Skip to main content

Dragon Age: Origins

Z rozehrání za čaroděje a městskou elfku.

Do vydání nejočekávanějšího RPG letošního podzimu již zbývají pouhé dva týdny a mnozí si jistě už teď kladou otázku, zda hra naplní jejich očekávání. V rámci předváděčky, jíž se Eurogamer.cz minulý týden v sídle EA zúčastnil, jsem dostal možnost hru rozehrát a vyzkoušel si na vlastní kůži hned dva původy. Víc jsem jich bohužel za určený čas prozkoumat nestihl, ale i tak to stačilo na to, abych si o Dragon Age udělal základní obrázek.

Zpočátku mě dost překvapilo, že hra působí úplně jiným dojmem, než se snaží vytvářet uvolňované trailery, které jsou mířeny spíše na mladší americké publikum – v jádru jde totiž o poctivé old-schoolové RPG, jež v mnohém připomíná série Baldur’s Gate, Knights of the Old Republic či Neverwinter Nights. S tím souvisí i podobné uživatelské rozhraní a ovládání – stačilo se jen trochu rozkoukat a po chvíli už jsem byl ve světě Dragon Age jako doma. Jisté obavy ve mně sice budí inventář ve formě seznamu (podobný jako byl v Oblivionu), ale snad jeho používání nebude činit zas až takové problémy. Novinkou je naopak rozsáhlá encyklopedie se spoustou textu, kam se ukládá příběh každého magického předmětu, nestvůr, postav a dalších věcí.

Nejprve jsem Prameny rozehrál za městskou elfku. Ta měla zrovna před svatbou a jako na potvoru se do probíhající oslavy začal celkem nevybíravě vměšovat jeden lidský šlechtic a všechno překazil. Nutno říct, že podobná nevraživost mezi zástupci jednotlivých ras je tu na denním pořádku. Poté, co byl její nastávající při snaze ochránit ji zabit a ona uvržena do vězení, pak nastala ta zábavná část – útěk na svobodu – a to jak jinak, než s mečem v ruce.

Na svěřený charakter se lze dívat buď third-person přes rameno nebo izometricky seshora. Tento pohled však není v konzolových verzích dostupný, jde jen na PC. V boji pak můžete mít až tři spolubojovníky, ale ovládat jde vždycky jedna postava a to ta, která je zrovna aktivní. Zbylé tři se pak řídí uživatelskými skripty, které umožňují nebývale komplexní nastavení pro každou situaci, co by mohla nastat. Věnuje-li hráč tedy jejich vytváření předem nějaký čas, může si pak mnohé potyčky usnadnit. Boj jde samozřejmě i zapauzovat a zvláště u složitějších bojů a na těžší obtížnosti je pak potřeba dávat každé postavě rozkazy zvlášť.

Druhým, kdo se mi dostal do ruky, byl lidský čaroděj, na nějž v Kruhu mágů u jezera Calenhad čekala závěrečná zkouška jeho studií. Za úkol dostal porazit nebezpečného démona ve světě snů - ten však není zrovna útulným místem, jeho obyvatelé jsou buď duchové nebo bestie a dost často mluví v hádankách. Naštěstí můj svěřenec dostal do vínku i některá užitečná kouzla, pomocí nich se s těmito nepřáteli vypořádal. Ocenil jsem i možnost jejich vzájemného kombinování, čímž jde vytvořit úplně nový efekt, takže když třeba sešlete na protivníka zmražení a následně i kamennou pěst, roztříští se onen nebožák na kusy.

Všechny linie se nakonec sbíhají a pokračují v Ostagaru, což je město Šedých strážců a právě tam začíná i válka dlouhá proti ničivé Nákaze. Volbou úvodu však odlišnosti jednotlivých postav nekončí – každé povolání má navíc čtyři specializace (u bojovníka např. šampión, templář, zběsilec a rozparovač) a nejrůznější talenty a dovednosti zaručují, že si každý může vytvořit hrdinu přesně podle svých představ.

S NPC se tu setkáváte téměř na každém kroku a skoro každá z nich toho má hodně co říct. O tom, že je hra hodně ukecaná, už rozhodně nemůže být pochyb. V důležitých rozhovorech jsou tu navíc dostupné i ty opravdu krajní možnosti - v jedné scéně například potkáte elfího zvěda Zevrana, jenž vás zavede do léčky a následně záleží jen na vás, zda ho po jeho dlouhém ospravedlňování bez slitování pošlete na věčnost, nebo naopak přijmete do party (je to mimochodem jediný společník, s nímž mohou navázat romanci obě pohlaví). V mnoha dialozích je tu možné zaujmout pozici tyrana, mučedníka, nebo hrdiny a vaše volba se pak promítne nejen do aktuální situace, ale i do toho, který ze závěrů nakonec uvidíte.

Ústřední příběh hry bych žánrově zařadil někam na pomezí hrdinské a temné fantasy. Bioware se netají tím, že jejich inspiraci nemalou měrou podnítila díla takových autorů, jako je G.R.R. Martin (Píseň ledu a ohně), Andrzej Sapkowski (Zaklínač) či Steven Erikson (Malazská kniha padlých). Na tvorbě světa se podílel i David Gaider (autor doprovodného románu The Stolen Throne, jehož ukázkovou kapitolu si můžete přečíst zde. Jeho scénáristický otisk na většině předchozích her tohoto studia je neoddiskutovatelný a snahu navrátit se ke kořenům žánru mu nelze upřít.

Vývojáři mají již teď naplánovaný dodatečný obsah na dva roky dopředu. Dostupné budou nejen bonusové předměty, ale i různé rozšiřující balíky nabízející nové postavy, questy či lokace. Počítá se samozřejmě i se standardními datadisky a časem se možná dočkáme i toolsetu na vytváření vlastních dobrodružství. Nutno však podotknout, že pro aktivování těchto výhod bude zřejmě potřeba vlastní Bioware účet, jenž prý časem najde i mnohá další uplatnění.

Zaryté odpůrce českých lokalizací jistě potěší, že verze prodávaná u nás půjde spustit nejen s českými titulky, ale i kompletně anglicky. Dragon Age má jednoduše potenciál být přesně tou hrou, která nás pohltí během deštivých dnů letošního podzimu - tak se nechme překvapit, jestli se jí to podaří.

Při koupi hry z obchodu Xzone dostanete nejen oficiálního knižního průvodce v češtině, ale také dva exkluzivní dárky: reálný kovový prsten a pak jeden prsten coby předmět přímo do hry.

Read this next