Recenze Deadlight

Zasvěcení vyhlíželi tenhle výpravný a dospělý kousek s nadějemi na nejlepší XBLA hru roku, takovou, že se zařadí vedle kultovních titulů podobného rázu, jako byly Shadow Complex nebo Limbo. Ostatní jen nevěřícně zírali na dosavadní obrázky ze hry a kroutili hlavou, že takhle dobře to ve hře samotné vypadat nemůže (na jednoho takového nevěřícího jsem narazil i mezi kolegy v práci). Herní pamětníci zase s úžasem zjistili, že herní design se nápadně podobá klasikám typu Another World, nebo ještě více - Flashbacku. A neherní pamětníky by mohla nadchnout řada odkazů i pečlivě vykreslená atmosféra osmdesátých let dvacátého století. Jisté je jen jedno: takhle hra málokoho nechá klidným. Navzdory otřepanému tématu a zdánlivě minimalistickému designu jde o jeden z nejzajímavějších počinů jinak poměrně plytké letní sezóny.

Lidské problémy

Nejlepší a nejsilnější příběhy bývají ty, ve kterých se dokážeme ztotožnit s protagonisty a s jejich pocity nebo problémy. Deadlight může být "menší" stažitelná hra, jejíž "filmové sekvence" tvoří statické kreslené obrázky, ale přesto klade nezvykle velký důraz na postavy a jejich realistickou motivaci, chování či dialogy. Začíná to už v hlavním menu hry, kde je k dispozici šedesátistránkový deník (!) hlavního hrdiny, třicátníka jménem Randall Wayne. Začíst se do něj vřele doporučuji jako přípravu na hraní hry, dokonale nasáknete atmosférou a sžijete se se svojí postavou. Randall není žádný voják, vědec ani hrdina. Je to obyčejný chlap s problémy, který kromě své rodiny a pár výjimek moc nemusí lidi a tak mu dokonale vyhovuje práce hlídače parku v přírodní rezervaci na západním pobřeží USA.

of

Caption

Attribution

Strach a opatrnost

Když vypukne nákaza, Randall, podobně jako ostatní obyvatelé zapadlého městečka uprostřed lesů, ji zpočátku vnímá jako "cosi ve zprávách v televizi". Realita ale nakonec dorazí i do odlehlých končin. Vlna zkázy se přes městečko převalí jako potopa a v nastalém zmatku je Randall odtržen od své rodiny. Jeho motivací po zbytek hry je stejnou měrou přežití jako snaha o nalezení údajného útočiště ve velkém městě, kde by snad mohli být mezi přeživšími i jeho manželka a dcerka. Postavy a jejich chování jsou ve hře překvapivě propracované a realistické, což s ohledem na téma znamená plno znepokojivých a krutých scén. Původně jsem chtěl příběh hry přirovnat k televizní sérii Walking Dead (má také svoji epizodickou herní sérii), ale to bych neučinil zadost depresivní a beznadějné atmosféře téhle hry. Mnohem přesnější je srovnání s filmem The Road.

Tohle není ten druh zombie hororu, kde všichni vesele popadnou arzenál a spustí divoký masakr nemrtvých. Naopak. Sice se poměrně záhy naučíte, že nemrtví jsou primitivní a je možné proti nim využít jednoduché taktiky včetně útěku nebo primitivní pasti, což by mohlo svádět k pocitu nadřazenosti. Jenže místo toho si k nim rychle vytvoříte zdravý respekt: jednoho ještě nějak odstrčíte, ale jakmile se na vás vrhnou dva a více zároveň (často se jich ulicemi plouží desítky), prakticky nemáte šanci je přemoci. Požárnická sekera sice trochu pomůže, ale pokud vyloženě neuseknete hlavu, složíte protivníka k zemi jen na chvíli. A když už se dostanete k nějaké střelné zbrani, budete si každé kulky vážit jako největší svátosti. Málokterá hra tak působivě vystihuje onu nervozitu přebíjení zbraně s malým zásobníkem tváří v tvář blížící se hordě.

Ve světle herních trendů posledních let, kdy se tradiční horory typu Resident Evil nebo Dead Space mění v akční blockbustery, je moc příjemné zahrát si zombie hru s patřičně syrovou a strašidelnou atmosférou. Nedávno všechny hardcore hráče nadchnul mod Day Z. Tenhle kousek hraje na podobnou strunu. Pocity zmaru při pohledu na zdevastované ulice plné nemrtvých střídají napínavé momenty slídění uvnitř opuštěných domů, a když se ve hře začne stmívat, samozřejmě za doprovodu přicházející bouřky, bude to poctivý strach, co vám zatne drápy do zad, zatímco se budete snažit co nejdříve dorazit někam do relativního bezpečí. Hra přitom nikdy nesklouzne do nezábavné "snahy o realismus" manifestované frustrujícími pasážemi, jako se to stalo v konkurenčním titulu Alive.

Poctivá adventura

Deadlight je ovšem po herní stránce mnohem víc, než jen atmosférická honička s nemrtvými. Akční pasáže se zde snoubí s těmi adventurními v kombinaci ponejvíce připomínající starý dobrý Flashback. Nebudete sice sbírat a kombinovat předměty ve velkém, ale ve hře jsou roztroušeny desítky sběratelských předmětů, rozšiřujících příběh hry - včetně vytrhaných stránek z Randallova deníku. Až je budete číst, budete chápat, proč je vytrhal. Především se ale akční sekvence střídají s těmi navigačními, kde budete koumat, jak se dostat tam na tu střechu, jak odlákat zombie od tamtěch dveří nebo kudy dostat potřebnou bednu na správné místo.

Jedním z nejzajímavějších zpestření hratelnosti je prostřední kapitola, zasazená do rozlehlého kanalizačního labyrintu, kde si jeden z přeživších vystavěl doslova krysí bludiště plné smrtonosných nástrah a pastí na zombie. Hledání cesty skrz a řešení některých těch pastí vám ne náhodou připomene továrnu z Abe´s Odyssey. Stejně bravurně jako tyto navigační pasáže s prostorovými puzzle ale autoři zvládli i těch několik akčních pasáží, kde budete muset použít všechnu drahocennou munici a pečlivě rozdat nějaké ty headshoty nebo na jiném místě adrenalinovým během a zoufalou pranicí překonat chodbu plnou zombií jen za pomoci požárnické sekery. Dočkáte se i poměrně emotivní sekvence eskortování vyděšené dívky a dalších zpestření, díky kterým hra neustále překvapuje a baví.

Velká malá hra

Ačkoliv je Deadlight po celou dobu hraní důslednou 2D plošinovkou, grafika je vyvedena v opulentním 3D a vyšperkovaná všemožnými efekty Unreal enginu. Tvůrci jsou si vizuálních kvalit dobře vědomi a občas přiblíží kameru na perfektně zpracované detaily nebo ji naopak nechají odplout a zabrat působivou scenérii zdevastovaného města v celé jeho rozloze. Když k tomu přidáte parádní animace a přiměřenou dávku fyziky, výsledkem jsou nezapomenutelné vizuální zážitky. Audio v žádném případě nezaostává, báječná je především citlivě dávkovaná hudba, ale i emotivní herecké výkony. Snad jen samotný Randall mi místy připadal až zbytečně nabručený, což mu podle mého poněkud ubírá na lidskosti a přidává na nevhodné image drsňáka z akčního filmu.

V desítkové recenzi na Journey jsem bránil argument, že krátkost není překážkou k dokonalosti. Film, trvající jen hodinu a půl, zdaleka nemusí být méně hodnotný než tříhodinový epos. Stejně tak hra vám může i za krátkou herní dobu nabídnout zážitek, který hodně dlouho nedostanete z hlavy a třebas si ho několikrát rádi zopakujete. Počítadlo v hlavním menu Deadlight nicméně není fér, jelikož zřejmě zobrazuje jen součet nejlepších časů v rámci překonání jednotlivých kapitol, bez neúspěšných pokusů a smrtí nebo filmečků. Ukazovalo mi tak po dohrání pouhé dvě hodiny, přestože jsem si s hrou užil dva byť kratší večery. Každopádně mám v úmyslu se vrátit a příběh si zopakovat, jelikož jeho pointa staví některé věci do (napoprvé) netušených souvislostí.