RECENZE SnowRunner CZ

Inovovaný koncept dotahuje náklaďáky v terénu k dokonalosti.

VERDIKT: Tahle herní série se úžasně rozvinula. SnowRunner přinesl novinky a vylepšení v každém myslitelném aspektu. Není jiná možnost.

Ať už to byly Spintires: The Original Game (recenze) nebo Spintires: MudRunner (recenze), pokaždé jsem si tyhle specifické hry náramně užil. Mohlo se sice zdát, že ježdění s nákladními auty v krkolomném terénu ruské Sibiře nebo později v USA (recenze) muselo po chvilce nudit, ale realita byla přesně opačná. Od prvotního nápadu pro pár nadšenců se základna fandů postupně rozrostla na statisíce a tipuji, že po vydání SnowRunneru se ještě exponenciálně zvětší. Původním dílům přitom k úspěchu stačil syrový sandbox bez hlubší herní náplně. Kromě neustálého převozu dřevěných klád a nějakých těch garážových bodů nebylo v nabídce nic dalšího. Kupodivu i to tehdy stačilo na desítky hodin zábavy. Nicméně ve svých recenzích jsem často volal po dalších možnostech přepravy nebo plnění úkolů. Nyní je evidentní, že zásadní změny a novinky přineslo až dnes vycházející samostatné pokračování, které představuje inovovaný herní koncept.

Zásadní změny v každé oblasti

Skoro se dá říci, že nezůstal kámen na kameni, o čem vás přesvědčí už úvodní menu. Ztratila se nabídka s přehledem map, protože vše je nyní součástí herní kariéry. Hráč vstupuje do hry jako nováček, který musí sbírat zkušenosti, respektive levelovat, vydělávat peníze a plnit spoustu úkolů, které skutečně ovlivňují fungování herní mapy. Výjimkou nejsou ani úkoly, které jsou podmíněny dokončením jiných operací a až postupně rozkryjete, jaké možnosti se vám vlastně nabízí, skoro nebudete vědět kam dřív skočit.

Další překvápko nastane, až spustíte první herní lokaci s americkým Michiganem v podzimních barvách. Ostřílení hráči budou asi trochu skřípat zuby, protože všichni musí projít seznamovacím úvodem a jediným autem k dispozici je navíc silniční pick-up. Na druhou stranu pro nováčky je to ideální příležitost k seznámení se s herním světem. K prvním garážím se tedy musíte prokousat přes první úkoly včetně opravy spadlého mostu, kam je potřeba navozit potřebný stavební materiál.

Nová prostředí tvoří propojený svět

Až po zpřístupnění garáží vám jsou podrobně představeny zásadní novinky týkající se dalších map a jejich vzájemném propojení. Ve SnowRunneru neexistuje, že dohrajete jednu mapu a máte hotovo. SnowRunner přestavuje jeden obrovský svět rozdělený do jedenácti map ve třech naprosto odlišných lokalitách. Již zmíněný Michigan v USA disponuje čtyřmi mapami a jeho prostředí se tematicky podobá rozšíření American Wilds s jiným ročním obdobím. Americká Aljaška, rovněž se čtyřmi mapami, je pak úplně novým prostředím, s hromadami sněhu a odlišným fyzikálním modelem jízdy (třeba klouzání po ledu skutečně jinde ve hře nezažijete). Trojici prostředí uzavírá ruský Tajmyr se třemi mapami, které můžeme chápat jako poctu původním Spintires. Zablácená Sibiř se zkrátka nezapře a nesmí tady chybět. Jen pro srovnání celková rozloha map čítá třicet kilometrů čtverečních, což je čtyřikrát více než měl MudRunner.

Mapy v rámci jednoho prostředí jsou navzájem spojeny tunely, kterými lze normálně projet i s nákladem. Je tedy možné vozit suroviny a plnit mise, které začnou na jedné mapě a cíl mají v té druhé. Pouze v případě, kdy chcete cestovat do jiné lokace, třeba z Aljašky do Tajmyru, musíte svá vybraná vozidla (bez nákladu nebo přívěsů) zaparkovat do garáží a přesunout se s nimi do nové destinace. Přenášení aut lze i obejít pořízením dalších aut v obchodě za vydělané peníze ve hře (nejedná se o žádné mikrotransakce). V začátcích si ale takový luxus rozhodně nebudete moci dovolit.

