Eurogamer.cz

Red Steel 2

Když se samuraj vydá na divoký západ.

Loni byl na Wii suchý rok. Nicméně letošek slibuje doslova žeň her, z nichž většina zaujme hlavně zanícené hráče, nikoliv ty občasné. První velkou událostí je druhý díl samurajského dobrodružství – Red Steel. První díl byl startovní hrou a ačkoli si vysloužil poměrně kladná hodnocení, bylo to spíše nadšením z nového ovládání, než kvalit hry. Sám jsem jedničku hrál teprve před čtvrt rokem a zbavil jsem se jí rychleji než ODS Mirka Topolánka. Naštěstí se druhý díl k jedničce vůbec nehlásí a celá hra je od základů přepracovaná. Jediné, co z ní zbylo, je používání meče a střelných zbraní.

Hlavní hrdina, který je posledním z přeživších svého klanu, se probírá v poušti pod rozpáleným sluncem. Jen co zjistí, že má ruce přivázané k lanu, rozjede se motorka před ním a táhne ho za sebou jako pytel brambor. Zázrakem se dokáže vyprostit a v tom okamžiku začíná jeho boj o život a čest.

Red Steel 2 je stylizován do zprvu těžko uchopitelného, nicméně později velmi dobře zkombinovaného prostředí divokého západu a japonských samurajských klanů. V textu to vypadá divně, ale jak vizuální stylizace, tak hudební doprovod dotváří báječnou atmosféru rozpálených zaprášených ulic se salóny, po kterých se prohánějí katanami vyzbrojení samurajové.

3

Jedno z mnoha klišé v Red Steel 2. Holt je to taky western.

Nicméně atmosféru oceníte až tak po dvou až třech hodinách hraní. První krůčky jsem totiž doslova protrpěl. Příběh mi nedával smysl, charaktery se zjevovaly bez příčiny, měly trapně napsané repliky a jejich úkoly nedávaly smysl. Měl jsem pocit, jako bych se díval na levný béčkový film, který se snaží předstírat, že je hollywoodským trhákem.

Naštěstí všechny hry nestojí na příběhu nebo zpracování. Hlavní devizou Red Steel 2 je totiž ovládání. Ačkoliv všichni, kdo bedlivě nesledovali vývoj, očekávali přenesení pohybů vaší ruky do virtuálního prostoru 1:1, není tomu tak. Zpočátku jsem tím byl zklamán, ale později jsem pochopil, že ačkoliv by to bylo možné, jak jsme viděli ve Wii Sports Resort, Ubisoft se rozhodl pro menší omezení.

Sekat můžete všemi směry, nicméně herní mechanismy používají pouze horizontální a vertikální údery a pohyby vpřed a vzad. Ty jsou oproti jedničce a dalším hrám přenášeny na obrazovku bez jakýchkoli nepřesností nebo zpoždění. Navíc jsou pro silnější údery vyžadovány pohyby celou paží. Zapomeňte na kvrdlání na pohovce. Red Steel 2 si poctivě odšermujete ve stoje!

1

Z obrázku není vidět dynamika jak v herním světě, tak před obrazovkou při hráčových pohybech.

Dokonalé přenesení pohybů by totiž bylo zřejmě víc frustrující, než zábavné. Ve finále stejně nejde o to, jestli mečem seknete o deset centimetrů vlevo nebo vpravo, hlavně že trefíte nepřítele. Ovládání je ovšem mnohem komplexnější, než by se mohlo zdát. Díky skrytým úderům a kombům si užijete například exekucí, kdy jednoduše trhnutím WiiMote vpřed nabodnete soupeře, jako byste chtěli skutečně někoho propíchnout. Podobné je to s blokováním silných soupeřových úderů předpažením obou rukou.

Při hraní jsem si zkrátka připadal jako mistr bojových umění a už mě netrápil ani mdlý příběh ani neustále se opakující úkoly. Navíc nejde jen o šermování, ale i střelbu, která je na Wii díky infra senzoru bezproblémová. Hratelnost, podpořená realistickým ovládáním, je totiž přesně tím, co dělá z Red Steel 2 unikátní herní titul. A také velmi fyzicky náročný. Byl jsem schopen hrát maximálně tři hodiny denně, optimální však byly dvě. Když jsem se před obrazovkou zapomněl déle, musel jsem si kvůli namoženým rukou dát druhý den přestávku. Škoda, že Ubisoft nesleduje výdej vašich kalorií, tak jak tomu bylo třeba u Grand Slam Tennisu, statistiky by byly určitě zajímavé.

REKLAMA

- komentáře (13)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...