Recenze Jurassic Park: The Game

Nová akční adventura od vývojářského studia Telltale Games by se dala jednoduše charakterizovat jako Heavy Rain s dinosaury. Jurassic Park: The Game se tak překvapivě vyhýbá škatulce epizodicky vydávaných point & click adventur, na něž jsme si za poslední roky od těchto autorů zvykli. Tuto informaci považuji za klíčovou především proto, že ani já jsem kvůli nedůslednému marketingu tvůrců do poslední chvíle nevěděl, jakou hru vlastně na podzim představí světu. Po třech sezónách Sam & Max, Back to the Future, Wallace & Gromit: The Grand Adventures, nebo Tales of Monkey Island by totiž interaktivní film očekával málokdo a je docela škoda, že se to Telltale Games nepodařilo předem více zdůraznit. Cílové spektrum hráčů je v tomto případě přeci jen rozsáhlejší než u upovídaných a relativně obtížných adventur a některé tak může jméno vývojářů přeci jenom odradit.

Leč se k nám Jurský Park podle knižní a filmové licence dostává v ucelené formě, jeho obsah je rozdělen na čtyři epizody. Není to žádný div, jelikož je děj vystavěn v půvabném seriálovém duchu, v němž se postupně rozvíjí nejen hlavní příběh záchrany, ale taktéž vztahy mezi jednotlivými postavami. Jelikož hráč nepravidelně ovládá všechny aktéry hry, je možné slyšet i řadu soukromých dialogů, mimojiné i pletichy či debaty mezi otcem a dcerou. Hra ráda střídá pozitivní i negativní emoce a mění nálady hrdinů (někdy bohužel trochu nepochopitelně). Z dobrodružného a místy až hororového thrilleru sem tam sklouzne až k typickému rodinnému dramatu. V tomto ohledu mi hra nejvíce připomněla scénář seriálu The Walking Dead, včetně jeho pozitiv i negativ. Paradoxem navíc je, že Telltale Games právě pracují na herním přepisu tohoto zombie fenoménu a podoba tak možná není čistě náhodná.

Jako se dívat na dobré béčko

Jurský Park má nesmírně pomalý a vyloženě špatně odvyprávěný začátek, konkrétně zhruba polovinu první epizody. Telltale Games se totiž vykašlali na jakékoliv odkrývání příběhu, např. nějaké informativní intro nebo představení postav a hodili hráče rovnou před hotovou věc. Nevysvětlí, jak je možné, že se na evakuovaném ostrově stále pohybuje lékař se svojí malou dcerou a pouze se snaží o zapeklitý "happening" ala seriál Ztraceni. Žádná výrazná akční scéna nebo lákavá ukázka toho nejlepšího, co jejich systém dovede. Osobně jsem byl z úvodu dost zmatený, zaznamenal jsem mnoho dějových nelogičností a přemýšlel, zda je vážně nutné vidět známou filmovou trilogii, abych vůbec mohl pokračovat. Ještě štěstí, že hra nakonec není vydána epizodicky - první čtvrtině bych v mžiku věnoval kritických 4/10 a doufal, že se situace zlepší.

of

Caption

Attribution

Jelikož jste jistě již viděli finální hodnocení, asi tušíte, že jsou další epizody mnohem zábavnější. Druhou část považuji za nejlepší. Během ní totiž poznáte veškeré hlavní postavy, včetně jasně nejsympatičtějšího Oscara a zažijete hlavně vynikající akční scénu na horské dráze. V té třetí jsem se zase zamiloval do častých prostřihů dějových linií, díky nimž jsem pomalu neměl čas si na chvilku vydechnout. Závěrečná epizoda zase dovysvětlí veškeré dějové nejasnosti a zanechává za sebou příjemnou pachuť na patře. Jurský Park je zkrátka béčko jako vyšité. Včetně postav, zvratů, i častých změn nálad. Nejedná se o vážný a variabilní příběh ala Heavy Rain - zde se od monitorů neodtrhnete z jiného důvodu. Děj je totiž lehký, šťavnatý a jsou v něm obrovská prehistorická zvířata.

Pochvalu zaslouží i tvůrci dialogů, jež správně namíchali věrohodnost situace a klišé, které ke značce Jurský Park tak nějak patří. Postavy i díky dobrým rozhovorům nabývají života a já hltal dokonce i zcela mimotématické poznámky mezi vojáky nebo doktorem a jeho dcerou. K zážitku přispívá i vynikající anglický dabing, nad jehož několika technickými vadami jsem mávnul rukou a to zvláště v případech, kdy si hra neodpustila pubertální vtípek ala Sam & Max, který dokáže rozesmát i hráče s dinosauří kůží.

