Need for Speed: Hot Pursuit

Ono se vůbec nezávodí zrovna v rukavičkách, však některé z výše uvedených policejních vychytávek mají namontovány i sériové sporťáky. EMP pulsy a pásy s hřebíky tak po sobě běžně házejí i závodníci (tedy když už je nepoužijí na poldy v patách) a navrch mají v rukávu ještě rušičky policejních skenerů a turbo zrychlení. Po jeho použití (kam se hrabe nitro) se už z Hot Pursuit stává regulérní WipeOut, z výfuku šlehají zelené plameny a ručička tachometru často ukazuje k hodnotě 400 km/h. No arkáda. Vlastně ARKÁDA! Naštěstí míra použití těchto upgradů je vždy časově a množstevně omezena. Tvůrci je navíc rozumně dávkují a nebývají k dispozici ani zdaleka při všech závodech. Užijete si tudíž i běžných honiček bez příkras a šíleností.

Modernizace starých dobrých NFS pro 21. století

Jakkoliv to možná zní bláznivě a přehnaně, nový Hot Pursuit nakonec skutečně je důstojným nástupcem někdejších „starých dobrých" Need for Speedů. Byl jenom upgradován, aby vyhověl nárokům hráčů 21. století. Přeci jen původní, v uvozovkách pomalejší koncept by dnes asi už neuspěl a ten nový zcela nečekaně funguje. Jak mám rád NFS 1-5 a od šestky dál mi tahle série ne vždy kápla do noty, aktuálním pokračováním nejsem nijak uražen ani pobouřen. Honičky jsou pořád intenzivní, rychlost všudypřítomná a hratelnost velice dobrá. Kdo překousne akčnější pojetí a chybějící (nepodstatné?) záležitosti jako opakovačky či kameru zpoza volantu, zklamán by rozhodně být neměl.

of

Caption

Attribution

Vždyť Hot Pursuit má prakticky všechno, co jsme dřív na značce NFS měli tak rádi. Krásné venkovské scenérie, mnohdy jak vystřižené (když ne rovnou přímo okopírované) z třetího a šestého dílu Need for Speed. Jsou tu silnice podél pobřeží, v poušti, na horách i nepřehledné lesní úseky. Jaksepatří exkluzivní je také vozový park, kterému naprosto dominují vozy evropské a americké provenience, na Japonce narazíte jen sporadicky. Škoda jen naprosté absence značky Ferrari, máme snad ve vzpínajícího se koníka doufat prostřednictvím DLC? O efektních honičkách a nekompromisní policii už řeč byla, všechno je navrch zabalené v pěkném grafickém kabátě a parádně ozvučené. Pár vozů má dokonce i svoje promo-video. No mohli bychom od nového NFS chtít ještě víc?

Obávám se, že mohli. Ač se tenhle návrat ke klasice, se svým bezstarostným závoděním nadmíru povedl, nad pár záležitostmi zůstává rozum stát. Na prvním místě je dozajista onen otevřený a takřka nevyužitý herní svět. Pouze při hře za policii, v režimu Interceptor, lze totiž při nahánění jediného závodníka řešit kam se poděl, kam asi odbočil a co si počít na další křižovatce. Pouze Interceptor totiž odstraní stěny z plexiskla a umožní soupeři použít veškeré silnice. Tenhle mód je vůbec zajímavý, kvituji například i různorodou osobnost jednotlivých silničních pirátů. Jeden se vyžívá v používání zkratek a různých bočních průjezdů, další zase svého pronásledovatele rád láká do protisměru, případně se za pomoci ruční brzdy nečekaně otáčí.

Vydrží minimálně 15 hodin

Předposlední rýpnutí směřuje na jinak bezchybnou prezentaci. Ta je sice výtečná, když (kromě jiného) hráče uvádí do závodů i honiček stylová animace s akčním záběrem kamery a střihem, aby pak celá scéna přešla plynule přímo k řízení. Tyhle intro filmečky se ani tak často neopakují a jistě se na ně rádi podíváte. Pro všechny havárie a sklapnuté pasti během závodu platí ovšem pravý opak. Zpočátku sice je zábavné sledovat vraky poletující vzduchem a soupeře v hodinách, s proraženými pneumatikami, po najetí na hřebíky. Jenže hra v tu chvíli běží dál a volant vám na okamžik přidrží počítač. Nejen že to vcelku ruší a časem obtěžuje, ale nejednou se do akce vrátíte v zapeklité situaci, před nějakou překážkou, či rovnou driftujíc v zatáčce, což nemusí být každému milé. Co tak nějaký vložený PiP v růžku obrazovky, to tvůrce nenapadlo?

Avšak přes všechny (drobné?) připomínky se mi totiž Hot Pursuit líbil a během hraní jsem se dobře bavil, když ne rovnou vzpomínal na dávnou éru NFS. Při šikovném rozvržení kariéry do pár dnů, lze nakonec překousnout i onu ne zrovna pestrou náplň herních módů, jakožto asi největší kaňku celé hry. Víc jak stovka závodů (za obě strany zákona) navíc chvíli vydrží, ačkoliv jsem po dvou a půl tisících odjetých kilometrech, respektive nějakých 14-15 hodinách hraní, uzřel titulky, ani zdaleka jsem neposbíral všechny zlaté trofeje a neodemkl všechna vozidla. Snad dostane Criterion ještě za dva roky šanci, aby vše dotáhnul, rozšířil, přidal nové nápady a lépe využil herní svět.