PRVNÍ DOJMY z RAID World War 2

Když Payday potkává druhou světovou.

Pokud vás minula nedávná uzavřená beta této protinacistické střílečky inspirované Payday 2, nemusíte zoufat, my ji zkusili za vás, abyste věděli, co čekat od v těchto dnech vycházející plné verze RAID World War 2. Tato kooperativní FPS až pro čtyři hráče je zasazená do období druhé světové války a z tohoto notně černého období našich dějin si velkou hlavu nedělá. Ba naopak. Parodie a černý humor je její přirozenou součástí, což podtrhuje i britská herecká ikona John Cleese. Ta hře propůjčila svůj typický hlas i vzhled a stala se jakýmsi komentátorem celého dění v podobě postavy „Control". Propagačních videí na Raid s tímto členem komediální skupiny Monthy Python je na internetu celá řada.

Z původních tří misí jich po několika updatech bylo v betě pět. Úkoly byly vždy podobného ražení - zabít, ukrást, zničit, zabít, utéct a pokud možno si u toho přilepšit nějakým tím kusem zlata či starožitnosti. Čtveřice panchartů, za které máte možnost hrát, je klasického ražení. Kromě nekonečné chuti po vraždění stoupenců Adolfa Hitlera mají společnou jednu vlastnost - speciální schopnost v podobě tzv. Warcry módu, který si můžete zapnout po určitém počtu zabití. Tento mód dočasně umožňuje nadstandardní chování zbraní či různé jiné vychytávky a zároveň aplikuje speciální vlastnosti na celý váš tým. Proto je vhodné jim neplýtvat ihned po jeho získání, ale počkat si na vhodnou situaci. Osobně jsem jej využíval v jeden a ten stejný okamžik a to v momentě, kdy na scéně bylo více nácků, než je zdrávo. Což bylo prakticky pořád a tak jsem nad použitím tohoto „válečného zvolání" příliš neváhal.

Čtyři postavy se rovnají čtyřem třídám - recon, assault, insurgent a demolitions. Již z názvů je patrné, na co se která postava specializuje. Já jsem si oblíbil demoličního sabotéra německé národnosti, jehož zalíbení v brokovnici se ukázalo jako velmi efektivní a to i na větší vzdálenost. Když jsem mu pak pustil Warcry žilou, začal házet granáty všude kolem sebe a ještě svůj celý tým přepnul do nezničitelného režimu. Je vám asi jasné, že tady se na realismus nehraje. To platí prakticky o každé stránce Raid, protože i náplň misí a její průběh by nezpracoval ani sám Tarantino.

Mise se od samého počátku tváří, že by šly projít i stealth způsobem. Na internetu jsem dokonce viděl video, kde misi s názvem The Amber Train dohráli dva kamarádi kompletně potichu. Ne že by u ní nekomunikovali přes VOIP, to je v tomto případě zcela zásadní, ale nevzbudili u stráží pozornost a nedošlo na známé „Alarm!". Já na tento způsob se svými počítačem řízenými parťáky neměl nervy a tak jsem se vždy od samého začátku vrhnul do boje. Proč počítačem řízenými boty? Protože jen výjímečně se mi podařilo k někomu připojit nebo se někdo připojil ke mně. To je možné i během hraní, kdy se scéna na pár vteřin zastaví, než se hráč do hry zcela připojí a pak se pokračuje v masakru.

Průběh misí je vždy podobný: Vzbudit rozruch, následovat pokyny a jít si za svým hlava nehlava. Támhle ukrást dynamit, vyhodit do vzduchu dveře, kus zdi, tank nebo most. Najít protiletecké granáty, nabít dělo a sestřelit vzducholoď. Vyčistit několik kempů v neznámém lesíků od německých hlídek. Ukrást vlak se starožitnostmi a přitom se ubránit leteckému bombardování. Během tohoto šramotu otevíráte bedny s municí, sbíráte lékarničky a psí známky, které vám přidají ke konci nějaké ty bodíky navíc.

Pro všechny mise platí jedna věc - z místa činu musíte utéct podobně jak v Payday 2. Dříve mise neskončí. A tak se stává, že když už si říkáte, že se vám to povedlo, tak dostanete pěkně na frak při návratu k místu úniku. Co naplat, že vás mohou parťáci při sejmutí opět postavit na nohy, když jedna vlna nepřátel střídá druhou? Někdy to bylo opravdu frustrující, slušně řečeno. Když se např. na scéně objeví speciální jednotka v podobě vojáka s plamenometem, padnete k zemi po pár olíznutí plamenem. Takto může velmi rychle dopadnout celý váš tým, pokud se zrovna bude nacházet na nesprávném místě v nesprávný čas. Jak by řekl Jarda Jágr, je to sport a to se někdy stává.

