Eurogamer.cz

Saw

Herní předělávka hororové filmové série.

Série filmů Saw (teď je v kinech šestý díl, připravuje se sedmý a osmý) si o herní zpracování říkala už nějakou dobu. Víceméně od Saw II je koncept filmů v podstatě „videoherní“. Máte hlavního hrdinu, který se probudí v nějaké zašpiněné místnosti a je buďto upoután na nějaké hodně vymakané zařízení, které ho každou vteřinou hodlá nějak zajímavě brutálně zabít, nebo má něco podobného připoutaného na libovolnou část těla. Jakmile se z toho zařízení dostane, čeká ho ještě spousta dalších zkoušek. Prochází opuštěnými budovami, jde z jedné místnosti do druhé a v každé ho čeká nějaký úkol, se kterým si musí poradit. Jakmile tak učiní, jde dál až do velkého finále.

Prostě naprosto ideální konstelace pro vytvoření videohry podle filmu. Saw tohoto konceptu využívá, ale tak nějak polovičatě. Na hře je vidět obrovský potenciál, jenž ovšem tvůrci ani zdaleka nevyužili. Má výborné momenty, které vám ten potenciál připomenou, ale pak se zase babráte v opakování situací a nedotaženosti. Ale pěkně popořadě.

05

Vaše postava získá hned na začátku slušivý náhrdelník.

Stejně jako jsou filmy Saw od třetího dílu určeny zejména fanouškům série (jsou tak propletené, že když je neznáte, těžko budete chápat, kdo koho podvedl, kdy kdo umřel a proč), i hra je zejména pro ně. Příběhově vyplňuje mezeru mezi prvním a druhým filmem, ale je dost očividné, že taková mezera mezi nimi dějově být vůbec neměla (některé postavy se chovají v porovnání s filmem NAPROSTO nelogicky).

Hlavním hrdinou je detektiv David Tapp, ten černošský detektiv, kterého v prvním Saw hrál Danny Glover. Ve hře jako Danny Glover nevypadá, ani nemá jeho hlas, takže pokud si nepamatujete jméno, ani by vás spojitost nenapadla. David Tapp šel po Jigsawovi, sériovém vrahovi, který v podstatě nikoho nezabil. Tak moc po něm šel, až zapomněl na svou rodinu, kvůli jeho posedlosti Jigsawem umřel Tappův kolega a kamarád, a tak se náš pan Skládačka rozhodl udělit mu lekci.

08

Muž s krabicí na hlavě. Těžko říct, co mu má udělat.

To poznáte hned na začátku hry, kdy se probudíte na křesle a na hlavě máte známou a populární Jigsawovu past – obrácenou pastičku na medvěda. Ubíhají vteřiny a vy se musíte z pasti co nejrychleji dostat, nebo vaše hlava skončí rozstříknutá po okolí. Hned v prvních vteřinách hry je patrné, že testovaná konverze PC verze hry z těch konzolových by nemusela být úplně špatná. Musíte vyšroubovat několik šroubů, což na konzolové verzi činíte analogovou páčkou. V PC variantě nemusíte složitě „kroužit“ klávesami, ale jednoduše myší.

Jakmile se dostanete z medvědí pasti, je před vámi první úkol. Vidíte špinavou místnost připomínající koupelnu, před vámi je zrcadlo a zamčené dveře. Co dál? Potřebujete kód od zámku. Na stěně za vámi je část nějakého nápisu, zbytek je na zrcadle. Musíte se tedy v místnosti správně postavit a podívat se do zrcadla, abyste odhalili kód. Docela chytré, říkal jsem si. Když ovšem naprosto totožnou věc děláte později ve hře popáté, už vám to přijde poněkud omšelé a říkáte si něco o tom, že tvůrci nedokázali vymyslet něco nového.

03

Jigsaw je tak trošku grafoman.

To je vlastně jeden z největších problémů Saw. Když poprvé narazíte na něco originálního, ať je to vyndávání klíče ze záchodové mísy plné injekčních stříkaček nebo třeba puzzly, které musíte vyřešit, abyste odemknuli zamčené dveře, ve hře se pak to samé, jen třeba s vyšší obtížností, objevuje ještě několikrát. Poosmé už to ovšem zdaleka nemá takový efekt, jaký to mělo napoprvé.

To platí i o samotné atmosféře hry. Ta je dost věrná té filmové. Procházíte bývalým blázincem, vše je poničené, ztrouchnivělé, rezivé, všude je tma, takže se plížíte chodbami pouze se světlem zapalovače. Jdete, bojíte se, kdo na vás vybafne zpoza rohu, když v tom zaslechnete dunivé kroky nad sebou až vám začne padat omítka za krk. Když se to stalo poprvé, opravdu jsem se vyděsil natolik, že jsem musel hru zapauzovat a na chviličku si odpočinout. Když se to stalo podesáté, už jsem se tomu jen "smutně" smál.

09

I v temných koutech se můžete dívat na telku.

I to prostředí se po nějaké době okouká. Za celou hru se totiž nepodíváte jinam, když nepočítám opravdu kratičký výlet na vnitřní dvorek blázince. Zhruba od poloviny lze dokonce dost snadno odhadnout tvůrce, takže vás většinou nic moc nevyděsí. Dá se i předpokládat, kdy vám někdo půjde po krku. A když se nějaká hra stane vypočitatelnou, navíc když jde o „hororovou hru“, někde se stala chyba.

REKLAMA

- komentáře (2)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...