Recenze Risen 2

Delší vlasy, klapka přes oko, oděv Inkvizice a stabilně udržovaná hladinka alkoholu. Bezejmenný geroj původního Risen se na první pohled změnil. Při letmém pohledu na pirátské zasazení, střelné zbraně nebo přátelské gnomy lze to samé deklarovat o Risen 2: Dark Waters. Bližší seznámení však odhalí milou pravdu: hlavní hrdina je stále tím sarkastickým sympaťákem, a druhý Risen stále pluje na vlnách svého předchůdce (série Gothic). Což znamená: dobrá zpráva! Ačkoliv tedy pokračování, na rozdíl od vulkanické jedničky, přichází s řadou nezanedbatelných novinek, znalci předchozí produkce Piraní beztak budou jako doma.

Jen považte herní svět

Takto detailní, členité a všemožným obsahem napěchované prostředí naleznete v málokteré hře. Kontinent Arborea zřetelně připomíná střední Ameriku z dob velkých zámořských objevů. Civilizace, reprezentovaná disciplinovanou Inkvizicí, se zde střetává s domorodými voodoo kmeny na jedné straně, a podlými piráty na straně druhé. Přitom všichni mají jednoho společného nepřítele - rozbouřenou titánku Maru, vládkyni moří.

A třebaže místní průtrže jsou nepříjemné jako v deštném pralese a třebaže v nocí zahalené džungli si doslova nevidíte pod nohy, ostrovní svět Risen 2 je překrásný. Většinu času strávíte v hustých lesích. Ale jakých! Zapomeňte na nudné zelené plochy s občasnými hnědými kmeny a šedými balvany, jako tomu bylo např. v Kingdoms of Amalur. V Risen 2 jsem se doslova prodíral křovím, po nenápadných skalních policích šplhal kamsi vzhůru, a regulérně se ztrácel jako Jeníček bez drobků chleba.

of

Caption

Attribution

Není ale bloudění jako bloudění. Bloudění v tomto RPG je vysloveně žádoucí, zábavné a plodonosné. Toto v Piranha Bytes vždycky uměli, vytvořit bohatý svět, který je radost objevovat, neb do ouška vám někdo stále šeptá, že by táámhle mohlo být nějaké skryté zákoutí a v něm nějaká odměna, hmotná i zkušenostní. Ten někdo má většinou pravdu. Mluvím o onom opojném dojmu, který Risen 2, stejně jako jeho předchůdci, dokáže ve hráči vyvolat - málokterá jiná hra tak motivuje k dobrodružné exploraci a v málokteré jiné hře z ní člověk má tak skvělý pocit.

Všude tolik vody, ale neumím plavat

Pročež zamrzí, že tvůrci herní svět rozkouskovali na řadu menších či větších ostrovů, z nichž ani jeden se svou velikostí nemůže rovnat, byť relativně malému, světu Risen 1. Cestování je zábavné skoro na všech, ale i ten největší z nich lze přeběhnout doslova za pár minut. Takže ono bezcílné bloumání, které je zde tak super, si oproti takovému Gothic 3 neužijete měrou vrchovatou, poněvadž brzy narazíte na moře. A v něm se ani nedá plavat.

Je to divné, ve všech Gothicích čubení šlo a nezanedbatelně to bohacovalo hráčovy průzkumnické možnosti. Paradoxem budiž fakt, že v žádné jiné hře Piranha Bytes nebylo tolik vody... Dokonce ani v říčkách, které protínají některé z ostrovů, se nesmočíte více, jak po pás, a když skočíte z vodopádu, bídně zhynete, neb není vody, která by pád tlumila. Celé to působí trochu lajdácky, přičemž vrcholem je snaha zaplavat si na otevřeném moři - propadnete se do hlubin a hra vás, bez jakékoliv doprovodné animace, promptně teleportuje zpět na souš.