Dvojnásobný vozový park

V úvodu hry je totiž přístup k vozovému parku vcelku omezený na kusy, které během hry klasicky odhalíte v mapě a je vám dovoleno si je přivlastnit. Na ty lepší a výkonnější si pak budete muset chvilku počkat. Jednak proto, že musíte mít dostatečně vysoký level a chybí vám nasbírané zkušenosti pro jejich odblokování a také je potřeba mít nastřádanou slušnou zásobu peněz. Komplikací u nalezených aut je také to, že jsou obvykle v základním (továrním) stavu s úpravou pro silnice, což se do terénu nebo bahna moc nehodí.

SnowRunner ovšem přináší komplexní systém vylepšení a možnosti úprav každého vozidla, takže se to dá řešit. Není to ovšem jednoduché. Některá vylepšení jsou dostupná jen jako nálezy v krajině, další si musíte opět koupit za nemalé peníze a to opět až od určité dosažené úrovně. V každém případě i z naprosto neschopného silničního náklaďáku je postupně možné vhodnými upgrady vytvořit vynikající stroj. Jen pro představu upravit lze motor, převodovku, zavěšení kol, nasadit několik typů pneu všech možných velikostí, vybírat z několika typů navijáků, šnorchlů nebo používat různé nástavby rámu. Tím to ale nekončí, kromě funkčních prvků lze editovat i vizuální doplňky, jako jsou speciální nárazníky, klece atd. a třešničkou na dortu je lakovna pro výběr nástřiku nebo tematických sad.

SnowRunner celkem obsahuje čtyřicet vozidel (více než dvojnásobek oproti MudRunner) spadajících do kategorií osobních aut, nákláďáků, tahačů až po speciály, traktory nebo obojživelníky. Osmnáctka aut má dokonce oficiální licenci (Chevrolet, CAT, Freightliner a další) a u těch zbylých vcelku snadno poznáte originální značky, i když jsou schovány pod pseudonymem. Třeba ikonický UAZ 452 „Buchanka" nebo Lada Niva budou povědomé většině domácích hráčů tak jako tak.

Interiéry oficiálních aut vám doslova vyrazí dech. Hlavně když je srovnáte s těmi, co byly, v původních Spintires, tedy žádné :) a s těmi z MudRunner, které plnily jen základní účel a na krásu si moc nehrály. Nyní jsou interiéry vybaveny do posledního detailu a s funkčními budíky na palubní desce. Tohle je skutečně vysoce nastavená laťka a co jsem zatím viděl, modeři sice umějí udělat krásné modely aut zvenčí, ale s interiéry výrazně pokulhávají.

Herní úkoly na desítky hodin

Jak už jsem naznačoval v úvodu, vylepšená a rozšířená hratelnost představuje zdaleka největší přínos celého SnowRunneru. Ještě jednou zopakuji, že původní hry znaly pouze jeden typ nákladu a jedinou činností byla doprava dřevěných klád z místa těžby na pilu. SnowRunner oproti tomu disponuje hned jednadvaceti různými typy nákladů, na které potřebujete nespočty různých přívěsů, návěsů, valníků, koreb atd. Mezi nejpodivnější nástavby se bezesporu řadí například mobilní seismický vibrační modul, pomocí něhož lze najít zakázky pro těžbu ropy. Ona vůbec těžba ropy je nosné téma celého SnowRunneru. Ovšem na druhou stranu herní úkoly řeší i mnoho další věcí. Zakázky plníte i pro radnice měst, soukromé farmáře nebo prostě pro kohokoli na mapě, kdo má nějaký problém.

