Skip to main content

Homefront

Korejci na dvorku.

Half-Life 2. Homefront v mnohém připomíná Half-Life 2. Při prezentaci na gamescomu jsem nemohl nevzpomínat na úvodní minuty v City 17 a na bratry (i sestry) ve zbrani Gordona Freemana. Což samozřejmě berte jako kompliment!

„Vítej zpět mezi živými," byla slova, která probrala Jacobse, hlavního hrdiny Homefront. Na svět kolem jsem se díval skrze jeho oči a jako první spatřil sklánějícího se vousáče, který Jacobsovi pomáhal zpět na nohy. Nacházel jsem se v jakési chatce, kterou očividně žádná profi stavební firma neskládala. Nu což, stlučená prkna s plechy dešti přeci zabrání a na matraci byl dokonce polštář. Může být hůř. Jacobs taky mohl být třeba mrtvý.

Jak vysvětloval jeho fousatý zachránce Boone, v roli pilota se ocitl v letecké havárii nad Coloradem a měl velké štěstí, že jej příslušníci Odporu (Resistance) našli dříve, než Korejci. Kdo by to totiž nevěděl, Homefront vypráví příběh z alternativní budoucnosti. A příběh je to tuze nemilý. Během několika desetiletích stihli Severokorejci „sjednotit" korejský poloostrov, zabrat Japonsko i Čínu a ve 30. letech 21. století, nyní pod vedením Kim Čong-ilova synátora, již úspěšně ohlodávají Spojené státy. Jasně, je to trochu (hodně) ujeté a americký patriotizmus z toho poteče proudem, ale kdo nebude příliš rýpat, ten si užije dost možná jednu z nejlepších příběhových stříleček.

A tady se opět vrátím k Half-Life 2, konkrétně k jeho pomalému začátku, který uměl skvěle navodit atmosféru a začlenit hráče do příběhu. Úvodní záběry z Homefront působily obdobně. Za Boonova doprovodu vylezl Jacobs z chatky a brzy si uvědomil, že se nachází na západě USA, v tajném kempu příslušníků Odboje. Vlastně spíše než o kemp šlo o soběstačnou, na koleni vybudovanou komunitu amerických uprchlíků.

Usadili se zde, relativně v bezpečí a v těch několika desítkách lidí se prý o sebe kompletně postarají. Na střechách měli solární panely a vedle nich větrnou turbínu, chlapík na rotopedu obstarával generátor a v ohradě se pásly kozy. Kus vedle jsem spatřil zeleninovou zahrádku, jíž zrovna jeden pán v letech zaléval z provizorního zavlažovacího systému, a zavěšená nádrž s vodou byla zřejmě sprchou. Pár individuí se krčilo kolem ohně a většinu přímých slunečních paprsků blokovaly maskovací plachty. O děti se někdo staral uvnitř, ale na televizi se zřejmě nedívali. Elektriku měli místní jen tu, co si sami vyprodukovali a všechny televizní kanály byly stejně offline.

Zdejší tábor tudíž překypoval detaily, ale stejně největší dojem udělali až jeho osadníci. Jak tak Jacobs chodil okolo, čas od času se k některému z usedlíků přiblížil a zpravidla se mu dostalo krátkého monologu. Také vám to připomíná Half-Life 2? Tuhle si někdo stěžoval na nefungující motor, tamhle zase někdo nadával na studenou vodu, ale milého pozdravu se hráčovi nakonec dostalo snad ode všech. To víte, morálka se musí udržet a navíc jste v Americe. Be happy!

Po působivé procházce vesničkou jsem spolu s výkonným producentem Frankem De Lise přeskočil do třetí kapitoly singleplayeru, jenž údajně dohrajete za nějakých šest až osm hodin. Akce! „Bude jich více a budou mít více zbraní," navnadil fousatý šéfik Boone, ale vedle sebe měl jistého Connora, válečného fanatika se slabostí pro masakr všeho druhu, který i přes nepříznivé vyhlídky již otevíral poklop v zemi a hnal mě dovnitř. Boj za nezávislost nečeká.

Těžko říct, o co přesně hrstce amerických bojovníků šlo, ale ať už byly jejich záměry všelijaké, rozpoutalo se hotové peklo. A tady je třeba nalít si čistého vína – ačkoliv Homefront se snaží udělat konflikt co nejosobnější a ačkoliv jeho prezentace a důraz na příběh je v FPS žánru nevídaný... stále jde v prvé řadě o střílečku, kde většinu času strávíte s rojem olovnatých vos za zadkem.