Mortal Kombat

"Fuj, to je odporný!". Přesně tuhle hlášku vyřkla má drahá polovička, když vešla do obýváku a uviděla mě hrát poslední Mortal Kombat. A to je dobře! Proč? Protože Mortal Kombat už je zase tím, čím býval dříve. Nechutně brutální mlátičkou, jenž zvedne mandle nejednomu mravokárci a těm z Fox News je vytrhne z těla i s půlkou torza. Devátý Mortal Kombat se totiž vrací ke kořenům nejen tím, že šokuje laickou veřejnost nechutně vyobrazeným násilím, ale i přístupností pro široké herní publikum. Ale pozor, neobrací se zády ani ke zkušenějším hráčům.

Motorem je poměrně jednoduše ovladatelný bojový systém, který se odehrává čistě ve dvou rozměrech. Základní chvaty jsou, po vzoru prvních dílů, podobné pro všechny postavy a liší se jen speciální údery. Ty nejsou, oproti sérii Street Fighter, tak těžké na aktivování a nevyžadují přehnaně složité kombinace různých tlačítek. Ovládání se omezuje na čtyři údery, jeden blok a pohyb do všech směrů. Díky tomu je velmi jednoduché rychle zvládnout většinu pohybů dané postavy. Komba se většinou aktivují maximálně čtyřmi stisky úderů, případně nějakým tím pohybem do strany.

Naštěstí tím netrpí hratelnost. Za pár minut skvěle ovládáte svého bojovníka a pak už je na vašich reflexech a rychlých prstech, jak si poradíte se soupeřem. Myslím, že rychlost bitek je ještě o něco bláznivější, než u posledního Street Fightera. Ale hlavně cítím, že i při té rychlosti mám svého bojovníka stále stoprocentně pod kontrolou.

Další taktickou variantu přináší do hry ukazatel energie. Má tři části, které se postupně naplňují. Buď úspěšně provedenými komby nebo tím, že dostáváte přes držku. První část přijde vhod, když chcete svoje menší kombo soupeři řádně opepřit. Dva dílky spotřebujete v momentě, kdy přerušíte silné kombo soupeři. A plný ukazatel vám dovolí použít takzvané rentgenové pohyby (x-ray moves).

Když je soupeř nevyblokuje, kamera se rychle přiblíží k útočníkovi a jeho oběti, aby zachytila sérii brutálních úderů. Obraz odhalí skelet obou protagonistů v místech, kde se jejich těla setkávají a ukáže masivní zranění kostí. Jako příklad vezmu policajta jménem Stryker. Ten nejprve svou oběť osvítí policejní baterkou. Následně s ní rozdrtí nešťastníkovi lebku, pak vytáhne obušek a zdemoluje mu krk a sanici, aby ho nakonec dorazil elektrickým šokem. Vše samozřejmě podpořené zvuky křupání kostí, které zní jako z filmů Stevena Seagala.

Je velmi jednoduché takový úder vyvolat pomocí dvou zadních tlačítek. Otázkou je, jestli se na něj vyplatí šetřit a není lepší použít několik menších chvatů. Je totiž stejně primitivní se takovému úderu vyhnout. Když se to soupeři povede, celá vaše snaha, trvající třeba tři čtvrtiny kola, pak vyjde vniveč. Rentgenové údery jsou pro mě tím, co přibližuje devátý díl k těm prvním. Cákance krve a utržené končetiny je polívčička pro děti z mateřské školky, ale drcení kostí a meč proražený oční bulvou, to už je aspoň pro prvňáky. Ironii stranou, Mortal Kombat prostě opět posunuje laťku brutality a povedlo se mu, alespoň v mém případě, v tomto směru velmi dobře navázat na první díl. A proto je určen pouze pro dospělé publikum.

Velmi mě potěšil příběhový mód Mortal Kombat. Bojovky byly vždy zaměřeny na souboje dvou hráčů, ale autoři dokázali tentokrát vytvořit i velmi slušnou kariéru, či chcete-li kampaň pro sólisty. Během nějakých osmi hodin se průběžně dostanete k ovládání šestnácti různých bojovníků v jejich snaze o záchranu lidstva před mocí posedlým Shao Khanem. Příběh přímo navazuje na Mortal Kombat: Armageddon. K intelektuálnímu komornímu dramatu má sice stejně daleko jako Goro k pořízení Nintendogs + Cats, ale na bojovku jde o úctyhodný výkon.

Dojde na spoustu dějových zvratů, nechybí srdceryvné scény a mnohá překvapení. Tady by se mohl Street Fighter, se svými dvěma animacemi na začátku a konci arcade módu, učit. Na rozdíl od zmíněného MK Armageddonu je kariéra pouze sérií dvoukolových šarvátek, každá proložená příběhovou animací. Souboje dva na dva občas proříznou specialitky, jako když musíte udolat dva střídající se soupeře nebo tři různé bojovníky v řadě bez doplnění zdraví.