Death Track Resurrection

Nutno dodat, že Challenge jsou relativně dost obtížné a docela naštve když nesplněním jednoho požadavku padá celý úkol. Stačí jedna malá chyba, nenadálý zásah kolegy na trati a můžete jet nanovo. Moc prostoru na zaváhání vám hra jednoduše nedá, což konečně platí i pro Drag Race. Ano, posledním režimem je sprint na krátkou vzdálenost, málem v podobě jak ho známe z Need for Speed. I tady je nutno ručně řadit a optimálně akcelerovat… ale do všeho znovu promlouvají zbraně, což je mnohdy zvlášť pikantní. Použití palebné síly bývá časově omezeno a je vcelku legrace, když se na poslední čtvrtinu tratě odblokují rakety a lasery – být na první pozici najednou není taková výhra, jak se ještě před chvíli zdálo.

Největší problém, jaký reinkarnovaná Death Track má, se bohužel týká použitého jízdního modelu. Je sice fajn, že tyhle futuristické závody jsou různorodé a po většinu času i atraktivní, ale co je to platné, když se auta chovají velmi nepředvídatelně a výraz „dost tuhé ovládání“ jen sotva vystihuje situaci? Těžkopádné a hodně líné vozy by se možná ještě daly pochopit v úvodu hry, prvotní vehikl je vskutku základní model, nikterak rychlý a obratný. Ovšem velká pohoda či změna k lepšímu nenastane ani s upgrady, potažmo nákupy nových aut. Jistě stroje jsou rychlejší, lépe akcelerují… pocit že je máte pod kontrolou se však nějak nedostaví.

Ať už řídíte cokoliv, pokaždé to zatáčí neuvěřitelně ztuha a za chování v zatáčkách jakoby odpovídaly prapodivné fyzikální síly. Od podobně laděné hry bych čekal svižnou arkádovou jízdu, dlouhé kontrolované smyky, lehkost, rychlost, švih… Death Track: Resurrection ale namísto toho nabízí špatně kočírovatelný mnohatunový vagón s uhlím. Na řízení je doopravdy těžké si zvykat a čistá jízda, bez věčného hoblování mantinelů, stojí velké úsilí. Po pár hodinách řízení člověka až bolí prsty, jak se snaží přinutit zdejší vehikly k poslušnosti. Tohle se jednoduše dvakrát nepovedlo, nebo to možná jen nikdo nechápeme, herní zážitek tím ale každopádně trpí.

Trochu kontraproduktivní je i systém kariéry. Na jejím začátku se musíte sakra ohánět, aby vaše podprůměrné vozítko uspělo mezi desítkou soupeřů. Jakmile se ale zmátoříte a vaše technika nabere na síle, není pomalu s kým závodit, jelikož příběh velí ubrat s každým dalším podnikem na velikosti startovního pole. Posledních pár závodů tak zábava mírně skomírá, když není moc po kom střílet a kromě vás bojují jen další dvě-tři auta. Může to být až únavné, ne moc zábavné a demotivující – konečně okruhy nejsou zrovna krátké a jede-li se na čtyři kola, strávíte na trati málem i slabou čtvrthodinku.

Samozřejmě se lze rozptýlit v dalších herních módech, ale Challenge jsou frustrující a Drag ani Tournament nevydrží věčně. Dobrá, jsou to budgetové akční závody a nemůžeme očekávat třicet hodin zábavy, ale motivace není kdovíjak vysoká a i to málo ničí těžkopádné řízení. Je tedy velká škoda, že hra absolutně nezná multiplayer, ať už po lokální síti nebo po internetu. I pouhá rozdělená obrazovka by byla víc než vítaná a zábavu vystřelila mnohem výš, tím spíš u podobně navrženého titulu. Žel bohu nic z toho se nekoná a Death Track: Resurrection vás nechá samotné jak kůl v plotě.

Po stránce technické tohle dílko vyloženě neurazí, ačkoliv pomyslná nálepka „budget“ se rozhodně nezapře. Modely aut se zdají relativně propracované, občas překvapí i kvalitní textury a samozřejmě všudypřítomné efekty. Jednotlivá prostředí měst se hodně liší, jezdí se v šedých a nevýrazných ruinách, jakož i v rozzářených a neóny přesycených ulicích, zdánlivě nepříliš zdecimovaných metropolí. Pestré barvy nicméně převažují a grafici hojně používali reflexní paletu. Vizuální styl pravděpodobně nesedne každému, na druhou stranu nikdo neví jak by měla správně vypadat katastrofou stižená Země blízké budoucnosti a neznáme ani podobu televizních reality show té doby.

Je-li řeč o prezentaci, závody nenabízejí nic jako replay, což je možná při všech těch výbuších a destrukcích i škoda. TV režie ovšem pečlivě sleduje likvidaci budov, věží, jeřábů a podobného příslušenství v sousedství okruhů, a pravidelně přináší detailní, zpomalené záběry padajících trosek. Při kaskadérských skocích zase pracovníci přenosového vozu neopomíjejí externí pohledy na váš letící vůz… a tím pomalu veškerá zábava navíc končí, v ostrém závodním tempu doprovázeném kulomety, lasery a raketami, totiž prakticky nemáte šanci okolí sledovat. Podobné je to i s ozvučením, zvukové efekty jsou v normě, zaregistrujete i výhružné hlášky od soupeřů v rádiu a na pozadí toho všeho hrající hudbu. Tvůrci se ohánějí exkluzivním soundtrackem, jako nejvýraznější se jeví skladba z produkce TriHorn, 1shot – Death Car.