Recenze Assassins Creed 3: Liberation

„Žádná sláva, ale na Vitu pořád dobré,“ problesklo mi hlavou bezprostředně po dohrání Assassin's Creed III: Liberation. Jenomže v tom spočívá problém celé téhle platformy. Člověk je sice u handheldových her jaksi shovívavější a nečeká stejné zážitky, jako na velké konzoli u sebe v obýváku, na druhou stranu tady přeci jen mluvíme o zařízení, které stojí skoro stejně, jako Playstation 3. Včetně samotných her.

Malý velký Assassin

Tvůrci z bulharské pobočky Ubisoftu se drží zajetých kolejí série a konečně i na handheldu servírují v jádru přesně tu hratelnost, jakou byste od titulu s takovýmto názvem čekali (což se o verzích pro DS a PSP říci nedalo). Čeká vás tak běhání po otevřeném světě, šplhání na vyhlídkové budovy, skoky do kupek sena, rozšiřování svého rodinného impéria a také desítky podřezaných hrdel. Zároveň však vývojářům nelze upřít snahu univerzum aspoň trochu obohatit.

Třeba jen samotný protagonista teď namísto trenek nosí kalhotky, neb vůbec poprvé v historii Assassin's Creed jde o zástupce něžného pohlaví. Aveline de Grandpré je vražedkyní a mulatkou se slabostí pro osvobozování afrických otroků, avšak právě v ní spočívá jeden z hlavních problémů celé hry. A ne, na francouzský přízvuk teď nenarážím.

of

Caption

Attribution

Vyprávění děje a vykreslování postav je strašné, mnohdy zhola neexistující. Doteď vlastně ani nevím, jak a proč se Aveline do řádu assassinů přidala. Až z encyklopedie v menu jsem se dozvěděl, že ji inicioval a trénoval domorodec Agate, který, stejně jako ostatní postavy, bez vysvětlování předhazoval Aveline úkoly a ona je jen tupě plnila, aniž by bylo zřejmé, k čemu to vlastně spěje a jaké jsou čí motivace. A tak jsem se holt musel spokojit s tím, že templáři jsou zase ti podlí.

Jižní kolonie i dál

O něco lépe dopadla snaha Bulharů inovovat v oblasti herního prostředí. Kromě docela věrně zpracovaného New Orleans 18. století zavítáte i do louisianských bažin a předně do Mexika, které je místy vpravdě dech beroucí - pobíhat a šplhat budete mezi slavnými mayskými ruinami Chichen Itzá, na něž vás dnes už ani nepustí, jen abyste následně plavali v úchvatných cenotes, které působí ještě kouzelněji, než ve skutečnosti. Jen škoda tradičně mizerně ovladatelných podvodních scén a obecně nekonzistentního frameratu, který často padá na odhadem 20 snímků za vteřinu. Na každý pád ovšem platí, že předmětem recenze je jedna z nejhezčích her na Vitu.

Stejně jako velký Assassin's Creed III, i ten drobný těží z výletů do přírody. Oproti předchozím, převážně městským dílům jde o příjemnou změnu, v níž klasická assassinská hratelnost nadále funguje. Nespočet větví, klád či pařezů opět umožňuje docela plynulé parkourové dovádění, a protože Liberation užívá animací z velkého třetího dílu, většinou se na to dobře kouká.

of

Caption

Attribution

Nedůvěřivých slov „docela“ a „většinou“ užívám z toho důvodu, že až příliš často dělá hlavní hrdinka něco jiného, než zamýšlíte, což požitek z plynulého parkouru devalvuje. Máloco je více frustrující, než její neustálá snaha vyběhnout po holé stěně nahoru, zatímco vy se ve skutečnosti jen snažíte seskočit z ochozu, neb pronásledovaný cíl se nebezpečně vzdaluje z dohledu.

Vraždy plné chyb

Samotné braní životů je zde až nesympaticky triviální a tím pádem často jako přes kopírák. Liberation se, oproti velkému sourozenci, chlubí mnohem větším důrazem na stealth. Ten funguje až neuvěřitelně polopaticky, neb nepřátelé jsou zjevně rekrutovaní z řad mentálně postižených a je jim buřt, když vedle nich lehne otrávenou šipkou zasažený kolega, když za denního světla uprostřed ulice kuchnete svědka, nebo když jim proběhnete deset metrů před nosem. Veškeré mise je nesrovnatelně jednodušší vyřídit hlasitě, avšak hra vás za to mnohdy trestá loadingem a tak není na výběr.

Od brutálního hraní má teoreticky odrazovat zdejší notoriety systém, který v obdobné podobě znáte z ostatních Assassinů, ale ani nejvyšší úroveň mi život smrtonosné ženy v pirátském klobouku nijak nekomplikovala. Zajímavé mimochodem je, že i když jsem s hlavní hrdinkou odjel na několik let do Louisiany, po návratu do La Nouvelle-Orléans se její nechvalná proslulost ani o ždibec nesnížila (na to, jak jsou blbí, mají strážníci překvapivě dobrou paměť… asi), zatímco jeden stržený plakát nebo podplacený úředník rázem udělal s mou reputací zázraky.

Hledanost můžete snížit i rotováním mezi třemi typy obleků, což je sám o sobě prima nápad. Klasický zabijácký oděv může Aveline vyměnit za otrocký a splynout tak s okolím, nebo za společenský, který vás ale nejednou bude dovádět k šílenství. Vyfintěnou dámu totiž brutálně napadají skupinky neurvalců po celém městě, a když se brání, skočí po ní i muži zákona. Nemluvě o tom, že v tomhle outfitu neumí hlavní hrdinka vylézt z vody a tak spadnete-li z mola, musíte nahrávat uloženou pozici. A tak aspoň že ve večerní róbě umí Aveline oblbovat singl chlápky, kteří ji pak brání.

Čemu však už nezabránili, je ten rej bugů, které celý hru zamořuje. I po stažení záplaty jde o technicky nejhůře zpracovanou hru v sérii (byť je tento „titul“ mnohdy přiznáván plnohodnotnému Assassin's Creed III), která bez onoho patche nešla kvůli padání ani dohrát. Teď už sice funguje, ale kiksů je tu nadále požehnaně. Mrtvoly zůstávají viset ve vzduchu, textury se prolínají, postavy doskakují či mizí, kamera někdy zabírá skrze zdi, hledanost stoupá i za nikým neviděné vraždy uprostřed močálů atd. Navíc je tu plejáda do očí bijících nelogičností, jako že Aveline sice za půl minuty vyleze se svým indiánským parťákem Connorem (ha!) obří ledopád, ale po laně už nevyšplhá, po strmých schodech nevyjde.

Assassins Creed 3: Liberation pro VITA vyšlo začátkem listopadu za 1199 Kč.

koupit na Xzone.

Hojné technické problémy do značné míry sráží Assassin's Creed III: Liberation vaz a je to škoda. Jinak bychom tu měli velice důstojné rozšíření veleznámé série, které by sice příběhově uspokojilo málokoho, ale po těch zhruba patnáct hodin by aspoň skvěle bavilo. Takhle tu zbylo jen těch patnáct hodin.