Interakce v džungli

Jádrem hratelnosti tohoto interaktivního filmu je včasné mačkání šipek či realizace podobných momentálních činností v ten správný okamžik. Na rozdíl třeba od Fahrenheitu, na nějž si PC hráči jistě rádi vzpomenou, zde nejsou žádné pasáže, kdy přímo řídíte směr pohybu právě ovládaného hrdiny.

Adventurní části se zde omezují na obrazovku, po které je možné se pohybovat a klikat v ní na vyznačená místa. Neexistuje zde žádný inventář či možnost kombinace předmětů. Pomocí příslušné funkce však můžete v těchto situacích přepínat mezi postavami a tím i mezi lokacemi a vzájemně mezi sebou kooperovat, byť jen velmi zjednodušeně či pomocí dialogu. Tuto věc však nepovažuji za zápor, ale naopak za klad. Tvůrcům se povedlo do příběhu zakomponovat originální, byť jednodušší hádanky (výběr správného plánu v podzemí, lákání dinosaurů...), které pochopí i příležitostný hráč a fanouška žánru neurazí. V rámci hry tohoto typu pak fungují přímo výborně.

PC není ta pravá ořechová platforma pro mačkání určitých kláves ve správný čas. Na rozdíl ale od Fahrenheitu, kde byly tyto pasáže na PC téměř nehratelné, jsem si na zdejší kombinace kurzorových kláves a myši docela rychle navyknul. Jistě, konzolový ovladač hře sluší více (a nejlépe se bude tato hra hodit na iPad v chystané konverzi), ale Telltale Games rozhodně majitele klávesnic neupozadili a snažili se jim vyjít maximálně vstříc. Možná i proto se ve hře nenachází mnoho časově omezených sekvencí, čili takových, ve kterých musíte danou akci vyřešit do určité doby. Je to docela škoda, protože třeba v Heavy Rain byly tyto okamžiky velmi výživné. Zde si však během dialogu můžete odskočit uvařit do kuchyně kávu a postavy na vás rády počkají.

Podívejte se na několikaminutový sestřih z hraní.

Nejsilnější je Jurský Park v akčních pasážích. Utíkání před dinosaury, přeskakování překážek či stealth úseky, ty všechny vyžadují včasné stisknutí nějakých kláves. Pokud jde postavě o život, tak jediné zmýlení kombinace znamená okamžitou smrt a nutnost zahrát si danou scénu znovu. Když uděláte tutéž chybu i napodruhé, nabídne vám hra zlehčenou variantu, díky které daný zádrhel již snadno vyřešíte. Vcelku mě zamrzela absence nějakých výraznějších výhod pro hráče, který danou část projde bez chyby na rozdíl od druhého, jenž byl třeba jen jednou nepřesný. Jestliže se totiž zmýlíte v okamžicích, při nichž nejde hrdinovi o holý život, vlastně se více méně nic nestane. Jen při konečném hodnocení neobdržíte zlatou hvězdu, nýbrž třeba jen stříbrnou.

of

Caption

Attribution

Grafika rozhodně plní svůj účel a především dinosauři jsou vymodelovaní do posledního detailu a patří k vrcholům výsledného zážitku. V čem ale Jurský Park může leckoho zklamat, to jsou značně trhané pohyby postav, připomínající point&click adventuru, kde se před nějakou interakcí musí postava nejprve správně pootočit. Je to bohužel dost výrazná skvrna na kráse interaktivního filmu a právě kvůli tomuto nedostatku je Heavy Rain v dané kategorii výrazně výše. Nemluvě ani o emocích v obličejích, na které si u zmiňovaného konkurenta nelze nevzpomenout. Škoda, atmosféra džungle je totiž jinak na jedničku a o to více tyto animační chyby zamrzí.

Jurassic Park: The Game vyšel v polovině listopadu pro PC (digitální distribuce), PS3 a X360 za 30 eur.

Neduhy Jurského Parku jsou převážně menšího charakteru a právě kvůli tomu mě mnohdy velmi mrzely. Ať už jde o chyby v animacích, které snižují plynulost hry, tak i další menší bugy technického rázu. Sem tam mi mezi jednotlivými scénami hra zamrzla a několikrát během hraní zmizel i kurzor a musel jsem ji restartovat. K závěru jsem se pak dostal zhruba po jedenácti hodinách příjemného hraní.