Kinect Sports
Běh, vrh, hod, skok a pinkání v obýváku.
Wii má svoje sporty, Move má svoje Sporty a tak Kinect rozhodně nemohl zůstat pozadu a také má své sporty. Kinect Sports tak z této škatulky konkurence nijak nevyčnívá, když nabízí opět várku několika vybraných sportovních disciplín, které se ovšem vesměs skvěle hrají opět hlavně s partou přátel.
Samozřejmě nemůže chybět běh, jakožto snad ten nejtriviálnější pohyb, s jehož snímáním nemají pohybová čidla včetně Kinectu vůbec žádné potíže. Jakkoli je zdejší běhání docela náročná činnost, ani ve více sportovcích, kdy jsme sporty testovali opět ve čtyřech, nám to nepřipadlo extra zábavné. Vlastně máte za úkol s pokrčenými koleny vykopávat nohy nahoru, a to nejlépe v pravidelném rytmu, který kamerka pozorně sleduje.
Na obrazovce za vás běhá váš avatar, ale co je příjemné, ve dvojici můžete hrát oba najednou, kdy se obrazovka rozdělí na dvě poloviny. Tím si dáte v obýváku klidně virtuální sprint, kdy po pár závodech není problém na dálku porazit i Usaina Bolta. Však je pro většinu disciplín společné, že jsou na hráčovy výkony docela benevolentní, světové rekordy padají skoro pořád a takové dobré časy nebo vzdálenosti v reálu asi jen tak nedosáhnete.
Malým zpestřením je běh tentokrát překážkový, ale zde je jasně patrný určitý lag, takže skákání s velkým předstihem není zcela intuitivní. V rámci této kolonky lehké atletiky vás ještě čeká hod diskem, který se hází jako v reálu, dále asi nejvíce nudný skok daleký a také parádní disciplína hodu oštěpem. Ten už vyžaduje opravdu hodně dobrou techniku. Já kupř. zpočátku neustále přešlapoval, i když jsem vlastně běžel na místě. Zajímavé že?
Nicméně po naučení jsem zase naprosto v pohodě přehodil celý stadion a zapíchl to někam do sektoru vlajkonošů hostů, no naštěstí na mě žádná dýmovnice nepřilétla a pokřik „Víme, kde máš auto!" jsem bohudíky také neslyšel. Asi si mě diváci spletli s Janem Železným, však muskulaturou jsme si jistě velmi podobní. Atletika tak není zrovna špatná, ale to si raději zaběhám venku někde v lese, takže jsme se s mým tréninkovým týmem přesunuli na další disciplínu.
A tou je možná překvapivě fotbal, tedy on se tak tváří, ale v reálu je to spíše takové nakopávání a nahazování, kdy buďto prostě pálíte jak zběsilí na branku v neustávajících standardkách nebo se snažíte stínovat a útočit v takovém improvizovaném zápase. V něm se máte stavět do cesty míči, který tajtrdlíkuje na obrazovce, popř. jej střílet na branku. Ono se to špatně popisuje, ještě podivněji hraje, takže bych asi zůstal raději u joypadu a FIFA 11, ale jako nápad je to určitě zajímavý a neortodoxní. Však bych nečekal, že se něco podobného na Kinectu objeví.
Jako čtvrtý v sestupném pořadí celé hry vidím plážový volejbal. Ten je sám o sobě velmi zábavný, ale prakticky na chlup stejný, jako ve Sports Champions na Move. Tím jsem si ho moc neužil, protože jsem si podvědomě dával na smeče a podání velký pozor, abych zase nerozstřelil lustr, jako se mi to podařilo při domácím testování Move sportů. A stejně jsem jednou alespoň pořádně napálil stínítko, až se festovně rozhoupalo. Takže žádné škodolibé pochechtávání přátelé, protože už jsem byl na tuto situaci dobře připraven. Nové plastové lustry z Ikea jsou prostě nerozbitné...
Už nám ve výčtu zbývají pouze pódiové stupínky, protože zůstávají přesně tři další disciplíny. Tak na bronzovou medaili bych pasoval box. Ten je zase skoro stejný co jeho konkurence, však kolega zrovna chvíli předtím hrál to samé na Wii a nějaké rozdíly ani nepostřehl. Jenže co naplat, u tohoto sportu se prostě naprosto vyřídíte! Tedy v případě, že to vezmete tak ostře, jako my. Horní, dolní direkt, kryt, to jsou známé pojmy a zdejší pohyby, přičemž je zapotřebí započíst drobný detail, kdy váš úder do soupeřova krytu mu na jeho další výpad pěkně namaže a vy dostanete mnohem více na budku.
Však než jsem na toto pravidlo přišel, snad třikrát za sebou jsem rozdýchával K.O. boxováním poletujících hvězdiček na obrazovce. Ale nakonec jsem se usilovnými výpady proti zkušenému a z Wiička nabušenému soupeři, jenž se mě snažil vyhrotit dalším tričkem s nápisem Guitar Hero, prosadil a po drtivých prohrách poslední zápas vyhrál na body. Uf, po několika kolech jsem mohl své triko ždímat, soused nechával snad i loužičky potu na koberci, ke kterým nevěřícně čmuchaly naše kočky a z fešného Guitar Hero trika se stal nasmrádlý hadr znaveného boxera, jenž vymlátil šest ringů, aby v posledním hvězdičky už nespočítal!