RECENZE zombíků State of Decay

Bezprecedentně obří svět a záběr překvapí, není bez chyb.

State of Decay nadchne velkou svobodou, kterou vám poskytuje na každém kroku.

Testovaná verze: Xbox 360

Jakoby té zombie nákazy nebylo už tak dost, když z ní čerpá i nová stahovatelná XBLA hra State of Decay (Stav úpadku). Ta je zatím k dispozici pouze na Xbox 360 (později vyjde i na PC), přičemž se jedná na poměry výhradně digitálně šířených titulů o velmi unikátní a rozsáhlé dílo, jež z XBLA škatulky hodně přetéká. Hra totiž nabízí perzistentní, rozlehlý a prakticky otevřený svět přírodní rezervace s lesy, vesničkami a městečky, jenž v tomto žánru udivuje svojí rozmanitostí a solidní velikostí.

Do tohoto, asi šestnáct kilometrů čtverečních širého kraje, kde se pravidelně střídá den a noc, je vržen náš hrdina Marcus Campbell, jehož na poklidné rybářské dovolené překvapí nákaza zombií neznámého původu, která drtivou většinu místního osazenstva přemění na klasicky tupé a po masu prahnoucí individua se žhnoucíma očima. Snadno je pak rozpoznáte poznáte podle charakteristického chrchlání. Pojetím je State of Decay sice akční adventura z pohledu třetí osoby, ale díky svému obřímu záběru nakukuje i mimo své mantinely do oblasti budovatelských strategií a civilizačních manažerů.

Hlavní hrdina je tady totiž takový pan organizátor, který má dar vést davy, takže se v panice nebezpečí kolem ukáže jako malá spása. Tolik svobody, jako zažijete zde, vám lecjaká hra rozhodně nedá, protože tady je na vás snad úplně všechno. Jakmile zdrhnete ze svého kempu směrem k první opevněné komunitě, převezmete otěže velení a můžete si doslova dělat cokoli, co vás napadne. Třeba sebrat jedno z mnoha opuštěných aut, vzít nohu od stolu a vydat se na armageddon kosení desítek zombií v okolí.

Nebo postupně prozkoumávat a čistit všechny domy (vlézt lze prakticky do všech) a čtvrti městeček, přičemž vše použitelné okamžitě použít jako proviant. Tady se totiž musíte starat nejen o jídlo, ale i o zbraně, munici, léky a další zboží, čímž si upevňujete svůj vliv v komunitě, vylepšujete v lehkém RPG závanu své schopnosti a hlavně plníte tuny tabulek statistik, kterých je tu opravdu hodně. A když bůh a zombie dají, tak jak budete prozkoumávat nové lokace na mapě, tak založíte nové opěrné body a další aglomerace, kdy hra často připomíná jednoduché civilizační a stavěcí strategie.

Přitom vás hra doslova zahlcuje různými údaji, až jsem se přistihl, že je ani všechny nedokážu přečíst a obsáhnout. Skoro celý svět je posléze přístupný, takže přijde vhod přehledná mapka, navíc do toho každá jedna postava v komunitě, včetně NPC, které vám přímo pomáhají v úkolech, má hafo přehledů a statistik, a utěšeně se plní i časový deníček, kam si vše zapisujete. Ostatně další libůstkou je možnost vedení ostatních charakterů, jež se s vámi spřátelí, protože dobrého času na odpočinek hlavního maníka není nikdy dost. A panáky unaví už jen tahání nalezeného proviantu v báglu na zádech.

Sestřih záběrů z hraní

Rychlost, jakou zvolíte při plnění misí, tak závisí na tom, jestli budete jen následovat hlavních úkolů, které posouvají děj o kus dále, nebo se plně oddáte také šmejdění a bitkám po celé mapě, což ovšem není povinné, ale zato vám dodá hodnotný materiál na boje, živobytí i vylepšování vašich základen. Hra je tak na poměry stahovatelných kousků opravdu nesmírně bohatá, živá a propracovaná, ale bohužel si díky tomu s sebou nese celý batoh nepěkných nedodělků a chyb, které menší tým při tak velkém soustu nedokázal úplně vychytat.

Více o State of Decay

Tak za prvé se musíte smířit s horší grafikou jinak velmi detailního světa, která ztrácí zejména na ostrosti a jemnosti objektů. Mnohem horší jsou kardinální problémy s frameratem, jenž se mnohdy zoufale propadá až k protinožcům, s čímž také souvisí doskakování vzdálenějších objektů a jejich pozdní vykreslování. Není totiž nic pohledného, když jedete autem po široké silnici napříč rekreační oblastí a všechno sto metrů dále před vámi najednou raší doslova z ničeho. Omluvit musíte o drobná zaškobrtnutí, jako svícení postav bez vymodelovaných baterek, propadávání předmětů do země, či mnohé nelogičnosti, kdy kladívkem sice zabedníte okna (na animace se raději ani neptejte), ale na zombii už vytáhnout nejde.

Hodně jsem se nasmál třeba u nepovedeného dialogu s jednou zachráněnou, která koukala v noci z okna na zamořené okolí se slovy, že je opravdu krásný den, a mohl bych takto pokračovat ještě dlouho. Hra má prostě na XBLA poměry až bezprecedentní rozsah a záběr, který není pravidlem ani u AAA her, natož u stahovacích arkádiček. V tom nemá State of Decay žádnou konkurenci. Jenže tak rozsáhlý titul prostě trpí dětskými nemocemi, které hru zbytečně kazí a jež tvůrci už asi jen těžko vyléčí. Ta lepší stránka hraní ale stále jasně převládá, protože podobnou volnost v rozhodování jinde jen těžko najdete.

VERDIKT: State of Decay vás dokonale překvapí svým unikátním výletem do různých žánrů v režii plně otevřeného a rozsáhlého světa. Ten docela zábavně kombinuje do strategické a akční adventury, která je na arkádovém trhu zcela bezkonkurenční. Je z toho ovšem vidět, že si tvůrci vzali až moc velké sousto, na které nestačili, což se projevuje nepříjemnými chybami napříč celou hrou.

7 / 10

RECENZE zombíků State of Decay Michal Jonáš Bezprecedentně obří svět a záběr překvapí, není bez chyb. 2013-06-19T02:00:00+02:00 7 10

- komentáře (13)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...