Saboteur

Bylo zbytečné se s vojáky pouštět do nějaké větší přestřelky, a tak jsem raději zvolil taktický ústup. Cestou mě však zmerčil svými reflektory německý Zeppelin a ihned začal pálit. Mezitím, co jsem se snažil zachránit si holý život, designér s naprostým klidem pokračoval ve výkladu: „Do hry jsme přidali několik nerealistických prvků, které jednak neodpovídají přesně skutečnosti nebo jsme použili některé vynálezy z pozdější doby. Mluvím třeba o výzbroji německých vojáků, pár dopravních prostředcích a třeba o té vzducholodi, která se tě právě snaží zabít.“ To už jsem se však stihnul dostat do svého sporťáku a čekal, kdy se objeví konec ukázky, načež mě Tom French zchladil: „Blázníš? Tohle je teprve zahřívací kolo...“

Další část mise se odehrávala na nádraží, odkud právě odjížděl vlak s oním významným vědcem. Tentokrát jsem hodil veškeré stealth postupy za hlavu a do ruky si vzal jednu z maximálně dvou zbraní, které jsem mohl mít u sebe. Nepřátelé však nějak výraznou inteligencí neoplývali a chybějící mozkové buňky doháněli svým počtem. Zkrátka bude se sázet spíše na akci.

Bezhlavý postup z mé strany se však nevyplácel, protože koncentrace olova ve vzduchu byla větší, než je zdrávo, a byl jsem nucen velmi často hledat vhodné krytí. Trochu jsem si při té příležitosti vzpomněl na Gears of War - styl krytí a střelby byl velmi podobný. To už se však vlak začal nebezpečně rozjíždět a jen tak tak jsem se stačil chytit posledního vagónu. Cestou kupředu jsem musel vyřadit ještě rádiovou stanici a měl několikrát příležitost usednout za stacionární kulomet a trochu si ulehčit cestu.

Na jednom vagónu bylo umístěno i obří dělo, v jehož využití jsem neviděl hlubší smysl. V tom mě však Tom French zastavil s těmito slovy: „Za druhou zatáčkou budeš projíždět okolo zámku, který se stal nacistickou pevností. Když mu s tímhle dělem trochu upravíš fasádu, usnadníš si postup pro další mise. Jinými slovy, každou tvoji akci si hra pamatuje pro příště, i když jde třeba pouze o pár vojáků.“

Když už jsem se blížil téměř k lokomotivě a důležitému kupé, vlak zastavil na jedné ze stanic, aby nabral další posily, které měly za úkol konečně mi načechrat pírka. Na tuto situaci jsem však nechtěl čekat. Raději jsem si to ručně vyřídil se strojvůdcem a celý vlak uvedl opět do pohybu. Následná in-game animace, ve které Sean zachránil stařičkého vědce, ukončila mohutná exploze vlaku a jeho pád do propasti. Nechybělo ani postupné odkrytí černobílého nánosu okolo železniční tratě.

Na závěr jsem měl ještě pár chvil, abych hlavnímu designérovi Pandemic Studios položil pár otázek ohledně fungování celého světa. „Saboteur se tak trochu podobá GTA. Máme tu živoucí Paříž plnou vykřičených domů, kde se můžete skrýt před pronásledováním Němců. K dispozici je i černý trh, na kterém se dá nakoupit vybavení za jakýsi „proviant“. Tedy body, jež jste získali za ničení nacistických budov, zabíjení vojáků či plnění úkolů,“ odpověděl na můj dotaz Tom French a pokračoval: „Pokud jde o hlavního hrdinu, trochu jsme se inspirovali v Indianu Jonesovi nebo filmové Smrtonosné pasti (Die Hard). Chtěli jsme, aby byl trochu drsný, ale zároveň i vtipný.“

To už mi však notných pět minut dýchal na krk další dychtivý novinář a musel jsem vyklidit pole. S velmi pozitivními dojmy. Přestože Sabouter není až na svoje unikátní grafické zpracování žádným výjimečným titulem, co se týká nápadů, vypadá to na zajímavý mix několika různých žánrů. Navíc mi tvůrce během hraní neustále vtloukal do hlavy, že nepůjde o nějakou další „sandbox“ hru, kde by se hráč po chvíli nudil. Příběh dostane velký prostor. Navíc podle mého soudu jsou si autoři více než vědomi chyb, kterých se dopouštěli ostatní vývojáři, od nichž čerpali některé nápady. O tom, jak vše dopadne, se budete moci přesvědčit již na začátku prosince.