Po technické stránce si říkám, že je k neuvěření, jak v dnešní době může na svět přijít takto graficky nehezká hra. Diesel engine druhé generace už byl zastaralý v době, kdy vyšel Payday 2, ale v Raid vše vypadá ještě hůře a to platí pro všechny aspekty. Animace jsou toporné, zvuky zbraní i prostředí ploché a dojem z map mám takový, že tvůrci nemají s otevřeným prostředím pražádné zkušenosti. Znáte ty nástřely různých stavebních projektů vytvořené v 3D programech, které jakoby realisticky ukazují, jak bude vypadat ta nová promenáda nebo zrekonstruované náměstí? Tak uměle přesně Raid vypadá.

Mise jsou lineární, což je pro tento typ hratelnosti ještě pochopitelné, ale proč je to vše tak nějak divně poskládané a poslepované, tomu nerozumím. Také mi nesedí proporce postav a zbraní, kdy to vypadá, že v ruce drží flusačku vyrobenou v 5. třídě během hodiny v dílnách. Vrcholem jsou doskakující nepřátelé, kteří se před vámi objeví v houfu, jako kdyby je loutkař přidal na scénu a teď hrajte. V notně letitém Left 4 Dead a následně jeho nástupci se zombíci na mapu dostávali zcela přirozeně a v momentech, kdy hráč nemohl vidět jejich „respawn". Zde se o to ani nepokouší a třebaže v jedné misi se nepřátelé snášejí ze vzduchu padákem, tak velká část z nich se před vámi objeví zčistajasna. Nevím, zda-li jsem moc náročný, nebo se jedná pouze o vlastnost betaverze, ale pokud toto prošlo do finální hry, což se na 99,99% stalo, pak plusové body tvůrce v tomto případě rozhodně nečekají.

Ale abych nekončil své dojmy negativně, tak vyzdvihnu asi největší lákadlo celé hry a tím jsou závěrečné hrané sekvence při ukončení mise. Což je sice asi málo, ale potěší to. V hlavní roli Adolf Hitler a jeho pobočníci, kteří své role dokonale přehrávají a tím se jim daří celou tu hratelnostní parodii zakončit vskutku královsky. Někdo se bude lehce usmívat, jiný rovnou popadat za břicho a určitě se najdou i někteří, kterým takový smysl pro humor po chuti nebude. Pro ty ale Raid určený zcela jistě není. Doprovodné hlášky samotných postav během hry jsou také něco, co jste dosud ve videoherním světě jen těžko mohli slyšet a hře to sedí jako sedací ústrojí na hrnec.

Milovníci levelování a vylepšování své postavy si přijdou na své. Za získané zkušenostní body si můžete vylepšit vlastnosti postavy a zbraně. Není to sice kdovíjak propracovaně vyřešeno, ale lepší než ostnatým drátem do oka. Speciálním doplňkem jsou booster karty, které např. zvyšují zdraví o několik procent či přidávají zbraním silnější efekty. V tomto ohledu tuším, jakým směrem se bude Raid ubírat. Budou vznikat různá kosmetická DLC, nové mapy a po vzoru Payday 2 se bude updatovat, updatovat a updatovat. Může dojít na známý dolarový kasamač, který hry tohoto typu postihuje, ale proti gustu žádný dišputát a kdo chce platit za nové kalhoty, ten ať si vybere třeba ty růžové s puntíkama.

Vzhledem k tomu, že podpora pro Payday 2 má končit, tuším, tento měsíc, tak Raid se jeví jako takové druhoválečné zpestření „paydayovské" rodiny do té doby, než studio Overkill přijde s plnohodnotným nástupcem v podobě Payday 3. Teprve uvidíme, jak moc se plná verze liší, ale co se hratelnosti týče, tam bych žádný posun neočekával. Budeme tak doufat alespoň o rozšíření té obsahové stránky, která by částečně ospravedlnila 37 eurovou cenovku, byť rané recenze na Steamu vyznívají pouze průměrně.

333

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (1)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna