VERDIKT: Hubenější a hladovější Far Cry z doby dávno minulé, který tak docela nevyužil svůj potenciál. Bez medaile.

Představte si okamžik v prostoru a čase. Kdykoliv a kdekoliv. Může to být kdysi dávno, mnohem dřív, než si vůbec první pohyblivá ryba odemkla schopnost kráčet po souši, anebo to může být pár století v budoucnosti, během 31. funkčního období prezidenta Zemana al Sauda. Ať už je váš výjev přitažený za vlasy jak chce, zarámujte si ho ve své mysli a já vám slibuju, že Ubisoft už tam je. Ubisoft tam byl odjakživa. Čekal na vás - s hrstkou bodů pro rychlé cestování a výrobním materiálem, s vyskakujícími eskortními misemi a sérií dorážecích úderů.

Jestliže Far Cry: Primal něco dokazuje, pak je to to, že snad neexistuje žádná epocha, která by nešla přeložit do přátelského jazyka otevřených světů od Ubisoftu, možná až na pár zvláštních dobových idiomů. Rytmus „prozkoumej, znič, kolonizuj", který se ozýval napříč předchozími tituly ze série Far Cry, se kolem tohoto zasazení do doby kamenné obalil jako bílá krvinka kolem exotické bakterie. Snad jste nečekali, že pouhých 10 000 let něco doopravdy změní - tedy kromě názvů, které dáváte takovým věcem, jako jsou granáty, hákovací kotvy a vrhací nože? Hahaha! Na to už je příliš pozdě.

Je to poněkud ponurý úvod k recenzi na hru, kterou bych jinak považoval za „zábavnou". Ale kritická nevýhoda dramatické změny prostředí Far Cry: Primal spočívá v tom, že recyklované mechanismy, tempo vyprávění a témata jsou opravdu trnem v oku. Je to škoda, protože když přimhouříte oči, můžete taktak spatřit tvar něčeho radikálního skrz pletivo volného pokračování, které vyšlo zdánlivě jen proto, aby nás zabavilo, než na svět přijde Far Cry 5: Lovecký sandbox, který v sobě snoubí talent studia Ubisoft Montreal vytvářet přístupné taktické souboje striktně dodržující konzervativní pravidla simulátoru přežití a která z milostného spojení Far Cry 3 se střety s umělou inteligencí dělá hru o ekologii.

1
Jakmile vyřídíte pár vedlejších úkolů, ve vaší vesnici se zabydlí vedlejší postavy jako třeba Teshay. Lidnaté vesnice rovná se víc surovin, které Takkar dostane přímo do své truhly.

Když nad poklidnou krajinou země Oros zapadne slunce, uvidíte, jak v dalekých hájích vlčí smečky nahánějí stáda jelenů. Medvědi bojují o území. Jaguáři jsou rychlé vlnící se siluety ve vysoké trávě, které lze až nebezpečně snadno přehlédnout. Když podržíte pravou páčku, aktivujete obligátní magický pohled a spatříte stopy vzácnějších šelem - tvorů, jejichž kožešiny potřebujete pro ten nejvybranější oděv jeskynních lidí, ale i bez těchto zbytečností dokážete zachytit záblesk v oku číhajícího šavlozubého tygra a cákance krve, které tu zbyly po roztrhaném divokém kanci. Tedy jen za předpokladu, že nebudete spěchat. Otevřené světy od Ubisoftu jsou navržené tak, aby hráče udržovaly v neustálém pohybu, neboť je za rukáv pořád tahají úkoly a zvláštnosti, jež se objevují odnikud. Jelikož je Far Cry: Primal vystavěn kolem stopování divoké zvěře, umožňuje vám klidnější prožitek.

Ale pak otevřete obrazovku inventáře a vše se vrátí do starých kolejí. Mapa světa - příliš malá podle vývojářských standardů, ale dostačující na 20 až 30 hodin hraní - postupně prosvítá oparem neznáma, zatímco se vydáváte ze své základny na východ. Tam zabíráte osady a táborové ohně - letošní náhradu vysílacích věží, kdežto na severu a jihu se zaměřujete na finální mise. Inventář představuje gigantický chřtán, který se dožaduje toho, abyste ho naplnili bylinkami, dřevem, kůží a kameny, takže se z pohybu po nepopiratelně majestátní krajině stává úmorné pobíhání od jednoho skladiště surovin k druhému.

Strom schopností nabízí stejnou měrou aktivní a pasivní položky - od těch, které vám zdvojnásobí výrobu šípů či urychlí regeneraci zdraví, až po ty, které vám umožní označovat nepřátele, běhat v podřepu či osnovat atentáty. Všechny schopnosti jsou zábavné jako kdykoliv předtím - nic mě nebaví tak, jako když sleduju dvojici konkurenčních lovců, čekám na hluché místo v jejich konverzaci, pak jednomu z nich vrazím oštěp do zad a stejným pohybem jeho kamaráda sejmu vrhací šipkou. Ale muset si pracně znovu získat všechny tyto schopnosti už potřetí, pár tisíciletí před narozením Jasona Brodyho, mi nyní přijde jako smutná ztráta času ještě víc než obvykle. Dalo by se říct, že se tu někdo pokouší znovu vynalézt kolo, ale to ještě vynalezeno nebylo.