Když už jsem u toho teleportování, relativně malé ostrovy mají i svou výhodu. Když se chcete rychle přesunout z jednoho klíčového místa na druhé, jednoduchým elderscrollským fast travelem se promptně teleportujete bez jediného loadingu. Žádné teleportační runy jako posledně. Jediné loadingy v Risen 2 jsou při námořních cestách mezi jednotlivými ostrovy - a pak přirozeně při oživování svého pirátského já. Skomírat budete docela často. Možná šlo o nedodělek recenzentské verze, ale všechny tři nabízené obtížnosti se mi zdály totožné (a těžké). I tu nejslabší suchozemskou rybu jsem udolával třeba deseti seky meče. Risen 2 rozhodně není jednoduchou záležitostí, ale protože je rozumně mířen primárně na fanoušky Gothiců, kteří jsou na vyšší nároky zvyklí, vůbec mu to nemám za zlé.

Syndrom ohnivých kalichů

Kéž by však celá ta pouť byla příběhově originálnější a méně předvídatelná. Piranha Bytes umí, viz Gothic I&II. Proto je krapet nepochopitelné, že Risen 2 hned ze začátku straší klišé apokalypsou předpovězenou pradávným proroctvím. Co hůře, postihl jej syndrom ohnivých kalichů z Gothic 3. Vzpomínáte? Docela záhy se dozvíte o nutnosti zkompletovat sadu pradávných magických artefaktů. Následujících přibližně 15 hodin se váš primární již cíl nezmění a hra to celé podává tak okatě, že je nadevše zřejmé, že po najití posledního artefaktu bude konec za rohem.

of

Caption

Attribution

Během plnění těch několika desítek vedlejších questů jsem nicméně na všechny fantasy bláboly o artefaktech a titánech a koncích světa zapomínal. Bavilo mne řešit lokální problémy, jen tak klábosit s (mile legračními) NPC o jejich nevděčných životech, pirátům dohazovat šlapky a sběračkám zase pomáhat s aligátory. Do toho občas přihodit chlastací mače, výdělečné soutěže na střelnici nebo vykopávání ukrytých pokladů. To bylo prima. Jenomže vždy, když jsem zabředl do nenápadité hlavní dějové linky, spílal jsem kvůli její tuctovosti i předvídatelnému, odfláknutému konci. Zřejmě prokletí Piranha Bytes.

Proč zábavu utnout předčasně?

Bojíte se, že vám gnomové ukradnou dřevěnou protézu? O víkendu vám poradí rozsáhlý článek plný tipů, triků a návodů na řešení zákysových míst. A ještě předtím publikujeme vlastní rozhovor s tvůrci hry z Piranha Bytes.

Konec je navíc definitivní. Není možné se po něm vrátit do hry, třebaže logický důvod pro jasnou tečku tvůrci dle mého nemají. Závěr také na můj (z jiných posledních RPG zmlsaný) vkus přišel až nečekaně rychle - titulky tekly po 27 hodinách hraní a to jsem prosím do puntíku splnil úplně všechny questy. Zasloužil by si být delší a větší.

Ačkoliv jsem se, na úkor Inkvizice, přidal k voodoo klanu (dopad na děj zcela minimální, žádný Gothic, nedej bože Zaklínač 2), bylo nemožné nasbírat dostatek zkušeností, abych rozvinul své čarodějnické schopnosti. Rozumějte, musel jsem v prvé řadě investovat do bojových vlastností a odolnosti, abych vůbec přežil, a do zlodějiny, abych měl co do úst. Pak ovšem nebylo možné využít vzdělávacích možností ani jedné z dvojice možných frakcí. Řečeno hráčskou hantýrkou, po světě je rozeseto málo XPů.

Dva ze tří stahovatelných přídavků, které v novinářské kopii ještě nebyly přístupné, slibují několik hodin extra hraní, avšak zásadní změnu neočekávám. Vzhledem k pomalejšímu tempu "levelování" bych si osobně naordinoval klidně o třetinu delší hrací dobu. Koneckonců, Risen 2 JE velice zábavný! Tak proč tu zábavu utnout relativně předčasně, když je člověk připraven ještě na mnoho dalších hodin pirátění?

Dokáže chytit jako klepeta zdejších obřích krabů

Jak jsem zmiňoval, cestování a dobrodružné prohledávání zdivočelých ostrovů je jedním z hlavních pozlátek, ale stejně dobře motivující je i místní tvorba postavy (tedy až do momentu, kdy zjistíte, že jí nemáte zač rozvíjet). Autoři docela originálně rezignovali na levelování v doslovném slova smyslu. Za plnění úkolů, kráglování nepřátel či vybírání kapes jednoduše získáváte zkušenosti (a.k.a sláva) a až jich naakumulujete potřebné množství, vylepšíte si jednu z pěti základních vlastností.

of

Caption

Attribution

Nehledejte v tom žádnou vědu, jako v každém tradičním fantasy RPG je řeč o vylepšování odolnosti, magie, zlodějiny a bojových vlastností. Vlastnosti pak ještě lze rozšiřovat učením se jednotlivých skillů, hezky gothicovsky od trenérů. (Vtipná historka: slečna, živící se nejstarším řemeslem na světě, mne naučila být přesvědčivější, jen abych jí díky tomu následně překecal ke... spolupráci.) Koučové si sice říkají o nemalé sumy, ale jiné cesty není. Třeba v takových šermířských duelech je náš hrdina zpočátku na zabití, umí jen základní seky, později možná obohacené o jednoduché krytí nebo silný úder. Pročež často dostává na budku.

Těžkopádné souboje

Ne vždy je však jeho skonání vinou loutkaře - upřímně řečeno, soubojový systém se od dob prvního Gothica příliš nezměnil a oproti prvnímu Risen jde o krok zpět. Je těžkopádný. Na útočné povely hrdina ještě docela reaguje, ale vůbec neovládá umění úskoků nebo aspoň rychlých úkroků, takže jak jsem se dostal k tělu protivníka, pou-há sna-ha od-běh-nout o kus dál mne stála klidně polovinu pirátských hitpointů. Je to frustrující, nemít nad svou postavou plnou kontrolu. Vrcholem jsou pak ohniví ptáci a divoká prasata (opět), která mají stejně šílenou vlasnost, jako jejich sourozenci v Gothic 3 - občas se do vás jakoby zahryznou, bleskurychle sází jeden útok za druhým a vy se nemůžete ani bránit, ani útočit.

Je neuvěřitelné, že Piranha Bytes iritují hráče stejnými nedostatky jako před pěti, deseti lety. V tomto ohledu se originální Risen hrál lépe - bitky vyžadovaly časování útoků, ne jen prosté klikání, a byly svižné i férové. Zdejší neintuitivnost a zastaralost celého soubojového systému je o to zřetelnější v kontrastu s letošní konkurencí, v čele s novými edicemi excelentního Zaklínače 2 a Dark Souls. Nic na tom nemění ani špinavé fígle jako kopy, házení soli do protivníkových očí nebo dálkově ovládaný papoušek.

Pokrok po technické stránce

Oblast, v níž na druhou stranu tvůrci zaznamenali výrazný posun, se týká specifické oblasti technického zpracování. Nemyslím teď lacinější produkční kvality, v tomto ohledu Risen 2 se svými prkennými animacemi docela zaostává, ale prostý fakt, že hra šlape prakticky bez problémů. Což je u každého RPG s otevřeným herním světem malý zázrak.

of

Caption

Attribution

Nenarazil jsem na jedinou chybu, která by mi znemožnila postup vpřed. Pravda, jednou na mě chybně zaútočila stráž, kolegu-piráta Hawkinse nešlo angažovat jako parťáka na cesty a během sabotáže děl mi nezbylo nic jiného, než zpráskat polovinu přístavního města... ale otevřeným RPG menší kiksy odpouštím. Navíc musím ocenit, že ze hry se rychle a bezproblémově skákalo do Windows, a že každý quick save vytvořil nový slot s uloženou pozicí, aniž by přepsal předchozí. Jistota je jistota.

Risen 2 pro PC v češtině vychází tento pátek 27. dubna (PS3/X360 verze odloženy) a společně s DLC stojí 999 Kč.

rezervovat na Xzone

Musím pochválit i kvalitní český překlad od Cenegy. Překladatelé se nebáli hrubšího jazyka pirátského, kterým je Risen 2 prošpikovaný, a původní atmosféra kvůli českým titulkům rozhodně netrpí. Mimochodem, od srdce mne rozesmál styl, jakým se překladatelé popasovali s jedním pirátským vtipem, jehož pointa stála na podobnosti anglických slov - hrdina na šprýmařovu otázku odpověděl správně po anglicku. Titulky ovšem pravily: "V češtině to není vtipné."