RECENZE Diablo 3

Hloubkově pitváme nejočekávanější PC hru desetiletí.

Testovaná verze: PC

Deset let. Doba, během níž jedna generace hráčů odroste a pomalu jí nahradí nová. A také doba, před kterou vyšlo druhé Diablo, které položilo základy všem novodobým akčním RPG. Není tedy divu, že se mnozí těší na jeho pokračování. Po předchozích dojmech z bety a liveblogu dnes rozebereme všechny jeho klady a zápory. Podařilo se nakonec Blizzardu zachovat léty osvědčenou hratelnost a stane se i z trojky stejná pecka, jako kdysi z jeho staršího bratříčka?

Příběh o proroctví konce světa a o finálním vpádu démonů

Vše se odehrává dvacet let po událostech předchozího dílu, tedy v době, kdy mnozí obyvatelé na předchozí hrůzy pekla již zapomněli. Poměrně záhy po spuštění hry jsou jim ale opět připomenuty, a to ve chvíli, kdy na katedrálu z prvního dílu dopadne meteor a okolí se začne hemžit nemrtvými. První akt drží pohromadě asi nejvíc a v jeho závěru jsem měl téměř husí kůži. Slabinou vyprávění je však to, že ho hráč postupem času celkem snadno a v předstihu předvídá a moment překvapení se u mě poté dostavil snad jen jednou na konci třetího aktu a to ještě tak nějak napůl. Člověk tedy nesmí příběh rozebírat až moc do detailů, jinak si všimne spousty nesrovnalostí a ani zpětně mu nebude moc dávat smysl. Máte-li ale rádi dobře dávkovaný patos a hrdinské příběhy o opětovné porážce zla a vítězství lidstva, budete nadšeni.

Někdo možná namítne, že Diablo nikdy nebylo o příběhu, ale na druhou stranu je to kromě sbírání nových a lepších předmětů právě to, co vás neustále žene dál. Jeho zpracování a prezentace je ale naprosto brilantní a i filmečky jsou opět úžasné a s radostí se na ně dívá. Překvapilo mě jen video z konce druhého aktu, které z děje prozrazuje asi nejvíce, to je totiž totožné s tím, jež Blizzard odhalil na jednom z předchozích BlizzConů. Hráč tak svým způsobem přichází o potřebné zadostiučinění, a je mu předkládáno něco, co už mnohokrát viděl. Hodně se mi ale líbily příběhové prostřihy jednotlivých povolání, které zasazují veškeré dění do potřebného kontextu a vykreslují nejen minulost hlavních hrdinů, ale také jejich názor na svět a důvod, proč vlastně bojují.

Pěkné jsou i příběhy tří společníků, které můžete brát na své cesty, což je rozhodně posun od předchozího dílu. Škoda jen, že jim kromě jejich najmutí nebyla věnována i nějaká nepovinná questovní linka, rozhodně by to děj oživilo. Jak templář, tak lovec i čarodějka jsou v boji se správnou výbavou velmi užiteční, a jejich čtyři schopnosti, které si volíte z celkových osmi, nejednou přijdou vhod.

Bez možnosti volby a kratší závěrečné kapitoly

Úkoly jsou vcelku lineární a při každém hraní stejné. Konkrétní postava posouvající hlavní quest dál je přitom přehledně označena vykřičníkem. Najdete tu ale i vedlejší dialogy, které vám prozradí o něco více. Nečekejte ale žádné volby, ty již Blizzard dávno zamítl s tím, že se do podobné hry nehodí. Sbíráním knížek, kterých je ve hře požehnaně, pak můžete rozšiřovat své znalosti ohledně světa Sanctuary. Jistou variabilitu zajišťují náhodné události, jež se většinou spustí po příchodu do oblasti nebo po aktivaci nějakého místa na mapě. Většina jich zahrnuje hlavně rychlou likvidaci potvor, ale nechybí ani takové, během nichž musíte nějakou dobu přežít či někoho ochránit.

Náplň hry tvoří především první dva akty, odehrávající se v zeleném okolí Tristramu a kolem pouštního města Caldea. Každý z nich si z vašeho života ukousne zhruba osm hodin, a hlavně ten druhý se mi grafickým ztvárněním líbil asi nejvíce. Ve třetím, zasněženém aktu poblíž kráteru Arreat zuří nekonečná bitva, která v mnohém připomíná pátý akt dvojky. Je ale oproti předchozím dvou výrazně kratší. Čtvrtý akt je pak jakýmsi epilogem, který čítá pouze dvě kapitoly, skoro jakoby jen do počtu. Podobné dělení na různě dlouhé akty nemám popravdě moc rád, autoři tím totiž hráčům zbytečně dávají planou naději, že je čeká ještě jednou tolik obsahu.

Stále je to o tom samém, ale změna systému vývoje postavy se nakonec líbila

Koncept hry o rychlém klikání a používání schopností, kterými zabíjíte tuny nepřátel, naštěstí zůstal stále stejný. Změnil se ale způsob výběru vašich schopností - místo permanentní volby si je nyní můžete za cenu krátkého cooldownu změnit kdykoliv. Ty tam jsou tak skill pointy a frustrace z nepovedeného buildu. K dispozici máte celkemi dvě aktivní, čtyři vedlejší a tři pasivní dovednosti. Ke každé lze navíc přiřadit jednu z pěti run a tím její účinek upravit. Na 30. úrovni, kdy poprvé dokončíte hru, si odemknete zhruba polovinu z nich, dalších třicet levelů je tedy stále, co dělat.

Zpočátku jsem byl vůči tomuto systému poměrně skeptický, časem se mi ale natolik zalíbil, že už bych nejspíše neměnil. Hráč už konečně není trestán za své předchozí špatné volby a zjistí-li, že mu daný styl hry nesedí, může ho kdykoliv změnit. Daní za toto pohodlí je ale možná až přílišná podobnost různých postav v rámci jednoho povolání - bohatě vám stačí dojet s ním na maximální úroveň jen jednou a v budoucnu vás již nic nenutí jej rozjíždět znovu.

Každé povolání likviduje své protivníky trochu jiným způsobem a využívá jiné zdroje energie

Čaroděj a witch doctor mají sice oba svou vlastní obdobu many, ale každý z nich se soustředí na něco jiného - první hlavně na magické elementy a druhý na své jedy a pety. Oproti tomu barbar, jenž je asi nejvíce podobný tomu z Diabla 2, se soustředí hlavně na silové útoky a ze své podstaty funguje jako tank. Jeho hlavním zdrojem síly je zuřivost, kterou hromadí skrze zásahy nepřátel, a proto musí být neustále v boji.

Lovec démonů má naopak zásobníky energie dva, nenávist a disciplínu, jeden pro své střelecké útoky a druhý na své taktické dovednosti, jimiž kontroluje bojiště. A poslední mnich získává pomocí základních útoků energii ducha, kterou pak využívá pro své pokročilé schopnosti, jež stojí především na jeho bleskových útocích a přesunech, ale dokáže i léčit, podporovat a chránit své spolubojovníky. Ke každému povolání je proto nutné přistupovat jinak a životnost hry se tím prodlužuje mnohonásobně. Ne každý sice bude Diablo 3 dohrávat několikrát, ale když už, tak si ho alespoň za nové povolání užije jinak.

Boje jsou oproti dvojce ještě akčnější a později se z nich stává pohlcující frenetická řežba

Nepřátel se na vás budou vrhat desítky různých druhů, od klasických kostlivců, zombií či přerostlých pavouků přes kultisty a další humanoidy až po mutanty, démony a megasilné bossy. Jejich rychlá a efektivní likvidace pomocí dobře mířené rány, šípu či kouzla je přitom jedna velká radost. Na některé z nich je pak potřeba speciální strategie a ideálně i odstup, zvlášť když vás například zmrazují, nebo vysávají životy. Největší potěšení mi ale vždycky přinášel především malý skřet s lupem na zádech, který se mi pokaždé, přesně ve stylu stařičkého Golden Axe, snažil utéct - byla to vždycky výzva ho jen s pomocí mé foukačky dostat.

K ničení protivníků se dají využít i různé nástrahy v prostředí, jež je v pravou chvíli doslova převálcují. Celkově však tento prvek zůstal na půli cesty. A stejně je na tom i koncept pastí usilujících o váš život, kterých nakonec v dungeonech potkáte jen pár a pouze na některých speciálních místech (vlastně si teď vybavím jen Halls of Agony). Je docela škoda, že jich s postupujícími kapitolami potkáváte stále méně. V tomhle ohledu byl první akt asi nejpropracovanější, potenciál podobných mechanismů totiž mohl být daleko větší.

Plná verze ohromila osobitou atmosférou grafiky prostředí

Musím říct, že po betě jsem se docela obával toho, jak nakonec bude Diablo 3 vypadat. Zdálo se, že vše sklouzne do nevábných a neostrých stupňů šedi, které by člověk čekal maximálně od hry pět let staré. Plná verze mě ale svým grafickým designem doslova ohromila - každé prostředí má svou osobitou atmosféru a už pláně, kam se dostanete po zabití Leorica (konec bety), mají své specifické kouzlo. A třeba vizuální ztvárnění druhého pouštního aktu je opravdu nádherné. Navštívíte v něm nejen rušné město arabského stylu, ale i rozlehlé pustiny, zatuchlé kobky, pradávné ruiny, vodní chrámy či rudými blesky osvětlený vznášející se komplex. A v ostatních aktech je to podobné.

Líbilo se mi také, že se prostředí v rámci každého aktu poměrně hodně a často mění, a rozhodně se tak nestane, že by vás začalo nudit. Některé části jsou navíc pěkně vertikální, a když vybíháte nahoru či dolů, tak je vidět hodně do dálky. Hojně je rovněž využíváno změny barevného ladění, které vždy přesně podtrhuje atmosféru dané oblasti. V důsledku toho si vlastně na nějakou neostrou texturu nakonec ani nevzpomenete. Také postavičky jsou naanimované věrohodně a jednotlivé kusy vybavení na nich dokonale sedí. A hardwarové nároky jsou přitom velmi přijatelné, hru si tak užijete i na slabších mašinách.

Mapy se nyní dělí na venkovní, které je stálé a na nichž se generuje jen jejich obsah (například dungeony či NPC) a interiérové, jež jsou generované úplně, ale z mnohem větších celků poskládaných dohromady. Tento systém má výhodu v tom, že se pak v dané lokaci lépe vyznáte a že může být po vizuální stránce mnohem hezčí, ale oproti dvojce to pak krapet ubírá na celkové znovuhratelnosti. Po vypnutí hry pak prozkoumaná mapa samozřejmě klasicky zmizí a vše se opět vygeneruje znovu. Výjimku tvoří pouze tři hlavní města, které zůstávají neměnné.

Ve hře se nachází několik obchodníků, jejichž zboží se průběžně obměňuje

Nové předměty však budete nacházet hlavně u zabitých potvor. Rozděleny jsou zatím do pěti kategorií na poničené (šedé), normální (bílé), magické (modré), vzácné (žluté) a legendární (oranžové) - první dvě z nich přitom nevyužijete skoro vůbec a ani vydělat se na nich nedá, jsou tu takříkajíc jen do počtu. Největší část vašeho příjmu bude plynout z těch magických. Vzácné najdete jen občas a třeba legendární předměty jsou natolik vzácné, že mi na prvních dvou obtížnostech nevypadl ani jeden. Kterýkoliv z nich může navíc stejně jako v předchozím díle obsahovat i sockety, do nichž se dají zasazovat drahokamy.

Celkově mám se současnou loot tabulku trochu problém, protože bonus za poražení bossů dostanete pouze při jejich první porážce, nehledě na obtížnost (zřejmě, aby se předešlo jejich farmaření) a když poté podstoupíte některý z těchto obtížných bojů znovu, klidně i na těžší obtížnost, dostanete už v lepším případě pouze modrou věc. Nejcennější předměty tak padají překvapivě hlavně z modrých elitních monster, což mi přijde trochu postavené na hlavu.

Poškození odvíjí pouze od DPS získaných zbraní, ale po většinu času vám budou padat hlavně předměty užitečné pro ostatní povolání nebo nesmyslné kombinace mečů na inteligenci, seker na obratnost, či hůlek na sílu. Většinu užitečné výbavy tak získáte hlavně na aukci nebo od ostatních hráčů. Globálně se tak vyplatí hromadit hlavně vaši primární vlastnost a vitalitu (on níž se odvíjejí životy), ostatní atributy předmětů (kterých je nakonec jen pár) vás vlastně na první dvě obtížnosti nemusí ani moc zajímat.

Chytlavou částí hry je výroba a vylepšování předmětů

Řemeslníci jsou tu hned dva - kovář a klenotník, přičemž oba můžete učit lepším receptům a to jednak za peníze a druhak prostřednictvím plánů, které ale padají až v těžších obtížnostech. První z nich vám umožní získávat suroviny ze starých magických předmětů a vyrábět nové s náhodnými atributy a druhý představuje možnost, jak kombinovat drahokamy poskytující bonusy k vlastnostem (ze třech horších vždy vznikne jeden lepší). Ve hře jsou jich sice zatím jen čtyři druhy, ale stupňů jejich kvality je neuvěřitelných čtrnáct.

Craftování je navíc společné pro všechny vaše postavy, takže ho stačí vytrénovat jen jednou. Spolu s penězi, jež utratíte za rozšiřování truhly, jsou přirozenou černou dírou, která reguluje herní ekonomiku. Hráčům navíc poskytují i důvod, proč se do hry stále vracet a to je jedině plus. Potěšila mě i přítomnost barvidel, které slouží pro úpravu vzhledu oblečení. Jediné, co tu tak zatím chybí, jsou pouze runy, ty si ale Blizzard schoval do chystaného datadisku, aby mohl jejich systém mnohem víc rozvinout.

Nedělání rozdílů mezi multiplayerovou a singleplayerovou postavou

Začít můžete klidně třeba v singlu a jedním kliknutím se pak přidáte do coopu. Konkrétní pozice v ději se přitom odvodí z pokroku prvního hráče ve skupině. Kooperativní režim je opravdu výborný, sdílení zážitků, vyměňování předmětů či jen vzájemná spolupráce a kombinace schopností je neskutečně zábavná a troufám si říct, že bez ní by hra byla poloviční.

Nejde to sice až tak daleko, jako v mnohých MMORPG, ale i přesto se do party vyplatí vzít si schopnosti, které vaše spolubojovníky podpoří. Mnich může léčit a vytvářet aury, lovec démonů se specializuje na debuty a witch doctor může svými pety i tankovat, je-li to potřeba. Nějaký ten crowd-control mají pak v různé míře všichni a právě skupinové boje jsou místem, kde jsou podobné dovednosti potřeba. V případě smrti vás pak váš spoluhráč může i oživit, což je během některých náročných bojů často i potřeba.

Po dokončení se vám zpřístupní nová obtížnost

Protivníci jsou pak mnohem těžší, mají více životů, resistence, nové schopnosti a padají z nich daleko lepší věci (například drahokamy a stránky potřebné pro craftování). Obtížnosti jsou ve hře celkem čtyři - lehký Normal, obtížný Nightmare, těžký Hell a brutální Inferno. Většině hráčů nejspíš bude stačit pouze ta první a všichni ostatní výzvu přijmou se vším, co k tomu patří (ano, umírat se bude!).

Na normal totiž na vašich schopnostech téměř nezáleží, přežít se dá skoro se vším a navíc vás nic nenutí vaší oblíbenou kombinaci měnit. Schválně jsem vyzkoušel první dva akty i na nightmare a chvílemi jsem měl opravdu co dělat - nepřátelé tu mají nové schopnosti, odolnosti (takže je vhodné útočit různými typy zranění) a celkově mají mnohem více životů a jsou na mnohem vyšším levelu, než vy. Jejich debuffy trvají déle, blokování je mnohem otravnější a díky vysávání životů se jim často doplňuje zdraví rychleji, než vy jim ho stíháte brát. Je tak potřeba bojovat pokud možno zdálky a nejlépe s co nejmenší skupinkou monster.

Ty pravé problémy však nastanou až ve chvíli, kdy zjistíte, že jsou nepřátelé proti některému vašemu útoku imunní. Chtě nechtě se pak začnete zajímat i ostatní schopnosti a jejich využití, každá se totiž hodí v jiné situaci. Skupinka několika elitních nepřátel vám pak připraví doslova peklo. A nepochybuji, že na těžší obtížnosti se z toho stane masakr. V kooperativním režimu je už pak na těžší obtížnosti důležitá i skladba družinky a bez kvalitního bojovníka nablízko (barbar či mnich) to budete mít v některých situacích hodně těžké.

Otázka znovuhratelnosti je u akčních RPG vždycky nasnadě

Jít dál se stejným povoláním je krapet nudné, stále totiž dokola hrajete to samé, příběh je naprosto totožný a jedinou výzvu tak představují těžší nepřátelé. Zčásti tu chybí nějaký prvek, který by zajistil překvapení i na podruhé a na potřetí. Jen honba za lepšími předměty a generované eventy bohužel nestačí, ideální by byla třeba nová generovaná oblast či zajímavý quest. Za jiné povolání je to o něco lepší, protože máte v rukou nové schopnosti a učíte se je znovu správně kombinovat a používat, ale i tak přitom procházíte stále to samé.

Jistou možností jak si hru ozvláštnit je třeba Hardcore mód, v němž je smrt postavy finální, a musíte se tedy sakra snažit, abyste v některých situacích příliš neriskovali (a že je ve hře takových adrenalinových momentů spoustu). S takovou vám bude průchod hrou trvat rozhodně mnohem déle. Jistě to ale není pro všechny.

Jistým motivátorem pak jsou i získávané achievementy, kterých jsem během jednoho průchodu získal zhruba 15%. K životnosti hry pak dále velkou měrou přispívá hlavně výměna předmětů a kooperativní režim. Prodloužit ji může i chystané PvP, to se ale dle mého do tohoto typu hry zas až tak moc nehodí. Blizzard se také nechal slyšet, že žádné obsahové updaty podobné World of Warcraft nebudou, pouze menší patche opravující herní chyby. Na nové věci si tak musíme počkat až do datadisku.

V nové aukci lze za herní měnu prodávat či kupovat nalezené předměty

Dle mého je to celkem dobrý nápad (po vzoru MMORPG), časem však spíš časem bude problém v tom, co se na ní bude prodávat - Diablo 3 totiž nemá persistentní svět a jednotlivé lokace jdou pomocí přepínání questů grindovat až příliš jednoduše. Již teď, pár dnů od spuštění, tam najdeme doslova stovky legendárních předmětů, které nikdo nechce a časem to určitě nebude lepší. Zbývají tak pouze suroviny a věci pro craftování, které ale zas produkují horší věci, než lze na aukci najít, takže se jejich výroba moc nevyplatí.

Je ale možné, že aukce nabere na důležitosti teprve, až všichni dosáhnou na maximální 60. level. Nyní se kupuje málo hlavně proto, že se dá lepší vybavení získat během chvíle a nutnost jeho časté obměny rozkvětu obchodu také moc nenahrává. A to, že si najednou můžete dokoupit vybavení i jinde, ničí výsledný požitek ze hry, která je na nacházení pěkných předmětů založená.

A je to vlastně ještě horší - vzácnější dropy jsou totiž kvůli aukci mnohem méně dostupné. Jinak, než skrz ní, některé věci prostě nenajdete, nebo ne v dostatečném počtu (třeba drahokamy). Sice se dá obejít i bez ní, ale hra na to není přizpůsobená a je pak mnohem těžší. Stále je to však jeden z prvků, který dlouhodobě prodlouží zájem o hru, minimálně proto, že se většina hráčů každý den alespoň naloguje, aby zjistila, zdali něco prodala či může koupit.

Ani týden po vydání neběží servery spolehlivě a kvůli tomu nejde hrát ani singleplayer

Nutnost permanentního připojení k internetu mi popravdě ani moc nevadí, díky onlinovkám a hrám s podporou multiplayeru si na to mnozí již zvykli, takže v tom problém nevidím. Dost mi ale vadí občasné lagování schopností či náhlé zaseknutí a popoběhnutí postavy při krátkodobé ztrátě packetů (o občasné prodlevě při nakupování/prodávání předmětů či výpadcích aukce ani nemluvě). V hardcore režimu to bude určitě lahůdka.

Videorecenze Diablo 3 z víkendu

Původně jsem tu chtěl napsat, že jsou servery po úvodním náporu již víceméně stabilní, jak se v některých dnech zdálo, ale opak je bohužel pravdou. Během uplynulého víkendu zase Battle.net několikrát na delší dobu vypadl a spousta lidí si opět užila plejádu nejrůznějších chybových hlášek nebo se do hry nedostala vůbec. Vím, že tyto problémy nejsou trvalé a že se vše časem ustálí, ale podobné věci by se takové nejočekávanější hře rozhodně stávat neměly. Když jsem o víkendu psal recenzi a opět jsem Diablo 3 nikoli moji vinou nemohl hrát, šlo o jeden z faktorů, které rozhodly mé váhání mezi udělením osmičky a devítky.

Více o Diablo III

Způsob, jak udělat singleplayerovou hru v online prostředí, se tak nepředstavil v dobrém světle. Blizzard zkrátka podcenil zájem, síťový kód či infrastrukturu serverů, což už se po stejných zkušenostech s World of Warcraft a Starcraft 2 odpouští jen velmi těžko. A kuriózní na tom je, že tyto výpadky postihují i ostatní, s Diablem nesouvisející hry, které také využívají Battle.net. Více na toto téma v sobotní analýze.

Pominu-li problémy tyto se servery, tak po herní stránce, co se týče děje, schopností, questů, bojů a rozhovorů je vše odladěné maximálně, za celou dobu jsem v tomto ohledu narazil snad jen na jediný bug a to ještě celkem výjimečný. Vše prostě funguje tak, jak má a to se u současných her moc nevidí, za to si Blizzard kladné body bezesporu zaslouží.

Diablo 3 pro PC/Mac vyšlo 15. května, konzolové verze jsou stále nejisté/nepotvrzeny.

rezervovat na Xzone, kde po vyprodání bude druhá várka skladem na přelomu května a června.

Závěr

O Diablu by se dalo psát ještě hodně dlouho. A finální verdikt mě samotného nechal na vážkách. Hratelnost Diabla 3 v podstatě staví na velmi úspěšné dvojce a spolu s novými schopnostmi ji dovádí k naprosté dokonalosti. Můj osobní pocit je přitom velmi dobrý. Boje jsou mnohem akčnější, epičtější a celkově mnohem zábavnější. K tomu přidejte rozmanitá prostředí s výborným kooperativním režimem a měli byste mít o hře celkem jasnou představu. Přelomové novinky, které by žánr posouvaly dál, tu však nehledejte, jde jen o poctivý klikfest se vším, co k němu patří. Je ale natolik chytlavý, že vás již od začátku pohltí a zabaví na spoustu dlouhých nocí. Škoda tedy těch několika nešťastných věcí, které kazí výsledný, jinak velmi dobrý dojem. Snížíme-li ale krapet naše nároky, zjistíme, že si třetí Diablo naši pozornost rozhodně zaslouží.

VERDIKT: Pán zkázy je konečně zpět a rovnou s plnou parádou. Doprovází ho nejen akční návyková hratelnost, pět propracovaných povolání v čele s novým skill systémem či rozmanité a vizuálně pestré mapy, ale i pověstné CGI filmečky, které jsou opět na vysoké úrovni. A v kooperativním režimu, díky němuž můžete zabíjet potvory a hledat loot i s vašimi přáteli, je zábavnější, než kdy dřív. Tak trochu zamrzí zvláštní generování lootu, nelogičnosti v příběhu, problémy s aukcí či vypadávající a lagující servery. S trochou trpělivosti se však část těchto problémů časem odstraní a zůstane jen ryzí hratelnost, na kterou jsme od Blizzardu zvyklí.

8 / 10

RECENZE Diablo 3 Martin Frey Hloubkově pitváme nejočekávanější PC hru desetiletí. 2012-05-21T16:00:00+02:00 8 10

- komentáře (82)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...