Recenze Quantum Conundrum

První hra ve 4D? Čím se liší od Portalu od stejné autorky?

Testovaná verze: Xbox 360

Kvalitních logických her vychází jako šafránu. Zejména těch, které nejsou jen 2D abstraktní hříčky pro autisty z Mensy, ale svým atraktivním zpracováním mohou konkurovat jiným velkým hrám a zaujmou širší spektrum hráčům. Když se tedy vyloupla hra Quantum Conundrum, další zástupce tohoto vzácného žánru, zpozorněl jsem. Obzvláště, když se do role designérky usadila Kim Swift stojící i za žánrově podobným kultovním Portalem. Taková hra snad ani nemůže dopadnout zle. Nebo ano?

Jako nejvhodnější kandidát k přirovnání se nabízí právě Portal. I když úplně základní principy hry, na kterých jsou hádanky založeny, tu s Portalem nemají nic společného, ve všem ostatním se jím Quantum Conundrum inspiruje.

Samotné jádro hádanek je založeno na vaší schopnosti cestovat mezi pěti dimenzemi. Cestování dimenzemi tu funguje na principu, že všechny dimenze jsou v zásadě stejné prostředí, jen určitým způsobem upravené. Nejedná se o cestování jako třeba v Half Life, kde se ocitnete v úplně jiné lokaci. V Quantum Conundrum jsou jednotlivé dimenze naopak provázány. Pokud otevřete dveře, otevřou se ve všech dimenzích. Pokud přenesete krabici, přesune se ve všech dimenzích, apod.

Různé dimenze tu spíše mění fyzikální zákony okolního prostředí. Základní dimenzi není nutno nijak představovat. To je virtuálně ztvárněný reálný svět, jak jej máte doma. Ale dále se lze snadno přepnout například to dimenze, ve které je vše plyšové. To znamená, že můžete přenášet a házet téměř všechny předměty. Ale pohoříte, pokud s nimi zkusíte zatížit tlačítko či rozbít prosklenou stěnu.

1

Přesným opakem je železná dimenze. V ní sice nehnete téměř s ničím. Ani když by to byla původně papírová krabice. Ale předměty jsou v této dimenzi takřka nezničitelné a vhodné například pro blokování žhavých laserů. Předposlední dimenze vám umožní zpomalit čas, což se hodí pro procházení větráky a zpomalené padání předmětů, které lze ve vzduchu použít jako plošinky pro skákání. A v poslední dimenzi si užijete obrácenou gravitaci, díky které si z každého předmětu uděláte provizorní výtah.

Docela se mi líbilo grafické zpracování. Kdy se různé dimenze neliší pouze fyzikou a barevným filtrem. Ale kompletním vzhledem všech objektů a prostředí. Objekty vypadají jinak, textury zdí také. A třeba i pouze obrazy pověšené na zdech mají jinou verzi obrázku v každé verzi herního světa.

Řešení jednotlivých místností je založeno právě na přeskakování z dimenze do dimenze a postupné kombinování měnící se fyziky. Například v plyšovém světě vezmete těžký trezor, položíte jej na pružinu. Přepnutím do ocelové dimenze se pružina natáhne na maximum. Přepnutím zpět do plyšové se odlehčený předmět vymrští na cestu na druhou stranu místnosti. A na závěr můžete rychle přepnout do zpomaleného světa, na trezor naskočit a využit jej pro překlenutí obří díry v podlaze. Možností jak využít kombinace všech dimenzí je tu nespočet a hra je využívá bohatě. Rozhodně se není třeba bát, že by celá hra stála na stále stejných principech a řešeních.

Tím ovšem veškeré odlišnosti od Portalu končí a zbytek hry je podobný téměř jako vejce vejci. Cíle jednotlivých puzzů většinou vyžadují dopravit krabici na obří tlačítko otevírající dveře, či vymyslet způsob jak se vymrštit na nepřístupnou vzdálenou plošinku. Pokud krabici ztratíte, stiskem tlačítka dostanete novou z blízkého replikátoru. Vaše cesta je rozdělena do oddělených místností s jednotlivými hádankami. A celou cestu putujete sami v doprovodu hlasu z interkomů. Kdo hrál Portal, bude tu jako doma.

