Operation Flashpoint: Red River

Dalším režimem, který jsme vyzkoušeli, bylo vyčištění nepřátelského území. To po předchozích zkušenostech probíhalo relativně v klidu a bez větších problémů. A to i přesto, že jsme nijak výrazněji nedrželi při sobě a každý jsme se pustili do čištění jedné ulice či části menšího města. U mě jako velitele se navíc neustále držel jako klíště voják řízený umělou inteligencí.

Ten však byl stejně užitečný jako plyšový medvídek na klíčích a za celou dobu jsem ho snad neviděl provést ani jednu úspěšnou palbu vstříc protivníkovi. Navíc bez pokynu sám neudělá skoro ani krok, takže byl zhola k ničemu. V singleplayeru, pokud nebudete hrát s přáteli, přitom budete mít takové kolegy na krku tři. Občas zpomaleně reagovali i vojáci PLA, které jsem zčistajasna potkal za rohem. Jakoby si mě nejprve pár vteřin prohlíželi a pak teprve spustili palbu. Nesmí se však zapomínat, že se jednalo o preview verzi hry a na finální hodnocení umělé inteligence je skutečně velmi brzo.

S nasbíraným sebevědomím jsme se pustili znovu do mise se záchranou dvou katapultovaných pilotů. K mému překvapení se nacházeli v úplně jiné vesnici a rovněž na jiném místě byla evakuační zóna. Red River si za toto rozhodně odnesl v mých očích body navíc a za větší variabilitu se hlásím všemi deseti. K pilotům jsme se tentokráte přibližovali daleko obezřetněji, což samozřejmě přineslo výsledky a žádného z nás nebylo nutné resuscitovat.

of

Caption

Attribution

Překvapení přišlo až ve chvíli, když jsme na konci dlouhé ulice spatřili dvojici obrněných vozidel, doprovázených několika vojáky, kteří se blížili k naší pozici. Vzhledem k tomu, že jsme zrovna neměli po ruce žádné RPG, zvolili jsme raději rychlý úprk ke zhruba půl kilometru vzdálené evakuační zóně. Kolega s odstřelovací puškou se staral o dotírající vojáky a držel pozici, zatímco já jsem sprintoval s piloty vstříc záchraně.

Postupně jsme se stahovali blíž a blíž již přistávajícímu vrtulníku, když nás na louce zastihla dvojice džípů, takže jsme byli nuceni se schovat za miniaturní kus skály. Další sprint by byl pouze vstupenkou do nebe a nezbývalo, než si to s protivníky vyříkat. Během přestřelky jsme se vzájemně museli několikrát oživovat a smrtelnou dávku olova schytal i jeden z pilotů. Když byl již vzduch relativně čistý, mohli jsme proběhnout a konečně nasednout do evakuačního vrtulníku. Byla to skutečně perfektní akce od začátku do konce.

V Red River je k dispozici paleta různých příkazů pro vaše spoluhráče, které jsou uspořádány do tří velkých menu. První menu slouží jako rozcestník a další pohyby D-padu vás dostanou do zmiňovaných nabídek, kde každý další pohyb jedním směrem znamená konkrétní povel. To vypadá sice šikovné, ale vyvolávání tohoto menu mi přišlo stále trochu krkolomné, podobně jako minule.

Jeden konkrétní příkaz jsem používal i v posledním režimu, v němž bylo za úkol eskortovat konvoj skrze nepřátelské území do jedné z amerických základen. Já jako velitel týmu jsem měl tu pravomoc zastavit nebo poslat celý konvoj dál. Přestože jsme měli k dispozici jeden džíp s kulometem, už při první zastávce jsme se rozhodli, že raději půjdeme po svých. Koncentrace vojáků v okolí vyzbrojených bazukou byla přeci jenom příliš veliká, abychom si mohli hrát na pojízdnou rakev. Vyčištění celé cesty probíhalo podobně jako předchozí režimy a případně poškozená vozidla šla vždy opravit.

Celkově Red River působí rozhodně lepším a především dodělanějším dojmem než Dragon Rising. Samotná hra stojí po stránce realističnosti o notný kus výše než třeba Battlefield: Bad Company 2. K původní Operation Flashpoint nebo ArmA 2 má ale ještě notný kus cesty před sebou, což samo o sobě nemusí být vůbec špatně. Za sebe musím říct, že dvě hodinky strávené se zbraní v ruce uběhly hodně rychle a kooperativní režim, jakožto samojediný zástupce multiplayeru ve hře (klasické zápasy absentují) má rozhodně co nabídnout.