Eurogamer.cz

RECENZE Prey

Sci-fi horor pro náročné se povedl.

První česká recenze nejočekávanější hry jara.

Pokud jste četli článek o mých nejočekávanějších hrách pro tento rok, pak víte, že Prey jim dominovala na prvním místě. Samozřejmě na tom má podíl skvělá zkušenost se sérií Dishonored od stejných tvůrců. Ty lze považovat za vzor mechanicky bohatých her, nabízejících hráči nespočet nástrojů a způsobů, jak se probojovat nelineárním příběhem. Ale ještě větší podíl na tom má moje láska k originálním sci-fi hororům, které bohužel mezi AAA hrami víceméně hibernovaly od posledního Dead Space (mezi menšími tituly jsme se naposledy dočkali skvělého kousku jménem Soma). Nuže, pokud máte tento žánr stejně rádi jak já, pak se můžete radovat: tahle "opuštěná" vesmírná základna zamořená mimozemskými organismy patří k těm lepším.

Prey působí tak trochu jako "best of" výběr toho nejlepšího z příbuzných her (i filmů), nicméně všechny ty inspirace kombinuje konzistentně a citlivě, takže celek dokonale funguje. Najdete zde atmosféru Alien: Isolation (zdevastovaná low-fi základna, ve které se skrývá pár přeživších a plno nevypočitatelných robotů), komplexitu System Shocku (RPG management inventáře a zdrojů, hackování), mechanickou pestrost a svobodu Dishonored (desítky různorodých schopností a vybavení umožňující řešit všechny situace mnoha odlišnými způsoby, včetně rozhodování o životě či smrti řady postav a celkového závěru hry), tajemno prvního Dead Space (nová mimozemská rasa, která je děsivá především svou jinakostí a nevypočitatelností), povědomý retro-design jako vystřižený z Bioshocku a celkovou šablonu "strašidelného domu" ala Resident Evil.

Přítomnost řady povědomých prvků a inspirací naštěstí dokonale vyvažuje existence nepřátel s výstižnou přezdívkou "Mimic". Tyhle pavoukovité potvory na sebe dokážou brát podobu prakticky jakéhokoliv podobně velikého předmětu v prostředí kolem vás. Když jsem o tom nápadu slyšel poprvé, obával jsem se, že na sebe budou brát podobu jen hrstky věcí a že se to po pár hodinách hraní okouká, ale to se naštěstí nestalo. Když na vás zničehonic vybafne židle nebo odpadkový koš, kolem kterých jste právě procházeli, rozhodí vás to úplně stejně po hodině hraní jako po deseti hodinách.

Tyhle útoky jsou navíc podbarveny hlasitým hudebním/zvukovým efektem, jak se na správnou lekačku sluší a patří - ovšem bez toho, že by byla skriptovaná a předvídatelná. tyhle mrchy útočí nevypočitatelně na náhodných místech a přestože časem získáte možnosti jak je detekovat, nebudete je mít aktivní non-stop, takže vás stejně znovu dostanou.

Tím spíš, že hra má poměrně nekompromisní obtížnost, jak se od správného survival hororu dá čekat. I na nižší obtížnosti jsou mnohá monstra schopná vás rozcupovat pár rychlými ranami, stejně jako hejno slabších nepřátel, pokud vás obklíčí. Někteří jsou navíc schopní vás radioaktivně otrávit svojí pouhou blízkostí. A jak si asi umíte představit, zásob, lékárniček ani munice není nikdy dost...

Jednou z možností, jak tomuhle problému čelit, je skenovat nepřátele a následně vynalézat implantáty, pomocí kterých si osvojujete jejich schopnosti. Tím ale riskujete, že vás automatizované systémy na palubě stanice detekují jako něco jiného než člověka a nejen, že je nebudete moci používat, dokonce se vás budou snažit zabít. Hra vás tak nutí neustále volit mezi několika cestami - jak z hlediska herního stylu, tak z hlediska příběhu.

K tomuhle dále přispívá těch několik přeživších a řada vedlejších úkolů, obohacujících hlavní příběhovou linku. Je těžké o těchto věcech psát, aniž bych vám zkazil překvapení, tak to vezmu jen hodně obecně: ne všichni jsou tím, za koho se vydávají a místy budete dostávat od dvou různých stran protichůdné informace a instrukce.

Navíc některé příběhy, které skládáte dohromady ze zápisků, emailů a nahrávek po cestě, jsou na úrovni těch z The Last of Us: propracované, uvěřitelné, lidské a dojemné, s nečekanými zvraty a pointami. Ostatně samotné jádro hry pracuje s tématy, jako jsou halucinace a falešné informace, takže o zvraty a překvapení opravdu není nouze. Byť samotná pointa po zhruba dvaceti hodinách hraní bude do jisté míry záviset na vašem průchodu, takže se může stát, že třeba nebude tak silná nebo zajímavá jako pro někoho jiného.

Těžištěm hry ovšem není její pointa, ale komplexní RPG herní zážitek, stimulující vaše myšlenkové pochody i reflexy daleko nad rámec běžných stříleček. Není náhoda, že vaše schopnosti jsou rozdělné do kategorií typu "inženýr", "vědec" nebo "bezpečák". Budete muset využít všechny zdroje kolem sebe. Ve hře je naprosto dokonale zpracované rozkládání lootu na úhledné kuličky materiálů v Recyklátorech, abyste z nich následně mohli vyrobit co uznáte za vhodné ve Fabrikátorech.. Vrcholem všeho je pak granát, jehož imploze ten proces rozkladu na materiály provede v reálném čase s nepřáteli i nábytkem. Občas se vám bude stávat, že místo abyste po vstupu do místnosti bezradně hledali nějakou nápovědu pro další krok, budete se rozhodovat mezi několika očividnými variantami.

Více o Prey

Přidejte k tomu překvapivě různorodé nepřátele s řadou nečekaných schopností a začnete mít představu o celkové pestrosti a rafinovanosti hry. Pokud budete náležitě používat zábavnou mechaniku skenování nepřátel (a nerozcupují vás přitom na kusy), postupně se vám v databázi i na obrazovce začnou vypisovat jejich slabé a silné stránky, díky kterým budete muset chtě nechtě střídat svůj pestrý arzenál, od střelných zraní přes energetické a elektrické až po chrlič fixační pěny. A to nemluvím o mimozemských schopnostech, které si můžete přisvojit - morfování v různé předměty, telepatie a další.

Pokud některé FPS hry z posledních let urážely inteligenci hráče, pak tahle ji naopak skvělým způsobem stimuluje. Onomu koncertu herních mechanik na pozadí skvěle vystavěné zápletky a atmosféry zdařile sekunduje atmosférická elektronická hudba (byť je i po Day 1 patchi potřeba ji ještě trochu ztlumit v nastavení hry) a solidní dabing i zvukové efekty. Hra není graficky vyloženě nádherná a vzhled monster může někomu připadat generický, nicméně prostředí je dostatečně členité a propracované, navozující ty správné pocity z funkční vesmírné základny. A nepřátel je dostatek odlišných druhů na to, abyste se čas od času lekli a opatrně zjišťovali, co přesně že dělá zrovna tenhle.

Nesetkal jsem se při hraní prodejní PS4 verze s žádnými technickými problémy, snad jen určitá setrvačnost pohybu obou páček na PS4 ovladači mi místy poněkud vadila. Ve hře je výrazně přítomná fyzika, což občas může zazlobit při snaze o manipulaci s většími objekty, ale je to snesitelná daň za vysokou interaktivitu prostředí.

Navíc máloco tak vyděsí jako několik rozhýbaných kusů nábytku, pokud jste tím směrem viděli utíkat Mimic. Tyhle potvory jsou totiž schopné po prvním útoku znovu splynout s prostředím a vyděsit vás tak dvakrát po sobě. Také díky tomu se rychle zařadily hodně vysoko na můj seznam nejlepších monster napříč hrami. Samotná Prey sice není vyloženě průlomový titul, nicméně jde o pekelně dobrou hru, kterou by fanoušci žánru rozhodně neměli vynechat.

333

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

RECENZE Prey Martin Zavřel Sci-fi horor pro náročné se povedl. 2017-05-07T19:50:00+02:00 4 5
REKLAMA

- komentáře (8)

Vytvořit účet

NEBO

  • Nahrává se...