If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

RECENZE Horizon Forbidden West PS5 CZ

Nádherné epické dobrodružství.
Eurogamer.cz - Doporučeno badge
VERDIKT: Úžasné pokračování, který nemůže vynechat žádný fanda Horizon Zero Dawn, ale zároveň je přístupné i všem nováčkům.

Původní hra Horizon Zero Dawn (viz naše recenze od Martina Zavřela) to při svém uvedení před pěti lety neměla vůbec snadné. Zbrusu nová značka, příběh a velmi netradičně pojaté herní prostředí přinášely velkou originalitu, ale nikde nebylo zaručeno, že to doopravdy zafunguje a bude z toho trhák. Jak se ale ukázalo Zero Dawn nejenže fantasticky obstálo u PlayStation hráčů, nakonec zabodovalo i na PC platformě, když se celkově prodalo přes 20 milionu kusů. Není se tak co divit, že na pokračování čeká velmi slušná hráčská základna, která logicky doufá, že v pátek vycházející druhý díl pro PS4 a PS5 bude ve všem lepší.

Nosným prvkem je znovu příběh. Zatímco v první díle šlo o to zachránit v 31. století naši Zemi od naprosté zkázy, v pokračování je tato premisa zpátky na scéně, a to v ještě naléhavější podobě. Ačkoli se na konci Zero Dawn zdálo, že vše je hotovo a svět je spasen, ve skutečnosti byl tenhle zápas jen v poločase a hlavní hrdinka Aloy zdaleka neměla dobojováno. Pocit vítězství tak vydržel jen pár měsíců, než se začalo ukazovat, že řada věcí má mnohem složitější a zamotanější pozadí a přemožením umělé inteligence Hades došlo jen k oddálení nevyhnutelného. Život na Zemi opět míří k vyhubení a hrozí, že všechno, co Aloy dokázala v první díle, přijde záhy vniveč.

Je hrozně těžké dál cokoli z příběhu popisovat. Jednak jsme se při obdržení review kódu zavázali neprozradit žádné spoilery a sami určitě nechcete přijít o žádné překvapení. Přesto zkusím alespoň nevinné naznačení, abyste byli alespoň trochu v obraze. Klíčem k definitivní záchraně umírající Země je umělá inteligence Gaia schopná řídit a obnovit teraformování celé planety. Gaia ale jak víme byla zničena, nicméně hrdinka Aloy tuší, že existuje její záloha. Řešení se zdá být prosté. Najde onu zálohu a s ní pak rebootuje Gaiu. Po počátečním nadšení, že tahle záchrana světa bude mnohem větší brnkačkou než posledně, dochází vzápětí k tolika komplikacím a zápletkám, že z toho jde hlava kolem.

Prolog druhého dílu se sice odehrává ještě na východě, ale události a zjištěná fakta hrdinku Aloy naprosto nekompromisně nutí vydat se do zapovězeného západu. Ten pro hráče představuje nový a neprozkoumaný svět s řadou nových strojů a kmenů. Během počátečního putování potkává hlavní hrdinka řadu NPC postav z prvního dílu, takže dochází k zajímavým interakcím, které, pokud jste jedničku nehráli, nemusíte úplně chápat. Na druhou stranu se ale není třeba bát, že když do světa Horizon přijdete až s tímto druhým dílem, že zde budete ztraceni. Vývojáři si toho byli dobře vědomi, takže děj prvního dílu je na začátku Forbidden West pěkně zrekapitulován. Přesto mají hráči s dokonalou znalostí původní hry menší výhodu ve znalosti určitých detailů a vazeb mezi postavami, které vyvolávají nostalgii.

Rozplétání příběhu a nových záhad Forbidden West je samozřejmě působivé a hodně napínavé. V řadě případů ale tak nějak tušíte, co se za chvíli stane. Může za to obyčejná dedukce. Když krátce po začátku hry Aloy „objeví" Gaiu, musí být každému jasné, že takhle jednoduché to nebude, přičemž se to vzápětí samozřejmě potvrdí. Tyto momenty se pak několikrát opakují až přejdou do určitého klišé. Dokončené mise mi skoro až braly radost z dosaženého úspěchu, protože místo očekávaného posunu vpřed se situace v herním příběhu obvykle ještě zhoršila.

