Alternativa

Depresivní atmosféra: Nemám problém ani s audiovizuálním zpracováním. Alternativa působí profesionálním dojmem, na čemž se podstatnou měrou zasloužil kvalitní soundtrack, slušný dabing, vyspělost enginu, místy až filmová atmosféra a neobvyklé úhly kamery. Nebudu zastírat, že jsem se nad některými lokacemi poslintal blahem. Rozhodně tu nechybí ta poctivá, tíživá a depresivní atmosféra orwellovské budoucnosti, kdy je život jednotlivce totálně ovládán byrokracií státu a androidími hlídkami na každém kroku.

Obrovským plusem pro našince je situování větší části příběhu do Prahy, takže byl velký prostor pro nejrůznější narážky, ať už na místa nebo značky. Neděje se tak naštěstí křečovitě a když už si z něčeho autoři udělali legraci, tak to do vytvořeného světa perfektně sedí. Není těžké uvěřit, že třeba obchodní dům Kotva by za nějakých třicet let opravdu mohl takto vypadat.

Ztrácíme puls! To všechno jsou důvody, proč není vůbec snadné Alternativu férově posoudit. Možná to z té nálože kritiky nevypadá, ale po prvních dojmech u mě hra sahala až kamsi k osmičkovému hodnocení, které se mi začalo ztrácet pod rukama až později. Na jedné straně precizně vykreslené kulisy světa, dobře napsané dialogy a spousta bezva nápadů, na straně druhé otravně neoriginální, předvídatelné příběhové zvraty a hádanky často směšné natolik, že by je nevymyslel ani Mickey Mouse.

of

Caption

Attribution

Co je každopádně ještě neuvěřitelnější, ono by to u té slabší osmičky možná i zůstalo, kdyby se zhruba od dvou třetin nezačalo ve světě za monitorem něco dít. Nevím. Snad autorům došel dech, snad opadlo prvotní nadšení pro věc, snad jen prostě docházely finance a možná taky všechno dohromady. Co je důležité, kvalita tou dobou započne strmě klesat a ze všeho nejstrměji kvalita toho dosud chvályhodného.

Závěr k pláči: Tento pád do nicoty graduje poslední kapitolou, kdy jsem už věru zapochyboval, zda nehraju něco jiného. Lokace jsou chudší a hudba a zvuky přestávají hrát úplně. Hudba a zvuky PŘESTÁVAJÍ hrát úplně! Je to jako pěst na oko, když vám doprovod začnou zničehonic zajištovat cikády za okny a chroupání disku. Násilněji uříznutou hru jsem snad ještě neviděl. Posel Smrti II je proti tomu jen takové páratko, kdy si u závěrečných titulků maximálně znechuceně odfrknete. Zde zůstanete po půl hodině závěrečné akční smrště jen nevěřícně zírat na siluetu hrdiny, odcházejícího vstříc zapadajícímu slunci.

Odpustit se dá ledacos, všechno má ale svoje meze. Jsem si jistý, že plány měli kluci z First Reality veliké, že na krabičce se hrou inzerovaná hra za čtyři postavy měla mít daleko větší úlohu než uspěchaných pár minut v poslední epizodě (což asi nepřekvapí). Jsem si jistý spoustou dalších věcí a opravdu bych si přál tuhle hru vidět tak, jaká být pravděpodobně měla. Bohužel nemám tu moc měnit realitu. Já pouze hodnotím a věřte mi, že speciálně dnes z toho nemám dobrý pocit.