Startovní trailer

I celkové vyvážení obtížnosti mi přišlo podobné a tak akorát. Mnohé místnosti nejsou úplně primitivní a čas od času jsem si užil krátkodobý zásek. Ale na druhou stranu hra není pekelně obtížná jako třeba Fish Fillets ani zbytečně frustrující. Díky postupnému přidávání herních prvků, jejich vysvětlení na snadnější hádance se člověk při řešení úplně nezamotá. A díky dobře rozmístěným checkpointům není problém přejít i části, kde se přeskakuje po předmětech letících vzduchem, bez rozmlácení ovladače.

Příběh nemá příliš cenu řešit, protože je přítomen pouze ze slušnosti. Přijíždíte na prázdniny ke svému strýčkovi, které ve svém sídle kutí všelijaké vědecké pokusy. Hned po vašem příjezdu se něco zvrtne, vypadne napájení a je třeba v jednotlivých částech znovu nahodit generátory a najít strýčka, který je uvězněn v jiné dimenzi a se ztrátou paměti. Zajímavý vývoj příběhu nebo zvraty se nekonají. Dohrání hlavního děje, který se skládá z 51 hádanek (DLC se připravují), zabere přibližně o polovinu déle, než první Portal. Není žádný problém hru smlsnout na jeden zátah.

Bohužel s Portalem nemá hra společnou celkovou odladěnost. Ve hře jsem sice nenarazil na žádné bugy, padání, potíže s frameratem či jakékoliv jiné problémy technického charakteru. Přesto jsem nebyl úplně spokojen s různými drobnostmi, které si člověk ani neuvědomuje, že jsou důležité, dokud fungují dobře. Například při chůzi mi rozběhnutí a zastavení přišlo nezvykle rychlé. Což je prkotina. Ale skákání po, mnohdy prťavých, plošinkách najednou nebylo tak pohodlné a intuitivní jako v jiných hrách. Dabing byl zbytečně suchý a scénář naprosto nezajímavý. Plný monologů, které působily jako zbytečné náhodné výkřiky do tmy. Jakoby byl scénárista placen od slova a bez přemýšlení tam sázel vše, co ho napadlo, bez ohledu na kvalitu. GlaDOS bohužel konkurenci nedostala.

Quantum Conundrum vyšel jen ve stáhnutelné podobě pro PC, PS3 a X360 v létě a stál 15 eur.

Celé herní prostředí bohužel neustále recykluje stejné předměty a výzdobu dokola. Což fungovalo perfektně v Portalu, kde se takový přístup hodil do sterilních testovacích místností, průmyslových chodeb a pár kanceláří. Ale v rozlehlém obytném sídle šíleného vědce to po chvíli vypadá zvláštně, uměle a nelogicky. Tomuto dojmu ani nepřidávají kilometry zbytečných prázdných lineárních chodeb, které spojují jednotlivé puzzle místnosti. Když jsem již podesáté šel stejným schodištěm, připadal jsem si jak v dungeonu z Morrowindu. Větší rozmanitost, nebo úplně vyřazení spojovacích chodeb, by tu neškodilo. I když hra funguje dobře po stránce herních mechanismů, okolní kulisy se příliš nepovedly.

Další trailer

VERDIKT: Na Quantum Conundrum je nutno pohlížet jak na pouhý sled kvalitních a zábavných, ale bohužel suše podaných puzzlů. Pokud vám řešení originálních logických hádanek stačí, pak nebudete zklamáni. Pokud ale očekáváte i něco víc - dobrý příběh, humor, či zajímavý herní svět - možná narazíte na mírné, ne však kritické zklamání.

7 / 10

Recenze Quantum Conundrum Agarwel Idiriz První hra ve 4D? Čím se liší od Portalu od stejné autorky? 2012-12-15T21:50:00+01:00 7 10

- komentáře (4)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...