RECENZE inFamous: Second Son

O první pořádné PS4 exkluzivitě s názory hned tří autorů.

Testovaná verze: PlayStation 4

Infamous: Second Son je nepochybně netrpělivě vyhlíženou hrou. Konzole nové generace již venku nějaký ten pátek máme. Teď už jen schází solidní nálož pořádných her. Infamous tedy byl mnohými netrpělivě očekáván. Majitelé PS4 se těší, že si konečně něco pořádného zahrají. Jiná skupina hráčů naopak pokukuje, zda již bude mít důvod PS4 pořídit, nebo zda ještě chvíli počká. Jak tedy třetí díl této městské akce se superschopnostmi dopadl?

Pro znalce minulých dílů bude odpověď asi velmi jednoduchá. Infamous: Second Son je téměř úplně stejný, jako předchozí dva díly. Včetně všech kladů, tak i záporů. Pokud vás první a druhý díl bavil, koupí neprohloupíte. Pokud ne, třetí díl nenabídne nic nového, čím by staré odpůrce zaujal.

Změny od minule

Největší změny tedy spočívají v nových herních kulisách a příběhovém pozadí. Ujmete se nového hlavního hrdiny, sprejera jménem Delsin Rowe. A po krátkém úvodu se vydáte to města Seattle, které je zrovna okupováno jednotkami DUP. Organizací s jejíž vedoucí máte po úvodních událostech nevyřízené osobní účty. Musíte tedy natrénovat své speciální schopnosti na úroveň, kdy si to s ní budete moci pořádně rozdat (v souboji). A pokud v rámci tréninku osvobodíte celé město, tím lépe.

Tvůrci samozřejmě přišli i s novými speciálními schopnostmi. A tentokrát se neomezovali jedním elementem. Delsin Rowe má totiž v principu jednu jedinou speciální schopnost. A tou je možnost absorbovat schopnosti jiných jedinců. Začínáte tedy bez ničeho. Ale postupně získáte schopnosti založené na ohni, neonech, videohrách (nekecám) a ještě jednu, která sice není až tak tajná, ale mnozí by ji mohli považovat za spoiler, tak ji ze slušnosti nezmíním.

I když všechny schopnosti fungují na stejných principech a není si tak třeba zvykat na jiný způsob ovládání, protože stejné tlačítko ovladače u všech vyvolá ekvivalentní typ útoku, tak se s každým hraje, bojuje a pohybujete maličko jinak. Jeden element vám může umožnit běhání po zdech jako v Saints Row 4, zatímco jiný umožní teleportaci horizontálním směrem. Jeden může umožnit střílet projektily v souvislých dávkách. Jiný naopak odstřelovat s nazoomováním a zpomalením času. Rozdíly jsou tedy větší, než jen jiný grafický efekt a zdroj, ze kterého dobíjíte energii.

Styly mi přišli dobře vyvážené a ani jeden z nich nebyl silnější natolik, že by zastínil ostatní a učinil je zbytečné. Bude spíše na každém hráči, jakému hernímu stylu dá přednost. I v tomto díle lze samozřejmě většinu schopností upgradovat a nabídka vylepšení je nadprůměrně bohatá. Strom schopností je ke konci hry opravdu pořádně rozsáhlý a rozvětvený všemi směry.

Herní mechanismy

I třetí Infamous je opět hrou, kde se klade větší důraz na hratelnost (naštěstí úspěšně), než na nějaké hluboké a uvěřitelné zpracování herního světa a příběhu. Nejvíc to tedy odnáší příběh, který je spíše do počtu a pouze slepuje mise bez ohledu na nějaké uvěřitelné jednání postav. Mnozí vás hned mají za vyvoleného i když vás vlastně skoro neznají, hlavní hrdinové hned rozumí tomu jak fungují schopnosti a upgrady i když je teprve získaly. Prostě klasické videoherní berličky. Trošku je to naštěstí odlehčeno tím, že tento díl se nebere příliš vážně a spousta událostí je podána spíše s nadsázkou a humorem, než smrtelnou vážností. Delsin je prostě pohodář, který jakkoliv vážnou situaci dokáže přijmout s úsměvem a rýpavou poznámkou na rtech.

Podobně jako v minulých dílech nebo třeba v sérii Assassins Creed vás tedy čeká i určitá dávka šablonovitosti. Po celém městě je roztroušeno mnoho vedlejších úkolů, ale ty jsou dělány sprostě přes kopírák. Sice se jedná o dobrovolné aktivity, ale úzce s nimi souvisí nacházení úlomků, které potřebujete pro zlepšování schopností. Takže se jim úplně nevyhnete. Proto tedy zamrzí, že osvobozování jednotlivých čtvrtí je zpracováno podle opakující se šablony. Nejdřív zničíte řídící centrum, splníte několik univerzálních úkolů a pak v závěrečné bitce danou část města osvobodíte. A tak stále dokola. Naštěstí je hratelnost odladěná dobře a tak mě úkoly až do konce nezačaly vyloženě otravovat a netrpěl jsem nesnesitelným stereotypem. Ale větší variabilita by určitě neškodila. Hlavně u třetího dílu.

I když na běžnou hratelnost si nemohu stěžovat a při klasické akci vše funguje, jak má, maličko bych si postěžoval na nudněji zpracované souboje s bossy. Těch schází zajímavé nápady a přišly mi zbytečně natahované. Vyžaduji opakovat stejný postup až mnohokrát dokola. A ve výsledku tak nejsou ani tak o schopnostech jako spíš o trpělivosti, než uhlodáte dlouhý ukazatel života zatímco se vyhýbáte stále stejným útokům.

