RAGE

Možná si pamatujete Carmackovo legendární prohlášení směrem k příběhům ve hrách, že je to s nimi prý jako u pornofilmů - lidé očekávají jejich přítomnost, ale jsou jim fuk. Zdálo by se, že v dnešní době je takový pohled na interaktivní vyprávění děje dávno přežitkem, ale s Rage jakoby se id Software snažili držet kréda svého geniálního programátora. Rage totiž na první pohled působí jako našlapaná střílečka okořeněná dranděním ve vozidlech, kde nějaké příběhové intro a letmý úvod do děje hraje jen-tak-aby-se-neřeklo roli. Nebo aspoň soudě dle hodiny a půl hraní de facto hotové plné verze, kterou jsem si zahrál.

První dojem? Borderlands! Druhý dojem? Tohle vůbec nejsou Borderlands! Jasně, Rage je zasazen do moderního postapokalyptického světa se spoustou banditů, mutantů, pískovců a nedostatkem vody, neboť Zemi zasáhl obří meteorit, vyhladil většinu živého a hlavní hrdina - vy - náraz přežil jen díky umělé hibernaci (což se nedá říci o jeho shnilých kolezích). Ale zatímco Borderlands vás zasypali stovkami zbraní a tisíci náboji za minutu, s Rage zvolili tvůrci mnohem komornější a old-schoolovější přístup k first-person akční hratelnosti.

Asi nejevidentnější to bylo hned při jednom z mých prvních úkolů, kdy jsem měl vyčistit rozpadlou vilu, usurpovanou násilnými padouchy. Zhruba ve dvou třetinách postupu komplexem mi totiž došly náboje do pistole a dalších šest nepřátel (ano, jejich počet si pamatuji velmi dobře - každý se počítal) jsem musel udolat pěstmi a časovanými granáty. Aneb ideální atmosféra pro vyzkoušení si defibrilátorů, kterými jsem se v rámci bleskové minihry vyhrabával ze záhrobí...

of

Caption

Attribution

Hned jsem si vzpomněl na třetího Dooma (a vlastně spoustu dalších klasických FPS), kde si člověk musel počínat aspoň trochu rozvážně, nepálit jako zběsilý a chtělo to i dobře mířit. Ani ti nejslabší nepřátelé na samém začátku Rage nenabíhali rovně jako paka, ale nečekaně hbitě kličkovali a kryli se (řekl tu někdo "imp"?). Navíc ustáli nějakých pět zásahů z rezavého revolveru, tak aspoň že headshoty byly zpravidla fatální. Tedy, nenosili-li hasičskou helmu, kterou jim ale šlo vtipně ustřelit.

Nečekaně vysoká obtížnost a nutnost chovat se jako ve skutečně zdevastovaném světě (OK, to berte trochu s rezervou :), kde zásob je málo a člověku někdo neustále usiluje o kejhák, mne nejprve trochu překvapila, vzápětí dokonce vyděsila... Ale pak nakopla a natěšila na střílečkový zážitek ze staré školy, kde přežití nebude zadarmo. A kde každý výstřel budou provázet myšlenky na to, že za rohem mi ta těžkotonážní kulka možná bude chybět.

První krůčky

Z kobky, kde protagonista přečkal apokalypsu z vesmíru, jej vyzvedl sympaťák a mentor Dan Hagar. Spravoval nedalekou osadu, uměl s odstřelovačkou, vlastnil prima buginu a svým hlubokým důvěryhodným hlasem si mě okamžitě získal. Jeho futuristické zelené brýle a oděv z otrhané látky jakoby symbolizovaly obecné vzezření místního světa - na jedné straně zde lidé znají technologické výdobytky budoucnosti, na té druhé však často nemají ani co do zobáčku a žijí ve frustrující, neplodonosné bídě. Stačí se po některé z osad projít a vyslechnout si nářky místních.

K označení zážitku za "střílečkový" však musím jedním dechem dodat, že Rage zřejmě bude klidnější a roztahanější nátury než právě Doom 3. Relativně pomalý úvod toho byl důkazem (zápletka v rámečku). ... a tak potřebují pomoc, kapiš? Zejména s těmi otravnými bandity, kteří obsazují bývalé lidské bašty, v noci kradou i vraždí, a když čas od času někoho potkají na cestě, klidně jej pronásledují ve svých ozbrojených vozítkách. Je tedy nasnadě, že hned první úkol, který jsem v Rage od pana Dana obdržel, zněl: vyvraždi dům plný banditů. Nic víc, nic míň. Do ruky jsem dostal pistoli, naskočil na ATV zaparkované v Danově garáži a po minutě velmi arkádové jízdy, opepřené několika skoky se zapnutým nitrem jsem už prozkoumával nepřátelské sídlo. A jsou to momenty jako tento - když vystoupíte z vozítka a vejdete v neprobádané nepřátelské prostředí - kdy se ze hry stává uspokojivá old-schoolová FPS, přesně taková, jakou byste od mistrů řemesla očekávali.

Pokud to z kontextu ještě nevyplynulo nebo o Rage bůhví proč slyšíte poprvé, vězte, že nejde o striktně lineární koridorovou střílečku, kde by vás designéři z id Software - jak bylo doposud jejich zvykem - vedli jasně za ručičku vpřed. Soudě dle úvodní hodiny a půl, hráč určitou volnost dostane. Hned zkraje hry jsem se mohl projíždět kaňonem na terénní čtyřkolce a brzy na to jsem již sháněl v bandity okupované autodílně nakradené součástky do buginy, kterou mi jeden virtuální známý slíbil opravit (a nedlouho nato na ní i namontovat nějaké ty kvéry a postranní bodáky jako ze starořímských koňských povozů).

Navíc vzhledem k tomu, že úkolů a misí dostávaných skrze interakci s NPC jsem měl aktivních klidně několik najednou, existovala možnost vybrat si pořadí jejich plnění. V tomto RPG záblesku však neradno hledat nic hlubšího - žádné zkušenostní body a levely tu nejsou, stejně tak zde neexistují větvené dialogy či možnost rozmluvu jakkoliv ovlivňovat (vyjma "práci beru / neberu"). Stále tu přeci mluvíme o hře, jejíž rodičovské studio formovalo žánr FPS.

of

Caption

Attribution

Ani mnohotunový borderlandovský loot byste zde nenašli, jen čas od času někde (třeba v kapsách padlých nepřátel) leží různé plechovky, kousky oblečků a další roztodivné cennosti... Nebo spíše harampádí a odpadky. Dnes byste je hodili do koše, ale v kutilském světě Rage jde o užitečné suroviny, např. pro výrobu mechanických šperháků. Všechen ten bordel lze též prodat a za utržené chechtáky si pořídit silnější munici či efektní bumerangy pro tichou likvidaci nepřátel na dálku.

Rage se hrál mile, vypadal fantasticky a scenérie mi braly dech. Jen působilo trochu zvláštně, že postřílení bandité po sobě nezanechávali zbraně, pouze z nich vypadávaly rozplizlé textury kvérů, jež po pár vteřinách mizely. Ještě zvláštnější to bylo v kontextu jednoho úkolu, za jehož splnění jsem měl obdržet brokovnici, ale přitom jsem po celou dobu mise odpravoval právě "shotgunové" protivníky. A když už jsem u těch zvláštností - hlavní hrdina, jak je u id Soft her zvykem, nemluví, třebaže jednou z prvních vět, kterou k němu zachránce Dan Hagar pronese, zní: "Musíme si promluvit." Tak snad se příliš neurazil, když jsem na něj celou dobu pouze tupě civěl...

Jde každopádně jen o takové drobné vady na kráse, které mně osobně ve výsledku zážitek z hraní vlastně vůbec nekazily, to jen asi někdo rád rýpe do drobností kolem. Jak můžete vyčíst z našeho předchozího zpravodajství, Rage toho má ve výsledku nabídnout mnohem, mnohem více, než co jsem zažil v úvodní půl druhé hodině, ale ta samotná bohatě stačila k tomu, aby hra chytla, poškádlila zvědavost a táhla dál. Nevypadá to na skok pro herní průmysl, jak by někdo od id Softu stále mohl očekávat, ale hráči lačnící po poctivé akční jízdě by měli odejít s plným žaludkem. Fakt, že od počítače mě musel zaměstnanec Bethesdy slušně (leč rázně) vyprovázet, o něčem svědčí.