Metro 2033 Dojmy

Stránka 1 z 2. Stránka 2

"Nebe, peklo i očistec byly zničeny. Duše zemřelých nemají kam jít. Zůstávají v podzemí a pykají za svoje hříchy." Hraničář Chán při cestě tunely moskevského metra

Svět je jedním velkým spáleništěm a ruiny měst náhrobním kamenem bývalé civilizace. Už se ani neví, kdo vystřelil první, ale tento fakt už nikoho nezajímá. Veškerý život na povrchu smetly výbuchy atomových bomb a následný nukleární spad. Jediné štěstí měli ti, kteří se v době katastrofy nacházeli v metru. Přesněji řečeno v rozvětvené síti moskevského metra, která se na dlouhou dobu stala jejich útočištěm. Jednotlivé stanice byly přetvořeny na nová města, kde vládne ten, kdo má zrovna navrch. Jakoby toho nebylo už dost, tyto novodobé metropole sužují útoky mutantů a síla lidí v nich den ode dne slábne. V tunelech se navíc objevují podivné přízraky ovlivňující lidskou mysl. Konec lidstva se blíží ještě rychleji...

Obrana stanic si denně vyžádá několik životů.

Právě na tomto místě jsem měl možnost začít svojí pouť v kůži obyčejného obyvatele stanice Exhibice jménem Arťom. Tato stanice byla pod neustálým tlakem zmutovaných příšer, které ovládaly většinu tunelů a celý povrch, a jejich nápor by už příliš dlouho nevydržela. Těch pár hodin hraní v kancelářích CD Projektu jsem tak věnoval pouti ze své domovské stanice do mnohem větší lidské državy s názvem Polis. Cesta to byla velmi hutná, stále se něco dělo a především jsem se dozvídal víc a víc o životě v podzemí.

Jedním z mých prvních průvodců se stal pašerák Bourbun, který mi ukázal, jak to v novém světě chodí. Společně jsme postříleli několik desítek opic křížených s krysami (nebo něco takového), přemohli několik banditů a navštívili pár přátelských stanic. Nebo lépe řečeno stanic, kde měl Bourbun své známé, kterým dlužil peníze, a častokrát jsme se kvůli tomu dostali do potíží. Pro urychlení cesty jsme občas použili starou drezínu, kdy jeden z nás ručně poháněl celé soukolí a druhý sestřeloval otravnou havěť ze zadního nárazníku.

Zmiňovaná záhadná energie procházející tunely.

Nenechte se mýlit, Metro 2033 je ve své podstatě obyčejnou lineární FPS s pár RPG prvky, kterou však provází velmi netradiční a hutná atmosféra. Hlavní hybnou silou v tomto případě je samozřejmě příběh a s tím související prostředí, v němž se děj odehrává. Je v něm vidět bída, zmar, ale i radost vojáků, že přežili další den naživu a ubránili své blízké. Každá stanice je svým způsobem jiná, má svůj jedinečný příběh či ideologii a častokrát je naprosto izolovaná od ostatních. Nehledě na stanice, které opustil život už dávno před vaším příchodem. Přitom neprocházíte tuny textu při rozhovorech s ostatními postavami, ale vše je vám servírováno velmi názorně v povedených in-game videích nebo krátkých úderných dialozích.

Takovým příkladem budiž moje krátká pouť s hraničářem Chámem. S ním jsem se vydal již dlouho nepoužívaným tunelem, v němž mi ukázal, že tuto temnotu neobývají pouze příšery, ale i duše zemřelých, které nemohou najít svůj klid. A to doslova. Vše se střídalo s podivnými záblesky v mé mysli. Ve své podstatě šlo o halucinace připomínající ty z Maxe Payna, které byly rovněž ve formě jednoduchých meziher. Netřeba dodávat, že takový způsob vyprávění příběhu mě chytnul a chtěl jsem vědět víc a víc.

Tma. V podzemí metra váš věrný společník.

Bohužel celkový dojem z příběhu kazí několik vyložených klišé, která mají negativní dopad na celkovou atmosféru. Příkladem za všechny budiž dvě stanice metra, z nichž jedna byla ovládána „rudými“ a druhá nacisty. V postranních uličkách se vyprávělo o tom, že tyto dva názorové celky již svůj boj svedly a nacisté prohráli. Vše je navíc podtrženo narážkami na německé koncentrační tábory, ruskou propagandu, špiclování sousedů či domovní prohlídky. Osobně mi tyto dvě bojující strany do příběhu vůbec nesedly a byl jsem rád, že proplížení jejich územím nezabralo příliš času. Na druhé straně hra je vytvořena podle úspěšné knihy od Dmitrije Gluchovského, v níž je možná celý konflikt více osvětlen a má svoje opodstatnění. Ale to již pouze hádám.

Příkladem dříve zmiňovaných RPG prvků je obchodování v jednotlivých stanicích metra. Před pokračováním vlastní akce máte několik příležitostí se u obchodníků vybavit. Jedinou uznávanou měnou v celém podzemí jsou náboje ráže 5.45x39mm používané v samopalu AK-74, které nebyly vyrobeny pochybnými novodobými kováři, ale pocházejí ještě z doby před nukleárními výbuchy. Jsou tak daleko účinnější v boji a způsobují větší zranění. Pokud s nimi chcete nastoupit proti bandě opičích zabijáků, musíte mít na paměti, že každý padlý nepřítel vás bude stát jmění. Nehledě na ty kulky, které minou svůj cíl.

Notně vylepšené drezíny ve službách zla.

K tomuto kroku se tím pádem budete uchylovat pouze v krizových situacích. Tedy například v případech, kdy podceníte nákup obyčejných nábojů. Jejich nedostatek v celém podzemním světě pocítíte už na začátku hry. Kromě směňování těchto vzácných nábojů za ty běžně používané, je můžete vyměnit za lepší a většinou podomácku vytvořené či upravené zbraně nebo lékárničky a filtry do dýchací masky.

Na stránku 2