Recenze Crysis 3

Série Crysis už od svého prvního dílu z roku 2007 stanovila nová měřítka ve videoherních technologiích a etablovala se vlastně jako grafický benchmark. Ostatně i sami tvůrci z Cryteku se rádi titulují jako technologičtí inovátoři a jejich nabízený CryEngine 3 patří k naprosté výkonnostní špičce. Osobně mi v obou předešlých dílech vždy připadalo, že v nich jasně vítězí technika nad náplní. Mám pocit, že tvůrci nejsou tak zdatnými vypravěči, jako spíše opravdu dobrými programátory, přičemž jsem očekával, že nová poslední část trilogie tento konsensus změní.

A po pravdě řečeno, nestalo se tak. Jako by se Crytek znovu po hlavě vrhnul na tu technologickou část, po které ostatně mnoho hráčů slastně slintá a té obsahové už se věnoval jen okrajově. Však na počítačích (PC verzi a multiplayeru se budeme věnovat v dalším článku) opět hra boří zažitá měřítka audiovizuálního umění a i na konzolích nabízí impresivní obrázek s úžasnými světelnými efekty a v takovém detailu, který rozhodně není běžný. Už mám ověřeno, že ani 3D podpora není u jiných her zdaleka tak dobrá, jako u Crysis, nehledě na použitou platformu.

of

Caption

Attribution

Proroctví se naplňuje

Však mé první kroky opět v kůži vojáka Proroka, navlečeného do poslední evoluce nanosuit skafandru, přesně to samé potvrdily, jak jsem psal v minulých dojmech. Čekal jsem, že po opuštění sterilních a studených prostor úvodní základny Cellu na okraji nyní již totálně zpustlých rozvalin New Yorku příběh a jeho podání konečně nabere ty správné grády, v něž jsem od poloviny prvního dílu marně doufal. Ostatně zub času se na metropoli pěkně podepsal, takže kdybych to dopředu nevěděl, tak bych ani město nepoznal. Dávno rozpadlé domy kryjí neprostupné křoviny, vše pokrývá vysoká tráva a ty další zbytky se pomalu rozpadají.

Cestu vpřed pomalu nevidět, takže nebýt mého průvodce Psycha, tak bych se prosekával buší snad až do důchodu. Nicméně cesta za konečným zničením Cellu a mimozemské inteligence překvapivě rychle končí, aniž by více zaujala nějakým větším zvratem či překvapením. Dějová linka se vine většinou zcela rovně a skoro každou novou misi jsem dopředu tušil, co bude následovat. Koneckonců sedmero úrovní mě dovedlo do působivého finále, které díkybohu docela smysluplně uzavírá Prorokovo dobrodružství, už za necelých sedm hodin, což je oproti dvojce v mém případě ještě o čtvrtinu kratší čas.

of

Caption

Attribution

Welcome to the Jungle

Celou kampaň hra zhruba na tři stejné dílky střídá uzavřené a chladné lokace korporačních základen a mimozemských příbytků s volnějšími a také dle mého nejkrásnějšími prostorami velmi podmanivé zříceniny kdysi tak honosného New Yorku. I na konzolích mne překvapila míra pohybu v tomto světě, kdy se realisticky hýbá skoro každičké stébélko trávy a vše působí tak nějak klidně a ospale. Jenže kolikrát se v bujaré vegetaci skrývá smrtelné nebezpečí! Ať už v podobě houfů strážců Cellu nebo několika druhů mimozemšťanů. Ty, podobně jako minule, postupem času přibývají až k úplnému finále, kde už o teplý lidský hlas skoro ani nezavadíte.

Některé pasáže se tak velmi povedly (také vám NY pustina připomínala krásnou krajinu z Enslaved?), jiné vám nabídnou pouze generické putování za nosem v jednom úzkém koridoru, jenž mi ale naštěstí přišel od dvojky mnohem lépe maskován. Ještě teď mne přátelé mrazí, když si vzpomenu, jak jsem ve vysoké trávě přikrčený mezi zrezlými vagony metra s napětím očekával útoky mimozemšťanů, zatímco mi můj polofunkční oblek zrovna moc nepomáhal. A zteč na vodní přehradu těsně před půlkou určitě také bude patřit k krásným momentům celé série!

Na druhou stranu jsem se hlavně ve druhé půlce kampaně místy skoro až nudil, protože hra snad až moc staví na generickém tvaru postupu tak, že prostě střídá volné průchody s arénami plnými nepřátel. Jakoby se protivníci vždy stahovali na jedno místo a já tak dopředu tušil, že se jich můžu obávat až támhle za tím kopečkem a do té doby mohu klidně sbírat kytičky mojí nanorukavicí. Tvůrci do třetice vsadili na rozumné používání schopností nanosuitu, které se ale od minula moc nezměnily. Postrádal jsem tak nějaké opravdové echt vychytávky, kterými bych své okolí řádně potrápil. Když vzpomenu třeba na Dishonored a jeho paletu schopností, nebo i starší Bioshock a jeho plazmidy, tak jsem si tenkrát s oblibou vybíral z těchto dovedností a těšil se jak je použiji.

Tady je to jiné. Nechápejte mě zle, neviditelnost je prostě boží a kombinace kradmých zabití s přímou ztečí na aktivované brnění funguje i ve trojce stále na jedničku s hvězdičkou, ale já se těšil na něco dalšího a nového. Nově rozšířenou šestnáctku vylepšení jednotlivých částí skafandru jsem jednak skoro ani nepotřeboval a druhak ani pořádně necítil. Naštěstí jsem si tyto pocity docela příjemně zalepil zdejšími parádními zbraněmi, kterých je bezmála ke třicítce. A to jak lidských, tak i mimozemských. Nacházení a zkoušení těch nových mě hodně bavilo, přitom jsem si vybíral od pistolí až po monstr ostřelovačky a pancéřovky, ovšem králem kvérů je tady obyčejný luk! Díky němu jsem si opravdu připadal jako silný lovec, protože on zas tak obyčejný vlastně není...

Pohádka o luku

Moderní luk má nejen různé šípy, ale dokonce i různé tětivy, takže nabízí obdivuhodné kombinace prakticky na jakéhokoli protivníka a na jakoukoli vzdálenost. Jak já se zpočátku bál o cenné šípy, kterých v toulci není mnoho, ale vzápětí jsem si zaliboval, jak se dají pěkně sbírat z mrtvých těl a muniční bedýnky na ně také nejsou skoupé. Jinak nyní Crysis o nějakém strachu moc není, protože třetí setkání s Cephy už tolik nepřekvapí, ale hlavně vás povětšinou provází věrný parťák Psycho. Hlavně díky němu jsem nacházel motivaci pro další postup, protože jeho průpovídky jsou výborné, jeho naštvanost ještě větší a podobně i jeho animace jsou velkou lahůdkou!

Stejně se povedly i dialogy včetně bezchybných českých titulků, kterých si jindy moc nevšímám. Takové rádiové rozhovory strážných Cellu, kteří někde kolem podělaní strachy tuší vaši přítomnost, nebo naopak vaše schopnosti zveličují, se prostě krásně poslouchají. Však oni ti vojáci nejsou zrovna tupí, protože mne kolikrát docela pěkně obklíčili, a dokážou se i smysluplně krýt. Jen mi přišlo, že na dnešní poměry vidí až moc daleko, protože jsem byl kolikrát spatřen i na stovky metrů, kdy jsem vojáka bez přiblížení skoro ani neviděl.

Crysis 3 pro PC, PS3 a X360 s českými titulky vyšlo tento týden za 1149-1399 Kč.

koupit na Xzone a dostat 4 GB USB flash disk zdarma..

Celkově tak hlavně díky skvělým zbraním a charakterům není Crysis 3 vůbec špatnou hrou, ale v té své trilogii bych ji rozhodně pasoval až na ten poslední bronzový stupínek. Vždy něco zábavného střídá méně povedenou věcí, v což můžu vzpomenout třeba v tom prvním případě krátké, leč oživující pasáže ve vozidlech, s kterými mi ostře kontrastuje zpočátku zábavná hackovací postřehová minihra, která už je ale po tisící ke konci zhusta otravná a nepříjemná.