Umělecké hry samozřejmě nejsou pro každého. Troufám si ale tvrdit, že snadno zasáhnou velkou skupinu lidí (nejen hráčů), protože jsou prostě nádherné na pohled i na poslech a člověk tak nějak cítí, že se v nich skrývá něco víc, něco hlubšího, poselství nebo alespoň důležité téma. Samozřejmě to platí jen o těch nejlepších z nich. A na vrcholu onoho pomyslného žebříčku bez diskuze stojí Journey (recenze), dechberoucí pouť k tajemnému pohoří uprostřed pouště, plná alegorií na téma zrození, dospívání, umírání a života jako takového.

Když se tedy hlavní grafik této nepřekonané klasiky opět spojil s jejím hudebním skladatelem (Journey byla první hra vůbec, která kdy byla nominovaná na cenu Grammy), bylo jasné, že na nás čeká další mimořádná jízda. A tentokrát si ji mohou užít nejen konzolisté, ale i PC hráči. Je mnoho napodobenin Journey, ale rukopis původních autorů je prostě nedostižný.

Objevíte se na hladině oceánu jako plavec s dýchacím přístrojem a neoprenem na sobě, připraven k objevování modré hlubiny pod vámi. Začínáte v prosluněných korálových mělčinách plných barevných rybek a dalších živočichů. Můžete je pozorovat, od těch větších se dokonce můžete nechat táhnout nebo vozit. Postupně ale začnete na dně nacházet také další věci - drobné i větší stroje nebo ruiny zatopených soch či celých měst.

5

Než se nadějete, začnou vám věci v té modré hloubce před očima vyprávět příběh. A jak budete sestupovat do stále větší hloubky, ten příběh bude nabírat na síle a vážnosti. Od veselých a hravých momentů přes divoké eskapády v prudkém mořském proudu až po strašidelně ponuré momenty na samotném dně nejhlubšího oceánského příkopu, čeká vás nezapomenutelná cesta.

Je těžké vyjádřit slovy, jak velkou roli v tom pečlivě dávkovaném a promyšleném zážitku hraje grafika a hudba. Hratelnost je poměrně elementární, vaším cílem je prostě plavat z místa na místo, všechno si tam prohlédnout a občas posbírat nějaké ty předměty nebo najít a aktivovat tlačítko pro postup dál. Jenže tohle je zážitková hra a samotné objevování nových míst, nových bytostí a nových kousků příběhu je dokonale motivující a vtahující zábava.

2

Prostředí je doslova narváno stovkami hemžících se ryb a spoustou jedinečných světelných efektů. Přestože je grafika kresleně stylizovaná, v pohybu se dostaví jeden z nejlepších pocitů "jsem opravdu pod vodou" v historii videoher. A když k tomu připojíte opojně majestátnou hudbu Austina Wintoryho, dostanete hru, vdechující pojmu "zážitek" nový rozměr. Oproti výtvarně umírněné Journey z minulé generace konzolí je tohle ještě mnohem živější a vizuálně nabitější jízda.

Bohužel ale nejde popřít fakt, že Abzu je až příliš podobná svému předchůdci. Je jedna věc mít svůj styl a vytvořit "duchovního nástupce" oblíbeného díla, ale je trochu něco jiného zopakovat víceméně totožnou šablonu včetně stejného používání klíčových mechanik a prvků (za všechny zmíním alespoň odhalování historie zatopených ruin pomocí fresek na stěnách, ostatní nechci rozebírat, protože by šlo víceméně o spoilery).

3

Spousta věcí, které byly na Journey jedinečné a překvapující, se zde prostě opakuje a navzdory vylepšenému vizuálu už logicky nemohou mít takový dopad, jako poprvé. V tomhle ohledu mi to nedá nevzpomenout aktuální Inside, kde tvůrci také použili styl velice podobný jejich předchozí hře, ale dostatečně okořenili hratelnost novými nápady, vystavěli mnohem hlubší a propracovanější svět a hlavně sebrali všem dech skrz šokující finále.

Naštěstí je ale podvodní říše dostatečná změna oproti poušti, celkové tempo hry je citelně odlišné (mnohem rychlejší a bombastičtější, většinu času) a hlavně: ústřední příběh je přeci jen o něčem jiném, přestože se dotýká podobných témat. Pokud Journey byla o zrození, životě a smrti, pak Abzu vás donutí přemýšlet o hodnotě všeho života a rovnováhy v přírodě. A jestliže vás nedokáže šokovat finále, pravděpodobně vás alespoň zaskočí solidní zvrat uprostřed.

4

Udělejte si laskavost a vstupte do hry bez studování videí nebo screenshotů, abyste zamezili zkaženému překvapení. Celou hru je ostatně možné projít za jeden pohodový večer - zhruba dvě hodiny, což je průměrná délka filmů. Podobně jako ke skvělým filmům se ale budete mít chuť jednou za čas k téhle nádherné podvodní jízdě vracet a zažívat ji znovu.

Pokud jste PC hráč a Journey jste nikdy nehráli (ani závistivě neshlédli na Youtube), pak byste si k mému hodnocení měli nějaké ty body přidat. Pro vás by to totiž mělo jít o povinnost, jelikož něco podobného vám prostě žádná jiná hra nenabídne. Připomene vám, že hry mohou být mnohem víc, než co se od nich čeká a že každý z nás máme v sobě skryté stránky, na které nedopadá světlo zas tak často.

Sám jsem Abzu rozehrál jednoho hodně unaveného večera, s představou, že si dám jednu - dvě kapitoly na ochutnávku a půjdu spát. Během chvilky jsem ale seděl přikovaný k obrazovce s hlasitostí sluchátek nadoraz, dokonale probuzený a strhnutý tou audiovizuálněmyšlenkovou nádherou. Najděte si klidný večer a udělejte si laskavost tímhle výjimečným kouskem.

11

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

Reklama