Castlevania: Lords of Shadow

Někdy jde v hádankách o mačkání tlačítek ve správném pořadí, jindy musíte nastavit zrcadla tak, aby paprsek světla aktivoval skrytý mechanismus. Ve druhé polovině hry pak využíváte i speciální schopnosti. Například po přepnutí do temné magie musíte v rychlém sledu proběhnout po kouzelných dlaždicích. Ale čekají vás i specialitky, jako deskové hry v životní velikosti. Hádanky vám po zběsilém boji dají čas na oddych a skvěle vás uklidní. Navíc, když najdete vzkaz od někoho, kdo hádanku už před vámi vyluštil, nemusíte si lámat hlavu nad jejím řešením. Zase ale přijdete o zkušenostní body, které byste získali za vyluštění bez pomoci.

Už jsem nakousl nepřátele. Jejich řady jsou téměř nekonečné, stejně jako jsou rozmanité jejich druhy. Začínáte se skřety, rychle se dostaví goblini vrhající granáty, trolové, gremlini, vlkodlaci, upíři, ghoulové, kostlivci nebo zombie. Všichni tihle patří do skupiny menších monster, která se na Gabriela vrhají v obrovských množstvích, někdy z jakoby nekonečných děr, které je třeba ucpat.

V roji menších nestvůr se objevují velitelé nebo potvory, které pěšáci dokázali zkrotit. S nimi je větší legrace i když je likvidujete standardní formou. Zajímavé je, že některé nesmíte úplně zabít, ale pouze omráčit, abyste je mohly osedlat. A využijete nejen jejich sílu v boji s menšími potvůrkami. Třeba Warg se hodí pro proražení vrat nebo na přeskočení dlouhé propasti. Podobně vám pomůže obří pavouk, který přes jámy uplete pavučinu, po které dokážete opatrně přejít. Stále jsou to ovšem proti dalším dvěma kategoriím spíše drobná zviřátka....

of

Caption

Attribution

V každé z dvanácti kapitol vás čeká minimálně jedna speciální potvora. V mysli mi ulpěl například Evil butcher. Jestli nechcete přijít o překvapení, raději přeskočte na další odstavec. Úkolem pekelného řezníka je porcovat vysáté mrtvoly, na kterých si pochutnali upíři, a předhazovat je ghoulům. Souboj s ním probíhal v kuchyni plné krve a utrhaných končetin. Nejenže měl kůži silnou tak, že ho moje útoky zraňovaly jen málo, ale ještě k tomu si do krku lil hořlavý olej a prskal ho po mě. Když už měl na kahánku, klidně si vzal nohu nějakého nebožtíka a tím že si na ní pochutnal, se ozdravil. Podobných zvrácených kreatur je ve hře habaděj.

Poslední kategorií jsou obrovská monstra, se kterými bojujete tak, že se jim pohybujete po těle a hledáte slabá místa. Snažíte se udržet na jejich údech, když vás chtějí setřást nebo se po vás oženou rukou. První takový souboj přijde poměrně záhy po startu a není jediný. Osobně mě nebavily tolik, jako „normální" zápasy, ale už jen díky různorodosti je chválím. Jestli si myslíte, že Lords of Shadow a jeho bojový systém je kopií God of War, máte zčásti pravdu. Skutečností je, že stojí na pomezí God of War a Bayonetty. Není to tak masivní tlačítkový festival, ale také se neztratíte v desítkách velmi podobných kombo-útoků. Mě osobně vyhovoval z těchto tří her nejvíce.

Lords of Shadow je i o prozkoumávání prostředí a návratu do již prošlých úrovní, trochu na způsob série Metroid. Často narazíte na truhlu nebo zámek, které nemůžete otevřít, protože ještě nemáte potřebnou vlastnost. Nezbude vám nic jiného, než pokračovat v cestě a vrátit se později. Na rozdíl od Metroidu vám to hra prostě a jednoduše dá vědět textem na obrazovce. Nestane se, že byste se u nedostupného předmětu zasekli na půl hodiny, než by vám došlo, že ho prozatím nemůžete sebrat.

Z technického hlediska je Castlevania trochu rozporuplná. Už to tvrdím delší dobu, ale stávající generaci konzolí zkrátka dochází dech. Grafika a animace jsou na poměry Xboxu 360 lehce nadprůměrné, ale v dnešní době oproti PC už neoslní. Přesto jsou některé scenérie nádherné, ale spíše z estetického, než technického hlediska. Oproti tomu zvuková složka hry je bezchybná. Hudební doprovod byl nahrán symfonickým orchestrem a krásně podbarvuje hutnou fantasy atmosféru.

Co vyčnívá nad veškerou konkurenci, je ale dabing postav. A není se čemu divit. Gabriela mluví Robert Carlyle, kterého si pamatujete třeba jako Begbieho z Trainspottingu. Zobekovi hlas propůjčil kapitán Picard, tedy Patrick Steward. Jeho hluboký hlas a zkušený herecký výkon se k výpravnému mytologickému dobrodružství hodí báječně.