Kane je zpět a spolu s ním i věčný konflikt GDI a NODu. Už ani nevím, kolikrát jsem tuhle větu slyšel a o dost více mě mrzí, že je to podle všeho setkání poslední. Čtvrtý díl by měl totiž uzavřít ságu o tiberiu, která má svůj počátek už v roce 1995. Není to však konec pro sérii Command & Conquer (dále jen C&C), a to i přesto, že byla většina týmu z EA Los Angeles přesunuta jinam či propuštěna. Mluví se o nabrání nových sil a přesunutí vývoje do méně drahých lokací. Zpět však k příběhové linii, která se na konci třetího dílu zastavila u smíru GDI a NODu. Zamoření planety tiberiem je totiž natolik velké, že vzájemné nesváry musejí jít zkrátka stranou. Nehledě na zažehnanou invazi mimozemských Scrinů a rostoucí vliv jednotlivých frakcí v bratrstvu NOD.
Samotný příběh začíná patnáct let po událostech Tiberium Wars, přesněji deset let po datadisku Kane’s Wrath, kdy tento holohlavý padouch opět získal kontrolu nad zařízením Tacitus, což je jakási univerzální knihovnice znalostí. Právě s touto hračičkou napochodoval Kane do centrály GDI a nabídnul plán na regulaci růstu jedovatého minerálu pomocí Tiberium Control Network (dále jen TCN). Každému je jasné, že Kane nemá úplně čisté svědomí a jeho pravé úmysly jsou někde jinde. Nemá cenu rozebírat příběh dál a jenom dodám, že opět nepostrádá několik zvratů, nějakou tu vzpouru a samozřejmě je opět vyprávěn formou hraných HD filmů, o kterých bude ještě řeč.
Vy se vžíváte do role velitele jednotek GDI a zhruba po třetí misi máte na výběr, jestli se přidáte k bratrstvu NOD, nebo raději zůstanete u „hodných“ GDI. Tato volba však nemá žádný dopad na pozdější postup, protože lze pomocí hlavního menu hrát mise za obě strany třeba na přeskáčku. Obě příběhové linie se vzájemně prolínají a dokonce i konec obou kampaní je až na drobné maličkosti stejný a dostatečně uzavřený. Děj by možná mohl pokračovat menším datadiskem, ale osobně tento vývoj vzhledem k současné situaci v EALA nepovažuji za reálný a pár otazníků tak zůstane nezodpovězených.
Nic ze svého lesku samozřejmě neztratily ani samotné mise, které jsou ještě dynamičtější než ty v Tiberium Wars. Může za to samozřejmě od základu překopaný herní systém, z něhož se vytratila stavba bází a těžba surovin. Středobodem všeho se staly obří pohyblivé kolosy s označením Crawler. Ty v sobě integrují výrobnu všech jednotek a zároveň i technologické centrum. V každé misi si můžete objednat jednoho ze tří druhů Crawlerů, v němž se posléze vyrábí ofenzivní, defenzivní nebo podpůrné jednotky podle vybraného zaměření. V případě zničení Crawlera lze samozřejmě povolat na označená místa jiný typ a začít hru s odlišnou taktikou.
Osobně jsem byl touto změnou překvapený už na loňském GamesComu, v průběhu betatestu jsem pochopil, že rozhodně měla smysl a plná verze hry mě utvrdila, že jde o krok správným směrem. Mise dostaly úplně jiný nádech a místo občas zdlouhavého budování základny jsem byl po rozložení Crawleru za necelé dvě minutky připraven do boje v plné parádě. Obří kolos vždy táhnul do akce společně s ostatními jednotkami a stal se jakýmsi živým štítem a zároveň vítanou podporou, protože v rozloženém stavu byl schopný léčit okolní jednotky. Nehledě samozřejmě na možnost neustále produkovat bojovou techniku i v pohyblivém provedení.
Každá z misí se většinou točila okolo toho, dostat se z místa A do místa B a po cestě zatočit s nepřátelskými jednotkami či splnit nějaký ten vedlejší úkol. Navíc jsem se musel smířit s tím, že žádná lokace nešla vyčistit od nepřítele úplně definitivně, protože i on měl schopnost objednat si za zničený Crawler plnohodnotnou náhradu a opět rozjet vojenskou mašinérii. Častokrát mi byl velkým protivníkem časový limit a musel jsem nejedenkrát myslet i na bezbranné transportéry. Ty bylo potřeba eskortovat do bezpečných oblastí.
Všechno se navíc díky absenci základny děje pekelně rychle a přitom musíte myslet na takové zdánlivé maličkosti, jako je sbírání malých boxů pomocí jednotek, které jsou za to povýšeny nebo jim přibudou třeba kanóny navíc. Každá ztráta pak mrzí dvojnásobně a není od věci mít vyrobených několik inženýrů. Pomocí nich lze navíc obsazovat opuštěnou armádní techniku.
Velkou výhodou je rovněž zabírání po mapě rozesetých dalekonosných kanónů, protiletadlových stanovišť nebo budov pro rozšíření vaší přistávací oblasti. Navíc pro odemknutí dalších technologických úrovní a tím pádem lepších jednotek a technologií, je nutné sbírat krystaly tiberia. Některé se musí přenést do přistávací zóny Crawlerů a jiné se rovnou započítají do vašich zásob. Zkrátka mapy nejsou pouze prázdným prostorem a autoři si opravdu dali práci s jejich vyšperkováním, přesně jak je v sérii C&C zvykem.
Z těch nejzajímavější misí si vzpomínám především na ty za bratrstvo NOD. V jedné z nich bylo za úkol poslat k zemi obří velitelskou loď GDI. Ta prolétala oblastí, kterou jsem měl možnost předtím deset minut zabezpečovat, aby přepadení proběhlo co možná nejlépe. Bohužel mi v patách byly neustále tři Crawlery GDI a zbavit se jich na delší časový úsek nebylo vůbec snadné. V jiné misi jsem musel zničit Crawler, který se náhodně objevoval na pěti náhodných místech na mapě, zůstal tam vždy pouze malý okamžik a posléze se opět zahrabal do země.
- komentáře (16)