Hra stále funguje na bázi sandboxu, můžete si dělat, co chcete a prakticky v libovolném pořadí. Dokud tedy nenarazíte na problém, který omezuje i vás. Například zavalená silnice kamením nebo spadlý stožár elektrického vedení. Pokud chcete daný úsek zprůjezdnit, musíte mrknout, co je potřeba dovézt a dopravit na místo určení potřebný materiál. Odměnou jsou pak peníze a potřebné zkušenosti a navíc zprůjezdněný koridor, který použijete k plnění dalších cílů. Některé úkoly jsou navíc zamčené, a jejich odblokování je podmíněno splněním jiného úkolu, takže občas to vypadá jako v té pohádce o slepičce a kohoutkovi. Ve výsledku to ale funguje báječně, úkolů a aktivit je prostě tolik, že stále máte co dělat. Sice můžete bezcílně brázdit krajinou a prozkoumávat jí, ale plněním úkolů nakonec dosáhnete téhož a navíc jste za to odměňováni.

Stereotyp rozhodně nehrozí. Zdaleka ne všechny úkoly jsou jen o převozu něčeho někam. Například na Aljašce pátráte po ztracených vědcích v horách, přičemž cílem je hlavně dostat z hor jejich auto. Do toho ale nejde přesednout, takže musíte vymyslet způsob jako ho dostat dolů. Na jiných mapách jsou obyvatelé také pěkní šikulové, co chvíli někdo v bažině nebo jezeře utopí svůj vůz a volá o pomoc. Hlavně v začátcích, když nemáte dostatečné výkonné stroje, je to ale zapeklitý oříšek. Někdy se i vyplatí nechat tyhle extrabuřty zatím plavat a vrátit se k nim později s lepším vybavením. Vyšší level vyprošťovacích úkolů už třeba vyžaduje vlastnictví pojízdného jeřábu, protože si s pouhým navijákem ani neškrtnete.

Speciálním typem misí jsou ještě časovky, které vás pod určitou záminkou nutí projet určitými body mapy a podle dosaženého času a limitu poškození dosáhnete na odstupňovanou odměnu v podobě peněz a zkušeností. Celkově jsem z herní náplně SnowRunner nadšen, protože přesně tohle dříve chybělo. Člověk si zábavu sice vždycky nějak našel i na pusté Sibiři, ale tady je to úplně jiná liga. Navíc mám pocit, že výpis úkolů, tedy možných misí nebere snad ani konce. Tohle vám zaručí zábavu a motivaci doslova na desítky hodin a to se stále bavíme o základní herní výbavě bez přidaných modů. Kromě singleplayeru je ještě k dispozici i multiplayerová kooperace pro dva až čtyři hráče. Bohužel hráči mezi konzolemi a PC se navzájem nepropojí a dle slov vývojářů toto není v plánu ani v budoucnu. Parťáky si tak musíte najít jen v rámci své platformy.

Sbohem Steam Workshope

Mody jsou s celou herní sérii úzce spjaté. Sám si nedokážu představit nemít ve hře třeba oblíbenou TATRU 815 kolos, takže informace, že si Epic Games Store zaplatil exkluzivitu (doufejme, že jen na rok a ne napořád) mě docela mrzela. Důvod je prostý, Steam Workshop je nejpřístupnější nástroj pro instalaci modů, co znám. Takže jak je to s mody přes Epic Game Store, u kterého víme, že žádný podobný nástroj nevlastní? Dobrou zprávou je, že mody jsou součástí hry a to od prvního dne (konzolové hry jsou zatím bez modifikací, ale počítá se s nimi v budoucnu), ale buď si musíte modifikace obstarat a nahrát ručně, nebo se zaregistrovat na komunitní stránce mod.io a registrační mail zadat přímo ve hře, aby došlo ke spárování odběrů a automatické instalaci. V současné chvíli, ale není možné modifikovaná vozidla umístit do herní kariéry, takže se nabízí jen cvičné mapy s letním a zimním terénem. Pravděpodobně budou muset modeři vyrobit samostatné nové mapy po vzoru starých Spintires nebo MudRunner nebo dojde k uvolnění samostatných map Michiganu, Aljašky a Tajmyru pro jejich použití s mody.

Stahování a rozeběhnutí modů jsem ověřil a můžu konstatovat, že je to funkční, ale když víme, jak to funguje na Steamu, je to jako škrábat se za levým uchem pravačkou přes hlavu. Navíc se ukázala i další nedotaženost Epicu. Profilové účty stále nemají své obrázky. Přitom všechny Spintires hry vždycky zobrazovali obrázek z účtu přímo ve hře. U SnowRunneru to funguje jen u konzolí. PC verze má smolíka a přes Epic Games Store máte v herním profilu jen černý čtvereček. Vím, že to je jen detail, ale z principu věci mě rozčiluje, že si někdo platí těžké peníze za exkluzivitu a přitom jeho softwarová připravenost nedosahuje ani zdaleka možností konkurence. A pak se ještě diví, že jsou hráči naštvaní, když jsou nuceni používat horšího herního klienta nebo musí čekat obvykle rok, než vyprší placená exkluzivita.

Vizuál na jedničku

Na grafiku jsem si nikdy u předešlých her nestěžoval, ale jelikož jsem nedávno recenzoval DLC Černobyl k původním Spintires se starým grafickým enginem, je najednou vidět jak propastný rozdíl tu nyní panuje. SnowRunner je tedy graficky už někde úplně jinde, a je to radost pohledět. Hodně jsem byl třeba zvědavý na ztvárnění sněhu a všechno je naprosto parádní. Rozhodně to není bláto obarvené na bílo :) Hodně vylepšené jsou i veškeré odlesky a nasvícení. Jedinou výtku vztahující se ke grafice bych měl k herním mapám v Michiganu. Jsou krásně zpracované, ale jelikož je zde klasická zástavba včetně městeček, působí to liduprázdné prostředí hrozně zvláštně. Takové město duchů. Skoro jako kdybyste hráli hororový Days of Gone, kde je podobná architektura a kromě zombíků skoro nikde žádný živáček. Naproti tomu mapy Aljašky nebo Tajmyru jsou v tomhle ohledu naprosto v pohodě (stejně jako v původních Spintires). Ta samota a prázdnota je v těchto místech naprosto logická a žádoucí.

Jelikož jsme pro recenzování obdrželi novinářské klíče jak pro Xbox verzi tak pro PC, měl jsem krásnou příležitost porovnat mezi sebou obě verze. Graficky jsou obě od sebe téměř k nerozeznání. Xbox verze jede nativně ve 4K a trochu mě mrzela absence HDR, která by jinak konzolím přidala slušnou výhodu. Na PC verzi je každopádně širší paleta grafických nastavení a nakonec jsem jeden zajímavý rozdíl přeci jen našel. Pokud rádi jezdíte s volantem nebo zkrátka jen používáte kameru z interiéru, tak v PC verzi jsou všechna zpětná zrcátka plně funkční, respektive ukazují skutečný odraz toho, co máte za sebou. Xbox verze tohle nemá, v zrcátcích sice nějaký odraz vidíte, ale je to jen jako, takže sice nejsou tak ošklivá jako v MudRunner, ale prostě nefungují.

Čeština je zpátky

Původní hra jí měla, MudRunner už českou lokalizaci pro změnu postrádal. SnowRunner ovšem opět přichází s češtinou v plné parádě a to nejen na PC, ale i na Xbox a PS4. S desítkami herních úkolů, vysvětlivek a popisků dramaticky stoupl význam české lokalizace, takže je výborné, že se domácí distributor Comgad rozhodl do toho opět jít a zpříjemnit českým hráčům zážitek.

Ze SnowRunneru mám celkově obrovskou radost. Jestliže MudRunner v podstatě neměl konkurenci a přesto vývojáři přišli s takovou porcí novinek a vylepšení, které od základu mění hraní k lepšímu, je z toho pro mě jasný kandidát na nejvyšší možné hodnocení. A tím to ani zdaleka nekončí, už nyní mají vývojáři jasně nalinkovány na rok dopředu čtyři DLC, které přinesou nová vozidla, mapy a herní úkoly. Podle všeho se ještě letos vydáme objevovat zasněžené Rusko a pak se ještě podíváme do Kanady.

999

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (2)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna