto, že v prvním pondělním buildu byl opraven. Jejich produktivita práce mě udivuje. A ještě se tomu hurónsky smějí, až to není pěkné. Kdybych měl šéfovat jejich týmu, asi bych zavedl veřejné popravy. Ještě že jsem na varšavskou misi nasadil ty nejschopnější. Rusové jsou očividně v pohodě, přestože v jejich verzi ještě chybí celých 400 nadabovaných hlášek. Očividně jim to nevadí a hře se ostatně ani moc nevěnují. Většinou jen kecají a ruší.

Ani jsme se nenadáli a venku už zase padla noc. Na bytě ještě zpracováváme dnešní hlášení a já se opět hrabu v textech. Tomáš poznává ten luxus mít šéfa betatestů hned u sebe, takže své obrázky ze hry nemusí popisovat, což bývá práce zdlouhavá. Své návrhy na změny v textech mi hlásí takzvaně per hubam a já je ihned zanáším do textů. Jde to hezky od ruky, ale stejně se nám nedaří jít spát dřív než kolem druhé hodiny.

Středa 20. dubna 2011

Ani dnes ráno bratři Poláci nezklamali a poslali na překlad celé credits, což znamená, že opravdu míříme do finále. Přeložené credits odesílám během deseti minut zpět, z čehož jsou Poláci nadšení, protože ostatní týmy si na to vyhradily až tři hodiny. Másla... Hra jako taková už vypadá opět velmi dobře a všechny technické bugy, které jsme nahlásili, jsou opraveny. Až na ten nešťastný lip sync, který dnes přestal fungovat úplně všem. V místnosti programátorů to bzučí jako v úle.

Lokalizační producenti dnes opět strašili nějakou uzávěrkou textů, ale stačilo za nimi zajít a mile se na ně usmát. To byste nevěřili, čeho všeho můžete dosáhnout, když se na lidi mile usmějete. Sice je pravda, že mám trochu vyvinutější špičáky a že se o mně říká, že jsem upír, ale to s tím jistě nemá nic společného. Důležité je, že uzávěrka byla opět posunuta, takže můžeme s Tomášem dále zdokonalovat texty. Tahle práce nikdy neskončí.

Stále mě nepřestává udivovat příběh, který je rozhodně jedním z těch naprosto nejlepších a nejspletitějších, které jsem ve hře kdy viděl. Skutečně obdivuju, jakým způsobem scénáristé uchopili knižní předlohu a zpracovali materiál sice věrně, ale nebojácně. Budete zírat. A pak si hru zahrajete znovu, půjdete jinou cestou a budete zírat zase. A pak si ji projdete potřetí, tentokrát za druhou stranu a zírání vás nepřejde. Příběh je tak úžasný a dialogy tak skvěle napsané, až je to k nevíře. Například dnes jsem ve hře narazil na jednu scénu, která mi až dosud unikala, a co byste řekli? Zíral jsem. Pochopitelně vám nic nemůžu prozradit, aniž bych chtěl, protože tohle byl opravdu silný zážitek.

I kdybych to sem nakrásně napsal, cenzor byl jen zapraskal klouby v prstech (což dělá často) a pořádně by mé deníček prostříhal. Mohlo by to vypadat asi takhle: „Pokud se na konci ***** během obléhání ******* rozhodnete, že ******** ********, budete pak v *** ****** mít možnost vydat se s ******** ****** (tedy za předpokladu, že jste * *** *******) po stopách *****, dcery ***** ********. Nejdřív ale narazíte na ********, jak se válí s ******* *******!! Jenže na to nedojde, protože *****, který je už pořádně *******, vezme dýku a ****** mu obě *****! A pak ho ******** jako by nic! Byl jsem z té scény hotový ještě celý večer. ***poznámka cenzora: zkušený antispoilovací cenzor by toho vyhodil samozřejmě mnohem víc, ale v rámci zachování pointy nechávám uvedený odstavec beze změn...***

Čtvrtek 21. dubna 2011

Dnes už uzávěrku textů opravdu neoddálíme. Uzávěrkové šílenství dosahuje vrcholu, ale to nejdůležitější přijde až zítra. Buď si oddychneme, nebo se zblázníme. O překvapení se dnes postarali grafici, kteří ještě před prolog dali textové intro, které stručně shrnuje události před Zaklínačem 2. To bylo připraveno už dávno, ale svou cestu do hry si našlo až teď. A ještě před intro vložili citaci z knihy. Bohužel anglicky. Asi se na ně půjdu usmát...

Obsah hry už se nemění; příběh, úkoly, předměty, postavy, dialogy, popisky i vyvážení obtížnosti jsou už finální. Co se té obtížnosti týče, důrazně vám doporučuju hrát minimálně na normální, ale snad raději na tu vyšší. Jen ta vás donutí využívat plný potenciál hry – nejen meče, znamení a elixíry, ale i petardy, oleje, návnady a pasti. Ba co víc, můžete to všechno kombinovat. Hodíte na skupinku nepřátel petardu, která po dopadu zamoří okolí otravným plynem, který je navíc hořlavý, takže když pak sešlete Igni, uvidíte působivé, ačkoliv mírně nechutné barbecue. A jakou srandu si užijete, když na zem položíte návnadu na určitý typ monster a vedle ní výbušnou past?

Na vyšší obtížnost budete muset často využívat i služeb řemeslníků a vyrábět lepší meče a části zbroje. Všeobecně platí, že ani ty nejlepší kousky, které můžete někde najít, se nevyrovnají těm, jež si necháte za patřičný obnos vyrobit, pokud máte dostatek surovin. Na vyšší obtížnost vám hra zkrátka připraví příjemnou výzvu, u které se nebudete nudit, ale ani vás nebude zbytečně frustrovat. A pokud si opravdu troufnete, můžete zkusit obtížnost nejvyšší. Ale pozor, jakmile vás v ní zabijí, je konec a už nemůžete pokračovat, ani si načíst předchozí uloženou pozici. Šlus, finito, tečka. Na této úrovni je ovšem potřeba dát si pozor nejen na své činy, ale i na svá slova.

Zkrátka a dobře, nízkou obtížnost je pro ty, kteří mají rádi Zaklínače jen kvůli příběhu a nejraději by byli, kdyby Vrahové králů vyšli knižně. Ti si můžou dvojku zahrát a hra za ně bude takříkajíc sama obracet stránky.

Fascinuje mě ten všeobjímající minimarket nedaleko našeho bytu. Díky němu jsem pochopil, kam odjíždějí všichni ti lidi z Katowic. Sem. I když se probereme tou hromadou tůjí, žehlicích prken a nafukovacích lehátek, abychom pro sebe urvali skývu chleba a jedno nebo dvě pivka na večer (pitný režim se nesmí podceňovat), staneme před pokladnami, u kterých se podle odhadu tlačí právě těch nějakých sto padesát tisíc Katowičanů?... Katowáků? Katowců? Zdá se mi, že některé z nich poznávám z vlaku, ale doufám, že se pletu.

Pátek 22. dubna 2011

Ráno jsme se setkali s bytnou, která přišla zkontrolovat cosi s elektřinou a přinesla nám čerstvá vejce z venkova. Vysvětlila nám, že Poláci slaví Velikonoce, a podala to způsobem, jako bychom o podobném svátku nikdy neslyšeli. Budiž jí ke cti, že vládla snad nejlepší angličtinou, kterou jsem za svůj pobyt ve Varšavě slyšel. Večer bude omeleta.

Dnes je naprosto zlomový den. Přes noc byl ukuchtěn build, který se honosí názvem „kandidát na gold master č. 11", a testeři ze všech týmů se hned dívají, jak na tom je. Další události raději popíšu ve zkratkách.

- Lip sync nejde vůbec nikomu. Verze s dabingem nemají dabing.

- Číňan, který již mnohokrát předtím prokázal, že umí plynule nadávat v angličtině, se dostal na sedm „shit" za minutu.

- Maďar se nás ptal, jak má porazit kajrana. To je zrůda, se kterou se můžete vypořádat už v půlce první kapitoly (!), ale on na něj narazil až dnes a teď somruje tipy&triky. Každou chvíli po mně chce, abych ho tahal ze zákysu. Za pár hodin se ptá, kde v ********** ***** v druhé kapitole, když hrajete za elfy, najdete bordel. Prý potřebuje zkontrolovat, jestli tam není nějak moc textů. Jo, to určitě, prostitutky toho vždycky tolik napovídají...

- Rusové odjeli. Asi je ten projekt už nezajímá. Zanechali za sebou jen jednoho zástupce, který – když nemá s kým tlachat – dokonce začíná testovat! Já mít tyhle lidi za testery, asi by to někdo nepřežil.

- Je poledne a čekáme, až se programátoři vyspí. Prý na posledním buildu pracovali pozdě do noci a šli spát ve čtyři. No a? To my taky, ještě jsme dokončovali poslední úpravy, ale to nám nezabránilo tomu, abychom byli v kanceláři čilí a plni energie ještě před devátou. Čekáme tedy, až se experti vzbudí a pokusí se udělat nový build, tentokrát v bdělém stavu. Jestli to nebude stát za to, budu se na ně usmívat celé odpoledne.

To jsou jen úryvky z hlášení posledního dne, které jsem poslal vedení Comgadu. Kdybych to sem přepsal celé, cenzor by asi zešílel.

Pozdě večer, když už to ostatní vzdali, se programátoři vytasili s novým buildem. Nestačíme se divit. Vše je v pořádku, vše je čisté, krásné, uhlazené, máme ve hře nejnovější texty, až je to k nevíře. Že by to nakonec vše dobře dopadlo?

Ještě se rozloučíme se všemi vývojáři a lokalizačními asistenty, kteří se o nás starali, a z posledních sil se plácáme po zádech. Děkujeme za vše a říkáme si, jak bude úžasné, až se znovu uvidíme. Jedna producentka prohlásila, že to možná bude dřív, než si myslíme, ale pak se tvářila jakoby nic. Vůbec nevím, co tím mohla myslet, a když si jen vzpomenu, čím vším jsme si za posledních měsíce prošli, vědět to ani nechci. Snažím se na to nemyslet i během konzumace Tomášových míchaných vajec (žádné dvojsmysly prosím). Poslední večeře. A za uplynulý týden jediná teplá (opět prosím bez dvojsmyslů).

Sobota 23. dubna 2011

Odjíždíme. Ač je to k nevíře, test Zaklínače 2 je u konce. Od vývojářů jsme jako dárek dostali upomínkové předměty s pěkným tričkem, které hlásá „Jeden z prvních hráčů Zaklínače 2 na světě". Pochopitelně jsme si dnes nemohli obléknout nic jiného, takže ještě se zaklínačsky zdobenou taškou s dárky pro ostatní české testery děláme po cestě zaslouženou reklamu. Díky tomu jsme hned viděli, kdo je takzvaně v obraze, protože pokud na vás někdo zírá s udiveným výrazem a může na vás oči nechat, je jasné, že je to fanda Zaklínače. Tedy... aspoň doufám, že na nás těch pár lidí zíralo z tohoto důvodu, a ne třeba protože... ale to je jedno. Každopádně kdybyste v ČR jednoho z těch sedmi unavených a nevyspalých šťastlivců potkali, poplácejte ho po zádech a kupte mu pivo. Ale raději na něm nevyzvídejte další podrobnosti z testu, protože všichni podepsali kruté dohody o mlčenlivosti a já bych je kvůli jejich porušení musel rituálně vyvrhnout.

Sedím ve vlaku a bilancuji. Přestože jsem ve Varšavě strávil jen něco málo přes dva týdny, do testu jsem byl coby vedoucí betatestu zapojen od samého začátku. Všechny obrázky, které testeři ze hry natípali, všechny opravy v textech, které si vyžádali oni a vývojáři, šly přese mě. Chcete čísla? Za těch šest týdnů testu se mi sešlo skoro 4200 obrázků, jež si v textech, které čítají přes 1300 normostran (což je kolem 350 000 slov), vyžádaly zhruba 13 000 – 15 000 úprav. A všechny šly přes mé prsty.

Jak jsem již psal předtím, to vůbec neznamená, že by překlad byl špatný. Naopak, překladatelé se vyznamenali a pro test připravili skvělý základ. My jsme zkrátka jen dohlédli na to, aby texty správně seděly ve hře. Již několikrát zmiňovaná trpasličtina je opravdu výborná, ale abyste si nemysleli, mně se také velmi líbila například minimalistická trollština. Se vším si naši překladatelé hezky vyhráli. Tahle lokalizace byla rozhodně jednou z těch nejnáročnějších, ale výsledek bude stát za to. Uvidíte sami. Už brzo. To je všechno, už ani nemáme sil si s Tomášem ve vlaku povídat. Vzbuďte nás, až to vyjde.

A jestli někdo z vás přede mnou vysloví „Zaklínač 3", vezmu dýku a ****** ** *** *****! :-)