Superstars V8 Racing: Next Challenge

Nadupané italské cesťáky.

Testovaná verze: PC

Pánové a dámy z italského studia Milestone tedy opravdu jedou. Pokud máte ještě v živé paměti jejich Superstars V8 Racing z loňského léta, budete možná také překvapeni skutečností, že ani ne po osmi měsících vypouštějí silné V8čky na hráče znovu. Tentokrát se tak děje symbolicky před začátkem nového ročníku tohoto italského mistrovství, ve hře s podtitulem Next Challenge.

Nabízí se pochopitelně otázka, má-li vůbec smysl vydávat v tak rychlém sledu prakticky jeden a tentýž titul? Vždyť sportovní hry obvykle kritizujeme i po roce, za nedostatek vylepšení a malé procento novinek. Superstars V8 se vracejí v ještě kratším časovém úseku a nadto za nimi stojí maličký milánský tým, který se při vší úctě obřím továrnám na hry nevyrovná. Takže může partička zapálených Italů během pár měsíců výrazně posunout technické zpracování, nebo obsahovou stránku? Případně dají se vůbec vychytat všechny mouchy a vyslyšet přání fanoušků?

1

Prvním napraveným kiksem budiž licence automobilek. Posledně se nepodařilo zajistit práva pro celé startovní pole, vozy Chrysler 300C SRT8, Cadillac CST-V, Chevrolet CR8 a Mercedes C63 tak oficiálně chyběly. Tentokrát je ale všechno v nejlepším pořádku a zmíněná čtveřice aut je tu v plné parádě. Kromě nich se na start může opětovně postavit i Jaguar S Type R spolu s Audi RS4, premiéru pak slaví krásné Maserati Quattroporte. Celkový počet jedenácti vozidel potom doplňují modely od Bayerische Motoren Werke, kterážto má ve hře zcela dominantní zastoupení. Řídit lze BMW 550i, M5 nebo dvě M3ky, v provedení E90 a E92.

Osmiválec podle chuti si tak vybere asi každý, o něco horší už to však bude s volbou závodiště. Seriál Superstars V8 se totiž jezdí převážně v Itálii, paleta nabízených tratí proto není zrovna pestrá ani obsáhlá. Tradiční okruhy jako Monza, Imola, Misano nebo Mugello, následují ty méně známé typu Adria, Magione, Varano a Vallelunga. Nicméně díky bohu za ně, posledně jmenované kvarteto je nejen neokoukané, ale také jezdecky velmi atraktivní – já byl nadšen už jen vzhledem k úzké dráze, spoustě zajímavých zatáček, šikan a horizontů. Inu pravý opak dnešních moderních, ale také sterilních závodišť bez nápadu, podepsaných Hermannem Tilke.

2

Kromě apeninského poloostrova, se ovšem závodníci během sezóny několikrát podívají i do ciziny, protože v kalendáři nechybí ani africké Kyalami, španělská Valencia a portugalské Portimao. Nakonec to možná nezní tak zle, jedenáct tratí ve čtyřech státech? Bohužel hra vychází z ročníku 2009, takže v režimu šampionátu se během devíti závodních víkendů utkáte se soupeři pouze na osmi okruzích (v Mugellu se jede dvakrát). A to je docela škoda, jakkoliv si zbytek tratí lze užít v dalších herních módech. Na jednu stranu přináší sezóna 2009 nově Imolu, na druhou vypadla oblíbená Valencia. A zamrzí i pohled do budoucna, jelikož letos vyrážejí italské cesťáky také na německý Hockenheim Ring a francouzský Paul Ricard.

Superstars V8 Racing: Next Challenge je na každý pád pojata vcelku reálně a i vzhledem k licenci operuje převážně jen s loňskými autentickými daty. Po stránce obsahové tedy ve hře narazíte pouze na to, co byste očekávali, na žádné velké experimenty nezbylo místo. Kdo by snad rád kariéru, má tu Evolution GT, kdo by chtěl po chybě přetáčet čas zpátky, ať si pustí Squadra Corse Alfa Romeo. Tyhle italské cesťáky berou zkrátka v Milestone s patřičnou vážností a pochopitelným patriotismem.

3

Singleplayer je vlastně zastoupen jen povinnými položkami Quick Race, Time Attack a Race Weekend, stěžejním režimem pochopitelně zůstává Championship. Ten, společně s jednotlivými závodními víkendy, provede hráče kompletním jezdeckým čtyřbojem, když zahrnuje vše od volného tréninku a kvalifikace, až k samotným závodům (v neděli se totiž jezdí hned dva). Strohé „simulátorové“ pojetí hry podtrhávají i všechna herní menu, stylizovaná do podoby týmové garáže. V ní kamera ladně poletuje kolem vozu a případný přesun mezi jednotlivými nabídkami je otázkou mžiku.

Superstars V8 ani tentokrát hráče do ničeho nenutí, kdo se tudíž nechce pachtit s poznáváním trati, pilováním průjezdů, nebo ukrajováním vteřinek, vyloženě nemusí. Jednotlivé sessions se dají volně přeskakovat, nicméně s důsledky z toho plynoucími. Bez tréninku a platného času z kvalifikace, jednoduše odstartujete vždy z posledního místa, leccos ovšem může zachránit volba obtížnosti. Ta má čtyři úrovně, kromě klasiky (Easy až Hard) se dají soupeři pasovat také na mistry (Legend), přičemž první dvě jsou vhodné vyloženě pro seznámení a rozehřátí. Dost možná mají aplikovánu i funkci catch-up, protože protivníci se v podstatě vůbec nesnaží a v zatáčkách snad i počkají.

4

Síly se vyrovnají teprve s AI na Hard, kdy už se doopravdy závodí a na chyby není prostor. V té chvíli začíná mít smysl nejen trénink a kvalifikace, ale také další seance, jako rozbor dat z telemetrie, či setup vozu. Osobně jsem k nastavení auta musel sáhnout až při soupeření s Legend(ami), na první tři obtížnosti se při troše snahy dá vyhrávat i z poslední pozice. Kvituji nicméně přístupnost, když i laik může instruovat mechaniky a říct si co požaduje. Připraveno je totiž několik profilů a podle typu tratě si můžete například poručit auto rychlé v zatáčkách, s vysokou maximální rychlostí, nebo naopak s dobrou akcelerací, pro okruh plný šikan a vlásenek.

- komentáře (7)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...