Město a jeho ztvárnění

Více o inFamous: Second Son

Vzhledem k tomu, že je Infamous: Second Son jednou z exkluzivních her na nové generaci konzolí, tak nejednoho hráče asi zajímá, jak celá hra vypadá. Nutno uznat, že velmi hezky. Jednak je tu oproti předchozí generaci znát větší dohled do dálky, kdy u vzdálených objektů nedochází k tak okatému snižování detailů. Potom oku polahodí celkové nasvícení a částicové efekty. Na těch se i nejvíce projevuje 1080p rozlišení. Při běžném pohledu na scénu vyšší rozlišení ani nezaznamenáte. Ale když budete vysávat třeba energii neonu, a částice se rozplynou na nejmenší jiskřičky, tak vám bude na první pohled jasné, že jde o efekt, který by na 720p nemohl vypadat tak jemně, jak vypadá.

Za kladný dojem tentokrát ale nemůže jen technické zpracování, ale celkový design města. Vaše nové schopnosti umožňují mnohem volnější a rychlejší pohyb a tvůrci tak nemuseli architekturu přizpůsobovat vašim možnostem pohybu. Město tak působí mnohem přirozeněji, zajímavěji a obsahuje více unikátních a snadno zapamatovatelných míst. Což oproti minulým dílům, kde každá ulice vypadala stejně, velice vítám. Potěší i oživující drobnosti jako provoz aut na silnicích.

Město mi celkově přišlo menší než v minulých dílech. Ale musím přiznat, že mi to ve výsledku ani nějak nevadilo. Díky větší rozmanitosti jsem měl dojem, že ke zkoumání a kochání toho nakonec nabízí více, než starší stereotypní města. A úkoly nebyly nikdy výrazně daleko od sebe, takže bylo pořád co dělat.

Na technické stránce mě zamrzely jen dvě drobnosti. Dvakrát jsem si všimnul doskočení objektů. A jednou poklesu frameratu při jedné hodně divoké situaci, kdy jsem svoji neonovou superschopnost (obsahuje neskutečné množství světelných a částicových efektů) použil na velký dav protivníků. Ale jak lze z konkrétních počtů vyčíst, nejednalo se o pravidelné problémy, ale o skutečné výjimky.

Evropská TV reklama

Trvanlivost hry

Herní doba není vůbec špatná, i když někoho může zklamat. V rámci her všeobecně se jedná o nadprůměr. Ale v žánru her s otevřeným světem, kam Infamous spadá, jsou hráči určitě zvyklí na několikanásobně delší zábavu. Pokud budete chtít jen dohrát příběh a zhruba polovinu vedlejších aktivit kvůli získání základních upgradů, tak se připravte na herní dobu kolem 12 až 15 hodin. Pokud budete chtít splnit a posbírat opravdu vše, pak se dostanete na nějakých 20 hodin. Otázkou je, jestli k dokončení všech vedlejších úkolů budete mít dostatečnou motivaci, když jsou dělané jak přes kopírák.

inFamous: Second Son jen pro PS4 v angličtině vyjde tento pátek 21. března za cenu od 1599 Kč.

koupit na Xzone, k dostání též sběratelská edice nebo zvýhodněné balení s konzolí PS4.

Skalním fanouškům dobu natáhne opakované hraní, při kterém hraje velkou roli karma. V několika příběhových momentech se můžete rozhodnout, jak se zachováte. Podle toho se následně liší některé dialogy, pár ojedinělých misí a hlavně se od karmy odvíjejí dostupné upgrady některých schopností. Díky tomu se hru vyplatí hrát jedním nebo druhým extrémem a specializovat se na klaďase či záporňáka. Pokud to tak neuděláte a budete bilancovat kolem středu morálního spektra, tak si tím silně omezíte své schopnosti. I když tyto rozdíly při opakovaném průchodu potěší, tak mi nepřišly tak zásadní, aby dokázaly ke znovuzahrání opravdu dokopat.

Tato recenze byla napsaná již s aplikovaným důležitým patchem 1.01, který se doporučuje všem nainstalovat, i kvůli tomu, že jinak byste měli hru o desítky misí menší a pět hodin kratší.

VERDIKT: Infamous: Second Son lze označit za sázku na jistotu. Na jednu stranu přináší vypilovanou hratelnost minulých dílů na novou generaci. A jedná se tak snad o první hru, která na nové generaci konzolí nepůsobí uspěchaně, není úzkým tunelem a nabízí otevřený svět se spoustou vedlejších činností. Na druhou stranu ale nepřináší, s výjimkou hezčí grafiky, nic nového. Obsahově jednoznačně převyšuje ostatní hry na nových konzolích, ale určitě ne hry z konce předchozí generace. Je to "jen" kopie předchozích Infamous her. Ať si každý přebere, zda to vidí jako klad, či zápor. Určitě se jedná o jednu z dosud nejlepších (ne-li nejlepší) PS4 her. Je nutno objektivně uznat, že těží hlavně z toho, že má na nové platformě opravdu řídkou konkurenci a zároveň pořádnou základnu hráčů lačnící po nějaké zajímavé exkluzivní hře.

7 / 10

RECENZE inFamous: Second Son Agarwel Idiriz O první pořádné PS4 exkluzivitě s názory hned tří autorů. 2014-03-20T15:00:00+01:00 7 10

- komentáře (21)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...