RECENZE Rain

Tak trochu jiná duchařina o suchu a mokru.

Žánr menších, kratších, jednoduchých plošinovek s abstraktním příběhem, které staví čistě na atmosféře, se začíná poslední dobou nějak rozmáhat. Bylo tu Journey, Unfinished Swan, Papo&Yo a teď do sbírky přibývá další kousek s názvem Rain pouze pro PS3.

V této hře se ujmete role malého chlapce, který se snaží zachránit stejně starou dívku. V úplném jádru se jedná o klasickou plošinovku obohacenou pár jednoduchými puzzly. Od ostatních se snaží odlišit tím, že všechny postavy ve hře jsou nehmotné a proto důležitou roli hraje déšť. Pokud jste na dešti, tak vidíte svou siluetu. Pokud se schováte pod střechu, jste neviditelní. Ovládání postavy vám v takové situaci usnadňují pouze stopy, které postava zanechává. Aby byla hratelnost bohatší, hra obsahuje ještě špinavé kaluže plné bláta. Těmi když proběhnete, tak se upatláte natolik, že jste potom zřetelní i na suchu. A to až do doby, než naleznete nějakou čistou kaluž a v té se vycachtáte.

Stejná pravidla neplatí jen pro vás, ale i pro protivníky. A protože ty nedokážete vlastnoručně porazit, zatímco oni vás skolí na jednu ránu, tak jsou na tomto principu vystavěny různé hádanky vyžadující plížení. Na první pohled se vše jeví jako originální herní prvek. Ale opravdu jen na první pohled, než se podíváte podruhé. V principu je to klasický stealth jako všude jinde. V jiných hrách hraje důležitou roli tma a světlo, zde déšť a sucho. Tyto elementy jsou sice po grafické stránce ztvárněny jinak, ale z hlediska hratelnosti jsou vlastně totožné. Počkáte, až se protivník kouká jinam, schováte se do lokace, kde vás nespatří, počkáte, až přejde na druhou stranu a vydáte se dál. Prostě klasika.

Abych byl úplně fér, tak hra není čistě stealth, ale obsahuje i některé další prvky. Na druhou stranu nechci úplně vše vyzradit. Například kolem některých velkých monster se proplížit nemůžete a nezbývá nic jiného než útěk. Tedy šplhání a skákání na čas. No a ne na vše jste ve hře sami. V určitých částech hry vám bude holčička pomáhat. Jedná se o výpomoc, která mi silně připomněla například Uncharted nebo Last of Us. Vy ji vysadíte někam, kam by sama nevyskočila, ona vám za to spustí žebřík, apod.

Příběh je vyprávěn pouze textovou formou, takže neuslyšíte jediný hlas. Autoři se ale vyhnuli strohým titulkům ve spodní části obrazovky, a místo toho použili 3D text umístěný přímo v herním světě. Tak trošku to připomíná popisky lokací v seriálu Fringe. Takže všudypřítomné texty neruší tím, že by tahaly oči na kraj obrazovky.

Po dohrání mám celkem rozpačité dojmy. Na začátku mě Rain příliš nezaujalo a málem jsem se musel přemáhat, abych kvůli recenzi pokračoval. Na druhou stranu mě zhruba druhá polovina již pohltila a dohrál jsem jí jedním dechem. Úvodní rozpady nepochybně zavinily i různé nedostatky.

Hned od začátku mi vadila kamera. Je taková ta klasická japonská, která většinu času kouká za vaše záda, takže vidíte, odkud běžíte, ale už ne kam běžíte. A pokud se chcete podívat na konec ulice, tak nemůžete jen natočit kameru a podívat se tam, kam kouká hlavní postava, ale musíte tam zaběhnout. To mi vždy přijde zbytečně otravné. Nejednou se mi dokonce stalo, že mi postava vyběhla ze záběru úplně.

Dále se mi nelíbilo zpracování některých puzzů, které je potřeba řešit formou pokus omyl. Občas totiž není jasné, co která interakce způsobí a jakým způsobem na ni třeba zareagují protivníci. Takže jsem párkrát umřel a měl dojem, že tomu nešlo předejít. Pokud nevíte, kde a jak důkladně vás bude protivník hledat, není až tak snadné napoprvé tipnout místo, kam se máte schovat. Zákysů se ale bát nemusíte, po pár neúspěších nabízí hra většinou nějakou textovou nápovědu. Raději bych byl za zřetelnější a jednoznačnější design hádanek než ingame návod. Působil na mě dojmem, že autoři si byli problému vědomi, ale sáhli po nejjednodušším řešení.

Rain pouze pro PS3 vychází jako stáhnutelná hra z PlayStation Network dnes, 2. října, za ekvivalent 15 dolarů.

Herní doba je pro daný žánr celkem klasická a Rain dohrajete za přibližně čtyři hodiny. Možná jen zamrzí minimální znovuhratelnost. Hra je opravdu přísně lineární tunel a při druhém hraní již nemá téměř co nabídnout. Sice se to snaží obejít laciným trikem - sbírání schovaných objektů je při prvním hraní vypnuté a objekty naskočí až při druhém hraní. Všechny trofeje tedy na první průchod získat nelze. Ale krom trofejí vás k druhému hraní asi nic nepotáhne.

VERDIKT: Pro mě velmi rozporuplná hra. Nápad má hezký a zajímavý. Ale trpí jak pomalým rozjezdem, tak několika dalšími nedostatky, které se vracejí až do konce. Na druhou stranu musím uznat, že druhá půlka mě naopak chytla, bavil jsem se a užíval si krásnou atmosféru v tomto „němém filmu“. Naštěstí je délka hry tak akorát, takže se hra nestihne omrzet a lze ji sfouknout jedním dechem. Nákup rozhodně pořádně zvažte. Pokud se vám líbily hry vypsané v úvodu, zklamáni nebudete, i když hra kvalitou a kousíček pokulhává. Jedná se každopádně o další z titulů, u kterého je vhodnější nákup volit dle vlastního vkusu než hodnocením v recenzích.

7 /10

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (2)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna