Eurogamer.cz

Recenze Final Fantasy XIII-2

Tak které monstrum si ochočíte do své družiny?

Je zajímavé, jak se člověk nechá ovlivnit názory jiných. Na hlavu původního třináctého dílu série i na konto tohoto přímého pokračování jsem četl a slyšel tolik kritiky, že moje očekávání byla hluboko pod mou tradiční "nová FF-nejdůležitější událost roku-dovolená" úrovní. Pak ale přišlo demo, které mne nechalo si vyzkoušet ještě vylepšenou verzi již tak geniálního soubojového systému z třináctky a představilo také báječný nápad lovení monster do vlastní družiny. Pořád ještě jsem měl strach z hlouposti příběhu, naivity dialogů a křečovité linearity, nicméně začal jsem se upřímně těšit a dovolenou si vzal. Následovaly tři nepřetržité dny/noci blaha, které ve mě znovu probudily ty báječné pocity z hraní FF série na přelomu devadesátých let.

Obrazy a hudba

Nemá cenu to zastírat, takže začneme tím nejviditelnějším. Final Fantasy XIII-2 je nediskutovatelně krásná. Málokterý screenshot to dostatečně vystihuje, ale když se ten překrásný, všemi barvami hrající svět před vámi rozhýbe na velké HD televizi, musíte chtě nechtě uznat, že něco takového nikde jinde neuvidíte. Určitě na tom má svůj podíl i technická stránka věci (vlastní engine, vylepšený od třináctky, zaručující kromě jiného hladký framerate za všech okolností), ale především je zdrojem té krásy samotný výtvarný design. Japonské RPG a Final Fantasy především vždycky patřila k tomu vizuálně "nejdivočejšímu" a nejvíc "jinakému" oproti západní produkci. Zde najdete tohle všechno zúročené způsobem, jaký dovoluje HW, schopný renderovat třetí díly Uncharted nebo Battlefieldu.

Jen počkejte, až uvidíte gigantické futuristické velkoměsto Academia v roce 2XX AF. Metropole plná mrakodrapů, mostů a létajících vozidel je smysly zaplavující variací na Blade Runner (nebo Mass Effect), která působí stokrát masivněji, hmatatelněji a velkolepěji. Na druhou stranu jsou zde kromě hi-tech lokací také prostředí jako závrať nahánějící rozlehlá pláň travnaté Archlyte Steppe, kde můžete pomocí speciálního zařízení přepínat mezi slunečným, větrným, deštivým nebo bouřlivým počasím (což drasticky mění vzhled krajiny i její obsazení monstry). A nechybí naprosto nepopsatelné lokace typu Coliseum, které mi svojí nelidskostí a dusivou atmosférou silně připomnělo nejlepší lokace z Dark Souls.

Tahle úžasná prostředí získávají na kouzlu také díky mimořádné hudbě, kterou považuji za nejlepší od osmého (!) dílu série. Samozřejmě jsou zde velkolepé orchestrální kousky, kde burácí smyčce, bubny i chorály (epická skladba "Followers of Chaos"). Kromě nich je tady ale také tucet okouzlujících zpívaných skladeb, hrajících "jen tak" v pozadí některých lokací, s textem šitým jim na míru (např. neodolatelně hravá "New Bodhum" nebo pochmurně dojemná "Hometown"). Aby toho nebylo málo, většina písní přejde do techno-remixu v okamžiku souboje.

Podívejte se na intro filmeček nebo si stáhněte demo z PSN/Live

Především je tu ale plno návykových klasických Final Fantasy skladeb, které svými silnými melodiemi, pulzujícími rytmy a jedinečnými nástroji tvoří tu dokonalou "nadpozemskou" JRPG atmosféru se silným nádechem dobrodružství (jedním z nejlepších příkladů je skladba "Eclipse"). Výsledkem téhle kombinace obrazů a hudby je krása, jakou západní vývojáři neumí a téměř žádný východní vývojář si nemůže (s ohledem na rozpočet) dovolit.

Ta nejlepší omluva

Ačkoliv miliony fanoušků (včetně mě) přijaly pravidla hry třináctého dílu, masivní vlna negativní kritiky byla natolik konzistentní, že tvůrcům muselo být dokonale jasné, kde udělali chybu. Nevídaná tunelovitá linearita původní hry souvisela se zoufalým nedostatkem vedlejšcích úkolů a aktivit, což jsou vlastnosti přijatelné pro špičkovou střílečku kalibru Call of Duty, ale určitě ne pro RPG žánr. XIII-2 se zcela očividně soustředí na problém nelinearity jakožto základní stavební kámen - a to do té míry, že dokonce i samotný příběh je o cestování v čase, záměrném měnění historie a paralelních verzích míst, lidí i událostí. O to větší zázrak je, že navzdory tomu příběh funguje a připadá mi dokonce čitelnější a napínavější, než v případě třináctky. Samozřejmě nic se nemění na tom že jde o zkázu světa a všeho živého v něm, jak už je tradicí série.

Kromě toho, že budete mít v průběhu hraní možnost volit si lokaci a směr příběhu (výběrem "časových bran" a svými skutky v každé z nich), je zde také nevídaná možnost "resetovat" historii dané sekvence a zahrát si ji s aktuálními postavami znovu, jako kdybyste v ní byli poprvé. Díky tomu můžete zkoušet v rámci jednoho průchodu hrou různé varianty rozhodování a nasbírat odměny za všechny možné varianty řešení, nemluvě o vyzkoušení všech alternativ příběhu. Aby toho nebylo málo, hra disponuje také několika možnými konci. S ohledem na fantasknost příběhu a výpravnost zde sice nenajdete tak logické a působivé následky rozhodování jako v hrách od Bioware nebo CD Projekt Red, nicméně klíčový problém třináctého dílu je fuč: tvůrci se "omluvili" nejlepším možným způsobem.

Kouzlo hratelnosti

Dvě slova: Paradigm a Pokémon. "Paradigm System" je přezdívka revolučního bojového systému z třináctého dílu série. Vaše postavy se mohou naučit libovolné povolání dle vašeho výběru a investic. Rozhodně je praktické, aby každá uměla alespoň dvě-tři různé věci (například voják, kouzelník a léčitel). V rámci vaší družiny pak můžete z těchto povolání seskládat různé bojové kombinace (například kombinace voják-voják-kouzelník nebo kouzelník-voják-léčitel).

Během souboje pak přímo ovládáte jen vedoucího družiny a ostatní sami volí nejlepší možnosti dle svého povolání. Stiskem jediného tlačítka ale můžete změnit "Paradigm" a přepnout formaci/povolání na jinou před-chystanou kombinaci. Efektivně tak měníte útočné i obranné atributy a taktiky celé družiny. A jelikož "tahové" boje běží v reálném čase, bleskové přepínání formací je o dost důležitější, než samotné útoky vaší postavy. Je to snadno uchopitelný, ale mimořádně bohatý systém, který patří k tomu nejlepšímu v historii žánru.

Zatímco bojový systém známe a milujeme už z třináctky, naprostou novinkou je možnost poražená monstra přidat do vlastní družiny. Samozřejmě jde v základu o vykradení principu Pokémonů, nicméně s ohledem na bohatost a nápaditost Final Fantasy monster jde o vítanou "krádež". Kromě možnosti mít ve své družině libovolnou ze stovek příšer je zde také komplexní systém jejich vylepšování (prakticky identický s vylepšováním "normálních" postav), obohacený o možnost nechat jednu svoji příšeru sežrat druhou, která tak získá její schopnosti. Asi si dokážete představit ten RPG ráj, který tenhle brilantní nápad umožňuje. Aby toho nebylo málo, máte navíc možnost si svoje monstra pojmenovat a navlékat jim desítky různých kostýmů. Snad každý JRPG fanoušek má v sobě zapálení pro cosplay a tady si opravdu přijdete na své.

