Batman: Arkham City

Evoluce již výtečného tím správným směrem.

Testovaná verze: Xbox 360

Uplynuly dva roky mé první zkušenosti s videoherním Batmanem. Arkham Asylum byla hitovka, která udeřila silou blesku, navíc z čistého nebe. Tentokrát už jsem naprosto přesně věděl, do čeho jdu. Přesto mě mrazilo v konečcích prstů už od doby, co jsem si Arkham City vyzkoušel v červnu na E3. Na druhou stranu, díky téměř dokonalé jedničce (9/10) jsem se obával, aby pokračování mělo co nabídnout. Co šlo zlepšit na tak výtečné hře?

Skoro nic. A teď si přeberte, jestli je to dobře, nebo špatně. Sám jsem se dlouho nemohl rozhodnout, jestli mne Arkham City baví více než první díl a jestli nejde jen o nastavovanou kaši. Jenže když se podívám za sebe a vidím přibližně dvacet hodin hraní, při kterém jsem se nemohl odtrhnout od obrazovky a když zkontroluji ukazatel dokončení (ne příběhu, ale všeho obsahu ze hry) lehce nad padesáti procenty, včetně dohraného příběhu, mám jasno. Arkham City je zase pecka!

Zápletka už nehraje první housle nebo alespoň já jsem z ní nebyl vykulený jako kočka při kastraci. Zejména začátek je oproti prvnímu dílu mírně přeplněný událostmi. Quincy Sharp, správce Arkham Asylum, tedy blázince z prvního dílu, byl za podpory tajného štědrého dárce zvolen do čela města. V hlavě se mu zrodila myšlenka obehnat krásnou historickou a zároveň špinavou průmyslovou část města vysokou zdí a dovnitř nasypat všechny zločince. Nechápal jsem proč. Teď už to vím, ale stejně mi to příliš logické nepřijde.

Na druhou stranu, Batman je komiks a Arkham City je hra. A v depresivním světě sériových vrahů nemá logické myšlení příliš prostoru a je dobře, že zápletka a prostředí se podřídily hratelnosti. Nakonec se ze zaplivaných ulic, opuštěných průmyslových budov a extrémně malého prostoru přeplněného jedním superzločincem za druhým, stala "TA" vlastnost, která dělá Arkham City unikátní.

Potkáte více zločinců

Snaží se vymyslet způsob, jak Batmana zneškodnit, protože ho nenávidí. O části města bojují Joker, Tučňák a TwoFace. Řada dalších jde za svým cílem méně okatými způsoby, jiné do svých plánů nedobrovolně zaplete výše uvedená trojka. Objevování ostatních psychopatů je náramně zábavné a proto vám nebudu kazit radost vypisováním seznamu jejich jmen.

Batman se vydal cestou otevřeného herního světa. Nicméně centrum gotikou protkaného města se rovná rozloze jednoho ostrova z GTA IV. Ale méně je někdy více. Sice to znamená, že se stále pohybujete v těch samých uličkách a koukáte se na ty samé stavby, ale jejich zpracování je naprosto dokonalé. Na každém metru čtverečním najdete něco zajímavého a za každým rohem čeká další výzva. Ale hlavně z maniakálně propracované části města, kde za hradbami září mrakodrapy a na obloze neustále svítí netopýří symbol, sálá úžasná atmosféra. Ta hrdinská.

Příběh vás vláčí od jedné pamětihodnosti Gothamu ke druhé. Tu se dostanete do uličky, kde byli zabiti Waynovy rodiče, támhle je budova soudu, kde probíhalo líčení s jejich vrahem. Pro komiksového nadšence ráj. Pro hráče rovněž, protože i když většinu z těchto míst nepoznáte, tvoří skvělou kulisu jednak pro zápletku a druhak pro desítky vedlejších úkolů. Batman má vždy jasně daný cíl při rozplétání příběhu, ale to by vás nemělo odradit od plnění nepovinných úkolů. Těmi je Arkham City přeplněno.

Příklad běžných herních situací

To si takhle řeším jednu z Riddlerových hádanek, když z nedaleké uličky zaslechnu rozhovor: "Sehnal jsi mi to jídlo? Ano, tohle je všechno, co mám. To si ze mě děláš srandu, myslíš, že s tím vystačím déle než pár hodin? Já ti ukážu, co se ti stane, jestli mi příště nepřineseš víc! Pomóc!". Vydávám se zkontrolovat situaci a zjišťuji, že jeden z násilníků mlátí politického vězně. Jako správný hrdina pomůžu slabšímu, za což aktivuji sérii misí stejného charakteru. Vytáhnu se na střechu domu a na jeřábu zahlédnu červený symbol netopýra. Když se k němu dostanu, aktivuji tréninkovou misi zaměřenou na pohyb ve vzduchu. Prolétávám sérií bodů. Za čtyři splněné mise vylepšuji své lano, které zrychluje pohyb po střechách. Dopadám na zem a zjišťuji, že se nacházím na místě brutální vraždy, při které sériový vrah odpáral nebožtíkovi obličej. Zapínám detektivní mód a hledám stopy, které by mě dovedly k řešení případu. Během toho vyslechnu pár svědků, než na nějakou dobu ztrácím stopu. Už už se chci vydat za Tučňákem do jeho pevnosti, když na střeše naleznu další mrtvolu, která byla zabita odstřelovačkou a zjišťuji, že v Arkham City se pohybuje další ze superzločinců. A jak se dostanu k trofeji od Riddlera na protější střeše? Jej, zase někdo volá o pomoc, rychle... Nechtěl jsem si jít vyřídit účty s Tučňákem?

Velkou část opět tvoří Riddlerovy skryté trofeje, prostorové puzzle a hádanky. Sošky s otazníkem nacházíte na nepřístupných místech stejně jako v minulém díle. Rozlousknutím prostorových puzzle se dostanete ke stejné odměně, ale ty už jsou mnohem variabilnější. Puzzle jsou rozeseté po celém městě a máte je stále na očích.

Některé vyžadují, abyste v tu pravou chvíli přeběhli přes sérii spínačů se symbolem zeleného otazníku a tím se vám otevřela klec s odměnou. Jindy je nutné pomocí elektrických výbojů provést kovovou kouli bludištěm a o pár metrů dál musíte proletět s pomocí manuálně ovládaného batarangu klimatizačním bludištěm a trefit se do tlačítka. Nikdy jsem se u jedné hádanky nezasekl na dlouho, i když jsem ji nevyřešil. Protože jsou hádanky všude a máte je stále na očích, není nutné věšet hlavu, ono vás řešení za pár minut nebo hodin napadne samo.

Ono ani není možné se zaseknout na jednom místě dlouho. Protože má Batman netopýří uši, slyší veškeré konverzace ve svém okolí. Z nich lze vyposlouchat trable vězňů, ale často se skrze ně dostanete k dalším vedlejším misím. Sám jsem se zhusta věnoval příběhové lince a na vedlejší mise jsem zapomínal. Jak jsem ale později zjistil, nebylo to šťastné rozhodnutí. Sice je lze plnit až po dokončení příběhu, ale není radno otálet, protože z každé vybojované rvačky, osvobozeného vězně nebo sestřelených balónků Jokera získáte zkušenostní body.

Utrácíte je za nové vybavení, vlastnosti a kombo údery nejen samotného Batmana, ale i Catwoman. A že je co vylepšovat! Investovat lze celkem do více než čtyřiceti položek. Každá Batmanova hračka lze vyladit nějakým udělátkem. Vezměte si vystřelovací lano. Nejprve ho používáte pouze pro pohyb prostředím, později s ním můžete přitahovat padouchy v bitkách a po vylepšení se hodí k odzbrojování nepřátel.

Batmanova technologie se od minule změnila. Důležité je, že tvůrci užitečnost hraček značně nafoukli. Na každém kroku používáte jinou Batmanovu zbraň a ty musíte, i v rámci jediné malé místnosti, neustále střídat. Díky vylepšenému ovládání jsou vždy po ruce, a to i v soubojích.

Souboje jsou od minula také pořádně vylepšeny. V prvním díle jsem bitky úplně nedocenil, ale s odstupem času musím uznat, že byl soubojový systém promakaný. Batman je při správném načasování úderů téměř nedotknutelný, což se ve dvojice, díky vylepšeným vlastnostem, ještě znásobilo. Dříve jsem měl problém zřetězit kombo více než patnácti údery, což tentokrát zvládnu v každé větší bitce. Pomáhá i možnost vytahovat třeba mrazící gel během soubojů prostým dvoustiskem tlačítka.

Přesto všechno nejsou bitky vůbec jednoduché a stejně jako v jedničce jsem i tentokrát hodně často umíral. Ale opět se to v dané lokaci stalo jednou, maximálně dvakrát a pak jsem přišel na to, jak využít své nově nabyté schopnosti nebo možnosti, které mi dává prostředí. Ze soubojů mám tentokrát trochu lepší pocit, i když mi chybělo trochu více bitek, kdy Batman stojí proti třeba dvacetičlennému davu. To se minule, myslím, stávalo častěji.

V podstatě vůbec se nezměnil boj proti ozbrojeným strážím hlídajícím větší prostory. Díky novým gadgetům, například kouřovému granátu, máte trochu více taktických variant, ale jinak vše vesměs při starém. Stejně jako u bitek mě i těchto skrývacích pasáží přišlo řádově méně než v prvním dílu. Nebo jsem měl jen pocit, že patnáct hodin příběhové kampaně není dost. To ale řeší ostatní herní módy, které jsou dostupné z hlavního menu.

Co se ještě skrývá v menu?

Opět tu najdete galerii zločinců, artworků a jiných drobností, které odemykáte plněním Riddlerových hádanek. Poslední důležitou položkou je Game+, kdy spustíte příběh znovu, se všemi gadgety a vlastnostmi, které jste získali dohráním příběhu. Na obrazovce se ale téměř vůbec nevyskytuje kontextová nápověda. Například při soubojích nevidíte, kdy na vás vězni útočí. Protiúdery musíte odezírat pouze z animací postav.

První jsou arény, které známe už z minula a bojuje se pouze na čas nebo body, které se poté ukládají do internetového žebříčku. V druhém případě jde o Riddlerovy výzvy. To jsou série tří bojových nebo skrývacích úrovní v řadě, či jejich kombinace. V rámci minikampaně máte možnost aktivovat tři volby, které lehce pozměňují pravidla hry. Hned v té první jde třeba o přidání časového limitu zvyšujícího se po odrovnání protivníka, imunitu jednoho z vězňů a pomalu se obnovující zdraví Batmana. Posledním módem jsou Custom Challenges, kdy si vyberete úroveň a pravidla dle svých osobních preferencí (více o těchto módech v dojmech).

Kamkoliv se může podívat Batman, dokáže vlézt i Catwoman. Poté, co se úplně první scéna hry točí kolem kočičí ženy a za pár minut se vám pod ťapky dostane podruhé, jsem měl pocit, že bude hrát v Arkham City opravdu velkou roli. Jenže její úloha je čistě pragmatická kalkulace vývojářů, jak znepříjemnit bazarové prodeje. Za Catwoman jsem z těch dvaceti hodin hrál maximálně deset procent času, včetně plnění nepovinných úkolů. Její postava je ale zajímavá svižnějšími souboji a plynulým pohybem po městě připomínajícím sérii Assassin's Creed.

Je škoda, že její příběh není více propleten s Batmanovým, spíš mi přišlo, na rozdíl od kolegů z Kotaku, že kočičí žena byla do hry až násilně našroubována. Celkově bych za ní chtěl hrál déle než ony čtyři mise a zjistit více o motivaci jejího pobytu v Arkham City. Že by v dalším DLC? Naštěstí Catwoman může plnit stejné alternativní herní módy, čímž si její absenci v hlavním příběhu alespoň trochu vynahradíte. Za kočku lze hrát pouze v případě, že máte unikátní sériové číslo, které se spojí s vaším profilem na Xbox Live/GfWL/PSN a nachází se jen v každé nerozbalené krabičce s hrou. Jestliže ji prodáte, tak nový vlastník si za Catwoman nezahraje, pokud nevysolí další penízky.

Více o Batman: Arkham City

K technickému zpracování mohu říci jediné - paráda! Po problémech, které jsem měl s Rage nebo Dead Island, bylo Arkham City balzámem na duši. Jasně, hrál jsem na Xboxu 360, ale i v rámci něj jde o zářivý příklad hodný následování: do detailu vyšperkovaná hra bez jediného zádrhelu. Minule mi trochu vadil detektivní mód, který je sice skvělý pro hratelnost, ale kazil vizuální zážitek. Autoři to tentokrát zkusili napravit tím, že v detektivním módu není vidět, kde se nachází váš další cíl. To znamená, že při pohybu městem musíte mít režim vypnutý. To ale funguje pouze při plnění příběhu. Jestliže řešíte hádanky, modročerného zobrazení se opět téměř nikdy nezbavíte.

VERDIKT: Arkham City je evoluce správným směrem. Chtěli jsme více Batmana, máme více Batmana! Transformace do plně otevřeného světa se povedla, desítky vedlejších misí potěší zejména objevováním dalších zločinců z Batmanova universa a nové zbraně i údery skvěle zapadají do původního konceptu. Trochu mě jen mrzí příběh, který nešlape tak dobře jako v jedničce a škoda nevyužitého potenciálu Catwoman. Arkham Asylum nebylo horší, bylo trochu jiné a i proto je to zase "jenom" devítka.

9 / 10

Recenzována byla krabicová anglická verze pro X360. Batman: Arkham City pro X360 a PS3 u nás vyjde tento pátek 21. října a za cenu začínající na 1199 Kč. K němu dostanete od Xzone dva kousky bonusového obsahu. PC verze pouze s českým manuálem bude následovat někdy v průběhu listopadu - více v úvodních 15 minutách z hraní nebo posledních dojmech.

Batman: Arkham City Pavel Oreški Evoluce již výtečného tím správným směrem. 2011-10-18T13:00:00+02:00 9 10

- komentáře (19)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...