Zároveň bylo zajímavé pozorovat psychiku hlavní hrdinky, která z počátečního nadšení propadala s přibývajícími problémy do stále větší skepse a beznaděje až do bodu obratu, kdy se konečně podařilo dokončit první střípek celé skládačky, vytvořit zázemí a z něj se pak odrazit k dalším propojeným cílům. I tohle ale byl teprve začátek. Beznaděj se jen proměnila v záblesk naděje, že existuje cesta, jak tomu všemu nějak čelit. A to navzdory faktu, že do dění ještě vstoupila mimozemská aktivita, proti které byla Aloy totálně bezmocná a hrozilo, že pokud se s ní ve finále nějakým způsobem nevypořádá, život na Zemi stejně skončí.

Průchod v samotném začátku není úplně v otevřeném světě. Je to podobné jako v jedničce, kde jste také byli nuceni nejdřív trochu lineárně projít několika lokacemi a teprve poté se otevřela hlavní mapa s volným prozkoumáváním. Ve Forbidden West se až cestou k zapovězenému západu de facto ocitáte v novém dosud nepoznaném světě s možností volného pohybu. Hlavní příběhová linie ale stejně vede kroky hráče k jednotlivým cílům a určuje jejich posloupnost. Zkrátka některé úkoly vyžadují, aby před nimi byli splněny jiné. A i tam, kde je na výběr, je podsouváno, co by si měl člověk vybrat. Například u nabídky ze tří úkolů, kde byl doporučený level postavy 17, 22 a 24 bylo více méně jasné, do čeho jít, když moje Aloy byla teprve na patnácté úrovni.

Kromě hlavních úkolů je zde obrovská spousta vedlejších misí, kterým se samozřejmě můžete ale také nemusíte věnovat. Je trochu divné, že od první chvíle je vám vštěpováno, jak jde při záchraně světa o čas a není možné se nikde moc zdržovat. Kolikrát i v rozhovorech s postavami Aloy ukončovala konverzace, protože prostě musí řešit spásu všeho živého, a vy pak máte plnit podružné úkoly typu shánění zásob masa a náčiní pro šikanovaného kuchaře. Nad některými aspekty zkrátka nesmíte moc přemýšlet. Platí ale klasické pravidlo pro podobně velké a otevřené hry. Pokud chcete širokou a různorodou herní náplň, tak jí zde máte a můžete si prodloužit hratelnost o řadu hodin. Celková délka hratelnosti je myslím dost individuální, ale při poctivém průchodu počítejte klidně s šedesáti hodinami čistého času. Když by to na vás bylo moc, není problém držet se pouze hlavní dějové linie a plnit především ty důležité mise, které se skutečně dotýkají záchrany světa jako takového.

Ač mi ze začátku úplně nesedělo prostředí hry (kombinace prvků starodávné kmenové společnosti se sci-fi technologickými elementy v podobě mechanických zvířat a pozůstatků předešlé lidské civilizace), musel jsem uznat, že tenhle svět má obrovské kouzlo. Když do toho člověk pronikne, zjistí, že nejde jen o povrchní kulisu k hernímu příběhu, ale je to do posledního puntíku promyšlený alternativní svět. V něm lze pátrat po hlubších příčinách toho, jak se civilizovaný svět ocitl o tisíce let vývoje zpátky a zároveň musí koexistovat s autonomními stroji. Těch se jedna skupina obyvatel obává, protože s nimi musí neustále bojovat a další lidé je zase umí i ovládat a náležitě toho využívat.

Zpátky ale k příběhovým misím. Těm se musí nechat, že dokáží být hodně variabilní. I když příběh místy připomíná známou pohádku o slepičce a kohoutkovi, kdy Aloy ve snaze zachránit svět a poskládat do sebe jednotlivé dílky skládačky, musí chtě nechtě řešit i spousty nepopulárních úkonů. Někdy stačí něco vypátrat, přemoci nepřátele a donést to na místo určení. Jindy ale nepomůže jen dojít k cíli, tam totiž čeká další zadání, které blokuje vydání předmětu. NPC postavám je někdy úplně jedno, že se Aloy snaží o záchranu všech a sledují pouze své vlastní cíle. Aloy se tak musí obětovat a stát se i přes svůj odpor třeba válečnicí jednoho západního kmene, jen aby splnila podmínku toho, kdo blokuje posun v příběhu dále.

Pokud pominu průzkumné a bojové mise, je zde i řada úkolů, které spíše procvičí šikovnost a logické myšlení. Jestliže zadání zní „přijď na způsob, jak se dostat k místu" znamená to, že musíte sami vymyslet nebo rozluštit rébus pro další posun ve hře. Tyhle části mohou znamenat vítanou změnu herního stylu, ale pokud na tohle nejste, tak i trochu frustrující mezihry. Bohužel se jim nelze vyhnout, patří to do hlavní příběhové linie. Já osobně jsem tyto části hry moc nemusel a spíš jsem je vždy nějak přetrpěl.

Nicméně právě v těchto puzzle úkolech nejvíce přicházejí ke slovu speciální věcičky, třeba jako je Tahostříl. Aloy má kromě zbraní i pár mechanických pomocníků, které musíte ve správnou chvíli vytáhnout a použít. Konkrétně Tahostříl slouží k vystřelení, ukotvení a následném přitáhnutí věci. Funguje to i tak, že když objevíte úchyt, ke kterému se nejde jinak dostat, ukotvený Tahostříl tam Aloy vymrští. Lze to ale použít i k přitažení pohyblivých ramen, po kterých se pak dostanete dál v cestě. Člověk si na tohle všechno musí nicméně přijít sám metodou pokus omyl, nikdo nikoho za ručičku nevede, protože to by pak tenhle typ misí postrádal svůj smysl. Dobrou pomůckou je i to, že Focus (věcička pro rozšířenou virtuální realitu, kterou používá Aloy a další postavy) umožňuje vyslat impulz, který zobrazí hráči všechny dostupné úchopy kolem. Ne všechny jsou totiž vidět normální cestou a třeba takový šplh po skále se bez Focusu skoro neobejde.

Další novou schopností, kterou Aloy nyní oplývá, je plavání a potápění. Ze začátku si musí vystačit pouze s vlastním dechem, což nebývá vždy snadné. Například úniková mise, kde vás honí nepřátelské stroje a jedinou cestou je uplavat labyrintem zatopených místností je docela maso. Neustále se musíte někde nadechovat a vystavovat se dalšímu riziku. Později se ale díky technologickému doplňku Aloy naučí dýchat i pod vodou, takže se podobné eskapády neopakují. V jednu chvíli také získáte zajímavý předmět, který vypadá jako energetický štít, ale funguje především jako kluzák, jenž umožňuje létat klouzavým letem z vyvýšených míst. Velmi zajímavá funkce, která mi občas dobře pomohla v puzzle misích.

Vynikající je, že se ve Forbidden West dá přizpůsobit spousta věcí, pro ten nejlepší herní zážitek. Nebudu vyjmenovávat, co všechno se dá řešit, pokud trpíte nějakým postižením, ale je super, že vývojáři myslí i na tuto skupinu hráčů. I normálně fungující člověk ovšem ocení širokou škálu pro výběr obtížnosti a dalších pomocných prvků jako je styl navádění k cílům misí, délku možného soustředění nebo styl titulků. To své si zde zkrátka musí najít všichni, jak úplní nováčci, tak ostřílení hráči, kteří nestojí o to, aby je nějaká hloupá značka naváděla do místa, kam mají dojít. Kořením je boj, který je nedílnou součástí celé hry. Aloy je spasitelkou ale zároveň prvotřídní bojovnicí, která používá primárně své luky, kuše a praky pro boj na dálku a na blízko má zase své multifunkční kopí. Styl boje závisí na situaci a také na rozpoložení hráče. Pokud se naučíte různá komba podpořená širokým dovednostním stromem, můžete excelovat přímým bojem tváří tvář ať už proti lidem, strojům nebo bossům.

Boj na dálku má ale také své kouzlo, zvlášť když se do akce zapojí i Focus. Ten nepřítele proklepne a označí jeho slabá místa. V režimu soustředění (zpomalení času) lze pak relativně snadno zlikvidovat klíčové součástky a tím nepřátelský stroj buď úplně zneškodnit nebo uvést do stavu, kdy mu stačí dát poslední ránu z milosti. Vyznavači stealth přístupu pak mohou sáhnout po režimu, kdy Focus zobrazí stopy, po kterých zamýšlená oběť chodí. Poté stačí nastražit past a počkat si až se oběť do ní sama chytne a v lepším případě rovnou zhyne bídnou smrtí.

Bojové možnosti stoupají se zvyšováním levelu postavy Aloy, rozvíjením jejích dovedností skrze rozdělování dovednostních bodů a také upgradováním zbraní. Focus obvykle zobrazuje slabiny nepřátel vůči konkrétním zbraním. Když se objeví například zranitelnost vůči kyselině, je ideální přepnout z normálních šípů na ty kyselinové, které způsobí větší poškození a po zásahu protivníka ho dál sžírají. Sháněním speciálních cívek a jejich montáží do svých zbraní, lze získat další bonusy a zvýšit tak účinnost svého arzenálu. Systém dovedností i upgradů zbraní je vskutku rozsáhlý a stejně jako v původní hře pomáhá rozvíjet herní postavu a její vybavení podle vašich představ.

Náš srovnávací obrázek v nízkém rozlišení
Náš srovnávací obrázek ve 4K

Během recenzování jsem si připravoval kritiku o výkonu grafiky, která mě trochu zaskočila, ale nakonec mě vydaný Day One patch donutil to celé patřičně přehodnotit. Grafika má zde dva režimy, přičemž jeden upřednostňuje logicky rozlišení (4K, Ray Tracing, 30 FPS) a druhý výkon (dynamický se měnící rozlišení, žádný RT, 60 FPS). Musím říct, že mód s 4K rozlišením mě opravdu uchvátil od samého začátku. Je viditelný rozdíl, když vývojáři vyvíjejí hru rovnou pro PS5 a nedělají jen remaster nějaké PS4 verze. Naprosto nádherné a stále se měnící scenerie Forbidden West ve 4K měly jedinou vadu. I mě, jako velkému zastánci lepší grafiky před více FPS, se výkon moc nepozdával. I když mám evidentně vyšší toleranci k nižšímu počtu vykreslovaných snímku a obvykle mi nevadí hrát na 30 FPS, tady jsem najednou cítil, že to hra místy nedává. Následně jsem uvázl ve stavu, kdy jsem neustále oba grafické režimy přepínal a porovnával jak detaily, tak svižnost hry. Výkonnostní režim je při statickém prohlížení scény viditelně slabší (viz například srovnání obrázku Aloy jak stojí vedle zrezlé zdi) a nejvíce je to vidět na detailnosti textur a rozmazanějších konturách objektů dále od kamery. Na druhou stranu, jakmile se dáte do pohybu, tyto detaily lidské oko vnímá jen minimálně.

V první půlce recenzování tak chtě nechtě u mě vítězil výkonnostní režim, který byl maximálně plynulý. Day One patch mě ale zachránil, protože zoptimalizoval chod 4K režimu na takovou úroveň, že jsem se do něj mohl bez problémů vrátit a dohrávat s ním. Až nyní je tedy stabilních 30 FPS ve 4K a s Ray Tracingem realitou. Chápu, že řada z vás i tak raději upřednostní 60 FPS ve výkonnostním režimu, ale já jsem za režim s 4K rozlišením opravdu rád. Ukazuje dokonale ostrou a natolik detailní grafiku, kterou možná u žádné jiné hry na PS5 zatím nemáte šanci spatřit. Fakt to stojí za to.

Závěrem bych chtěl pochválit ovládání hry skrze ovladač DualSense, které je nejen úplně bezproblémové už v základním nastavení (lze si dle libosti upravit rozložení tlačítek), ale také velmi příjemné díky haptice a adaptivním spouštím. Třeba, když Aloy páčí kopím dveře, spouště náležitě ztuhnou a kladou odpor. Haptická odezva vás pak provází při cestování světem a nabízí spoustu hmatových pocitů. Osobně jsem velký zastánce těchto efektů, takže si to nemůžu vynachválit.

Na rozdíl od původní hry nám Sony pro Forbidden West připravila kompletní textovou lokalizaci do českého jazyka. I když se nejedná o čistokrevné RPG, je ve hře velká spousta rozhovorů a přidružených textů v zápisnicích a inventáři. Dovolím si říct, že pro domácí hráče je tato lokalizace naprosto klíčová, protože umožňuje porozumět do hloubky všem detailům, které se v příběhu odehrávají.

Horizon Forbidden West je vyloženě povedené pokračování, které zastiňuje původní hru jak po herní stránce, tak i po té technické. Díky nextgen grafice v případě PS5 verze není vlastně o čem diskutovat, ten rozdíl mezi Zero Dawn a Forbidden West je skoro propastný. Každopádně se jedná o nádherné epické dobrodružství, u kterého strávíte desítky dlouhých hodin, kterých rozhodně nebudete litovat a až na maličkosti se prakticky nedá nic vytknout.

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

Comments

More Recenze

Latest Articles