Final Fantasy se vším všudy

Dost dobře nechápu, jak by mohl někdo dohrát tuhle hru za dvacet hodin (jak někteří lidé na internetu tvrdili). I třicet hodin by znamenalo utíkat podle návodu a mít kus štěstí v soubojích. Spíš se připravte na to, že tohle je poctivá padesátihodinová Final Fantasy se všemi náležitostmi, včetně např. čtyř-cédéčkového soundtracku. Pokud byste snad chtěli splnit všechny vedlejší mise, nasbírat všechny "fragmenty historie", vyhrát všechny "minihry" v kasinu nebo na dostizích a splnit všechny nepovinné úkoly, nebude vám zřejmě stačit ani stovka hodin. Přestože ve hře je možné utéct z dosahu většiny náhodně generovaných nepřátel, vřele doporučuji jim naopak skákat vstříc - jednak tím získáte zrychlení a výhodu při útoku a navíc tohle je rozhodně jedna z těch her, kde jsou vyšší úrovně postav ke konci nezbytné.

Startovní trailer

Ačkoliv příběh pořád trpí určitými slabinami v čele s neskutečně naivními dialogy, špičkový anglický dabing dodává postavám na osobitosti a nešetřilo se na něm ani pro tisíce náhodných kolemjdoucích ve vesnicích a městech. Kandidátem na Oskara je zbrusu nová postava obchodnice "Chocolity", která se teleportuje napříč všemi lokacemi hry, nosí Chocobí (kuřecí) kostým a podle legend byla do lidské podoby proměněna kouzlem... hádejte z jakého tvora. Charisma téhle postavy, částečně díky jejímu vzhledu, ale také díky výbornému hereckému výkonu a mimořádně vtipným dialogům, je absolutní. Něco jako obchodník se zbraněmi v Resident Evil 4. Na opačné ose kvality je bohužel váš stálý souputník Mog. Tahle nesmyslná plastiková mluvící hračka nadabovaná malým dítětem je tím nejhorším v celé hře, na tu nemá ani Jar Jar Binks.

Final Fantasy XIII-2 pro PS3 a X360 u nás vyšlo tento pátek od Cenegy za 1299 Kč

Koupit z Xzone

U hry takto příběhové je zásadní, zda vám sednou její protagonisté. Zde navíc nemáte na výběr, protože kromě nepřeberného množství monster vždy budete mít v družině dvojici Serah a Noel. Nemám problém souhlasit, že nejde o ty nejlepší protagonisty v historii série, nicméně na druhou stranu je proměna křehké Serah v odhodlanou bojovnici po vzoru její sestry zajímavá a Noel se svým odhodláním, potlačeným zármutkem a překvapivě rozumnou kritikou přehnané horlivosti má také něco do sebe. Pokud vám ale třináctka lezla svými postavami na nervy, tomuhle dílu se rovnou vyhněte a počkejte si na Final Fantasy: Versus.

VERDIKT PRO FANOUŠKY SÉRIE: Poctivá Final Fantasy, důsledně napravující kritizované slabiny předchozího dílu. Krásná naprosto jedinečným způsobem. Návyková unikátním bojovým systémem a rafinovanou hrou s ochočováním monster. Jedinou slabinou jsou naivní dialogy , nicméně jinak jde o esenci všeho, co dělá JRPG hry okouzlujícími a výjimečnými. Zároveň jde o jeden z produkčně nejsilnějších titulů současnosti. Fanoušci mohou slavit... a nováčci mají dobrou šanci, že z nich tenhle kousek fanoušky udělá.

9 / 10

Recenze Final Fantasy XIII-2 Martin Zavřel Tak které monstrum si ochočíte do své družiny? 2012-02-05T21:00:00+01:00 9 10
REKLAMA

- komentáře (11)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...