2
Výběr zbraní je dost skrovný - tři luky, dvě palice a jeden typ oštěpu, plus pomůcky - ale každá z nich má něco do sebe. Vrhání oštěpů působí až rozkošně silácky.

Samozřejmě zde existuje pár nových triků a nástrojů, kterým vévodí schopnost ochočování zvířat. Ale napřed příběh. Ubisoft se do jisté míry snažil uplést autentický scénář, přizval k sobě pár profesorů lingvistiky, aby vytvořili dva odlišné jazyky pro tři nejasně severoevropské kmeny, na které ve Far Cry: Primal narazíte. S určitou edicí hry si dokonce může pořídit i slovníček. Je to působivý výsledek - a provokativní omezení pro sérii, která se vyžívá v hektických monolozích, protože nám tu zbyly věty ne více než o pěti slovech, ve kterých všichni používají jen přítomný čas, a pouze pár privilegovaných dokáže použít určitý člen.

Filmové sekvence v pohledu z vlastích očí jsou vyvedeny s obvyklou vyšinutou vervou - neustále vás někam táhne či obtěžuje pár hlučných pošuků a strkají vám pod nos různé nechutné předměty - ale na obvyklé kázání o morálce a politice tu prostě není prostor. To je pořád samé „jdi sem, bácni tohle a cestou domů najdi pár surovin" a zápletka je spartánská jakbysmet. Vaším úkolem coby zarostlého mstitele Takkara (kterého poněkud vtipně dabuje Elias „o tohle jsem se neprosil" Toufexis) spočívá prostě v tom, že musíte založit osadu a rozvíjet ji, přibírat vesničany prostřednictvím příběhu a vedlejších misí a vypořádat se s všemožnými bojechtivými sousedy.

Není to příběhový rámec, který by umožňoval zevrubný vývoj postavy: začínáte jako drsný a šikovný jeskynní muž a končíte jako trochu drsnější a šikovnější jeskynní muž s větším batohem. Takkarova neexistující osobnost mi po experimentech s Brodym a Ajayem Ghalem ani tak nevadí, ale víc jsem se chtěl dozvědět o jeho protivnících - o Izlii, která uctívá oheň, a kanibalovi Udamovi. Ti mají své důvody, aby vám lezli do zelí, jak zjistíte během nevyhnutelných, drogami vyvolaných halucinačních epizod, ale jejich linky se bohužel přeruší dřív, než dostanou šanci vás pořádně zaujmout.

Dalším ne zcela rozvinutým vláknem je lov a krocení, ačkoliv právě to je ta část hry, která si nejvíc zasluhuje vaši pozornost. Vše začíná vaším arzenálem - řadou luků, oštěpů a palic a zálohou v podobě vrhacích předmětů jako třeba otrávených šipek, kvůli kterým začnou nepřátelé běsnit, a nádob se včelami vhodných pro semknuté skupiny. Na papíře ty zbraně možná tak nevyzní, ale mají pár zábavných aspektů. Zaprvé: Takkar neunese tolik munice jako jeho předchůdci (na začátku máte místo jen na pár oštěpů), takže boj na dálku je uváženější - své útoky si opravdu budete muset pečlivě plánovat. Zadruhé: luky, oštěpy a palice mají relativně dlouhou přípravnou fázi a jistou prodlevu mezi jednotlivými útoky, což ve vás vyvolá příjemnou úroveň stresu, když se snažíte mířit na rozzuřeného nosorožce. A zatřetí: všechny vaše primární zbraně jsou zápalné. Jak už je to v sérii Far Cry obvyklé, zapálit celou vesnici je elegantní a často nechtěné řešení problémů se zatvrzelou obranou.

3
Svůj lovecký pohled můžete vylepšit tak, aby vám ukazoval rostliny a další suroviny kromě velkých smradlavých živočichů, jakým je tenhle los.

Oheň také slouží k odhánění dravců, ale jistějším řešením je pořídit si dravce vlastního. Krocení zvěře, hlavní marketingový tahák Far Cry: Primal, přichází na řadu docela brzy a je poměrně přímočaré. Prostě vyrobíte a odhodíte kus návnady dřív, než vás zvíře spatří, pak se k němu přiblížíte, zatímco žere, a okamžitě ho umlčíte stisknutím tlačítka - ten nebohý tvor vás pak bude poslouchat až do smrti. Moje znalosti o domestikaci jsou poměrně vachrlaté, ale viděl jsem Zaříkávače koní a tohle je rozhodně zhuštěná verze téhož. S výsledkem však není možné se přít: silný a rozumně svéhlavý kámoš s umělou inteligencí, kterého můžete zavolat pomocí směrového ovladače téměř kdekoliv ve hře a pomocí volně dostupných rudých bylinek ho dokonce přivést zpět ze záhrobí.

Každý zvířecí druh má statistiky týkající se plížení, síly a rychlosti a navíc pár jedinečných schopností. Vlci jsou dobří na průzkum, neboť váš radar prodlužují o pár set metrů. Jaguáři se hodí na tichou likvidaci nepřátel. Medvědi od vás odvedou pozornost, a když zrovna nebojují, vyhrabou vám pár surovin. Jezevci jsou průměrní bojovníci, ale také nezničitelní - když jednoho pošlete do předsunuté základny, s dostatečnou dávkou trpělivosti a řvaní by se měl postarat o všechno, aniž byste vy sami museli hnout prstem. I mrtví společníci mají své využití - můžete je samozřejmě stáhnout z kůže, většinou přímo před nosem jejich nejnovější inkarnace.

Můj osobní favorit je šavlozubý tygr Colin the Bloodfang (Colin Krvavý tesák). Zamiloval jsem se do něj od té doby, co jsem se sehnul, abych ho podrbal za ušima, a on z nějakého důvodu chytil plamenem - podle toho se pozná opravdové pouto mezi člověkem a jeho zvířetem, ačkoliv v tom možná hrála nějakou tu roli i ta hořící došková střecha opodál. Také je tu sova (já jí říkám Hedvika) - vaše první ochočené zvíře, které můžete vyslat, aby z pohledu třetí osoby prováděla průzkum základen, vytýčila cíle pro ostatní zvířecí společníky a bombardovala nepřátele vrhacími předměty, které máte v inventáři. V podstatě je to dobová verze bitevního letounu AC-130.

Zvířecí společníci jsou alespoň nějakou náplastí na nepřítomnost jakékoliv hry více hráčů - ne že by mi někdy multiplayer ve Far Cry přišel nezbytný. Také vám přijdou vhod při té hrstce misí v pozdní fázi hry, která dle mého soudu patří mezi to nejlepší, co dosud série Far Cry nabídla, ačkoliv i tady je stále ještě co zlepšovat. V krotitelských misích stopujete legendární dravce v oddělených, ale celkem velkých oblastech, oslabujete je bojem a pak zvíře sledujete do jeho doupěte, kde ho buď zkrotíte, nebo zabijete.

4
COLINE. Okamžitě to pusť - akorát si tím rozhodíš trávení.

Aspekt stopování sám o sobě není ničím převratným: v podstatě jen používáte „magický pohled jeskynního muže", jenž vám odhalí otisky stop, které pak sledujete až k záchytnému bodu - ale i tak nabízí dostatek napětí a nejistoty, že vás dokáže zabavit. V určitých intervalech se stopa rozděluje, a jak jsem s potěšením zjistil, můžete ji objevit i bez asistence rozhraní, pokud budete ochotni dát tomu ten čas. Jakmile se dostanete do blízkosti zvířete, můžete klást pasti, díky kterým ho zraníte či znehybníte, ačkoliv o většinu mých zářezů se postarala časem prověřená technika spočívající ve vrhání zápalných předmětů všude kolem, zatímco já sám stojím v bezpečí na nějakém kameni.

Far Cry Primal v češtině pro PS4/X1 vychází tento týden a na PC začátkem března.

koupit na Alza.cz.

Oproti potyčkám lidí proti lidem, mezi kterými najdete povědomou sebranku kontaktních bojovníků, lučištníků, přivolávačů posil a kolosů, je to rozhodně zpestření. A to vůbec nemluvím o soubojích s bossy, během kterých se snažíte likvidovat obrovské ukazatele zdraví, zatímco odrážíte jednu vlnu poskoků za druhou a opakovaně oživujete svého čtyřnohého parťáka. Hlavu vzhůru, Coline! Tvá x-tá udatná oběť mi poskytla pár sekund potřebných na to, abych si uklohnil pár náhradních zápalných petard. A teď kdybys byl tak hodný a skočil na toho chlapa v medvědí kůži, aby mi přestal uhýbat, jinak se do něj netrefím.

Kéž by vývojáři tuhle stránku věci rozvedli trochu víc. Jak to tak vypadá, pozdní fáze Far Cry: Primal působí dojmem, že se jedná o začátek odklonu od vzorce, který ztrácí šmrnc. Abych parafrázoval Bioshock Infinite: vždycky je tu nějaký člověk a vždycky je tu nějaká vysílací věž, nebo aspoň nějaká budova, která funguje stejně. Vždycky je tu hlavní úkol, ke kterému se propracováváte, a pár proměnných či vyskakujících aktivit, které se vám záměrně staví do cesty. Vždycky je tu pár magorů s očima navrch hlavy ve filmových sekvencích a vždycky je tu drobné podezření, že celá herní geografie je ve skutečnosti velmi malebná tabulka v Excelu. Far Cry: Primal má své strhující okamžiky a nabízí spoustu hodin solidní zábavy pro ty, co se chtějí toulat světem - jenže to je hra z minulosti, a to ve více než jednom ohledu.

- komentáře (31)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna

Související obsah