Skip to main content

RECENZE Age of Empires 4

Výborně kráčí ve stopách druhého dílu.

Eurogamer.cz - Doporučeno badge
VERDIKT: Revoluční změny se sice nekonají (vyložená sázka na jistotu), ale důraz na středověkou historii tomu velmi svědčí.

Série Age of Empires je tu s námi už skoro čtvrt století a s jednotlivými díly tráví skvělé časy už dvě generace hráčů. Záměrně to nepíšu v minulém čase, protože díky neustálému vydávání vylepšených a definitivních edic tento stav stále trvá a my tak můžeme pořád hrát i na moderních počítačích. Nejlepším příkladem je určitě AoE II DE, který je v současnosti možná nejpopulárnějším dílem vůbec, a to ještě letos dostal rozšiřující herní obsah s frakcemi Čechů a Poláků!

Čtvrtý díl byl vyvíjen už od roku 2017 a nyní je konečně hotov (vydání je naplánované na 28. říjen). Pokud jste se obávali, kam bude po AoE III zasazen, tak vězte, že se vracíme zpátky v čase. Hlavním tématem je znovu středověk a ty nejdůležitější zbraně zde představují meč, luk a kopí. Primitivní střelné zbraně a bombardy se objevují až v pozdním věku a jsou na pomyslném vrcholu technologického stromu. V základu je nejtěžším kalibrem obléhací zbraň typu beranidlo, obléhací věž nebo Trebušeta vrhající kamení.

AoE IV od prvního momentu dává najevo, že klade větší důraz na historii a místy trochu připomíná dějepisný dokument. Intro a filmečky používají reálné záběry skutečných lokací jako jsou hrady, místa bitev atd. do kterých jsou animací dokresleny historické prvky či pohybující se vojska. Určitě to má vyvolat dojem, že to, co se ve hře odehrává, není vycucáno z prstu, ale má reálný základ v historické události. Během singleplayerových kampaní šli vývojáři ještě dál a hráč po vítězných misích může třeba jako bonus shlédnout videa mapující vynález a fungování skutečné kuše nebo na jakém principu fungoval například zápalný šíp (včetně výrobního postupu) a řadu dalších. Nevím, jak tohle ocení běžní hráči, ale jako fanda historie tohle nadšeně vítám. V rámci kampaní jde až o tři hodiny natočeného materiálu, který zde máte možnost postupně vidět.

Tím se dostáváme k dalšímu zajímavému faktu kampaní. Všechny hlavní postavy zde mají předobraz v podobě skutečných vládců a vojevůdců. Neopakuje se tedy situace z AoE III, kde děj měl podobu spíše příběhového románu. AoE IV se striktně drží historie, v rámci možností rekonstruuje důležité středověké události. Kampaně jsou zatím k dispozici čtyři. První se odehrává v Anglii, kde se dostávají k vládě Normané. Tažení začíná v roli Viléma Dobyvatele a posléze pokračuje skrze jeho potomky. Druhá kampaň je ze stoleté války mezi Francouzi a Angličany na území Francie. Poté se dění odebírá daleko na východ až do Mongolska, kde se ujímáte tažení samotného Čingischána, který se postupně dere směrem na západ. Poslední kampaň je pak za Rusko, které musí čelit nájezdům bojovných Mongolů. Zbudováním a obranou hlavního města Moskvy pak obhajujete právo na vlastní existenci.

V součtu představují tyto čtyři kampaně celkem pětatřicet samostatných misí. Některé mise jsem měl dohrané třeba za dvacet minut, ale u jiných jsem se zdržel třeba i přes hodinu. Zdaleka všechny nejsou jen o klasickém stavění, těžbě a válčení. Řada z nich je zajímavě koncipována. Například v druhé kampani ze stoleté války se mi líbilo, když jsem projížděl mapou a nabíral různé spojence s unikátními vlastnostmi. Posléze jsem si musel vybrat pouze dva z nich, kteří mi pomohli dokončit misi. Musel jsem si tedy zvolit, které bonusy dokážu ve finále lépe zhodnotit, což v RTS není zrovna běžný herní prvek.

Ještě lepší pak byla mise s obléháním Paříže z roku 1360, kde šlo hlavně o to ubránit se před oblehateli a vydržet, než to Angličané vzdají a odtáhnou (přesně podle skutečnosti). Cílem bylo obětovat předměstí a stáhnout vše za hradby a čelit útočícím vlnám. Obléhání bylo na poměry AoE poměrně propracované. Jediné, co bych vytknul, že kamenné hradby toho zde vydrží skutečně málo a že AI neumí reagovat na vzniklé situace. Třeba když útočníci vyrobili v jedné ze zdí obrovský průchod, počítač k tomuto místu vyslal do útoku trochu nesmyslně další beranidlo a dvě obléhací věže, které se používají primárně na zdolávání hradeb.

Kampaně jsou tedy v AoE IV zábavné, a ještě si u nich člověk i zopakuje dějepis. Herní náplň pak pokračuje v klasickém Skirmish a Multiplayer režimu. K dispozici je celkem osm národů: Anglie, Francie, Svatá Říše Římská, Rusko, Mongolsko, Čína, Dillíský Sultanát a Abbasidská dynastie. Hrát lze na mapách pro dva až osm hráčů, přičemž početní limit na jednoho hráče je dvě stě jednotek. To znamená, že při hře osmi hráčů se může na herní mapě pohybovat v jednu chvíli až tisíc šest set jednotek.

Rozdíly mezi národy jsou v některých případech značné a jinde zase o poznání menší. Ty ze západní Evropy se liší například unikátními jednotkami nebo stavbami, ale třeba takoví Mongolové mají vyloženě odlišný styl základen. Díky jejich kočovnictví můžou v podstatě svůj tábor sbalit a přemístit jinam. V multiplayeru je to poměrně zásadní aspekt. V jednu chvíli svými průzkumníkem objevíte ležení soupeře a když posléze pošlete útok, může být celá jejich základna úplně jinde.

Podstata hraní AoE IV se ale jinak příliš neliší od toho, co už dobře známe z dřívějška. Když pominu kampaně, tak v ostatních herních režimech je to stále o zuřivém získávání zdrojů, stavění a výrobě. Zároveň se opět přechází do pokročilejších období, které následně odemykají vyspělejší jednotky. Pochválit musím propracovanější obléhání a bránění opevněných sídel a hradů. Pokud při budování obrany vyměníte obyčejnou dřevěnou palisádu za širokou kamennou zeď, není problém hradby osázet obránci, zejména lučištníky. Pak mají i obléhací věže mnohem větší smysl. V případě, že si dáte práci a hradby doplníte i o střílny nebo vymyslíte systém s několika úrovněmi hradeb a před hradeb, skoro to začíná připomínat odlehčenou verzi Strongholdu, jen ty pasti tam chybí.

Trochu rozpačitý jsem byl z fungování bojových formací. V základu se jednotky řadí do automatického boxu, hráč má pak možnost vyrovnat je do řady, klínu nebo uskupení s většími rozestupy. Nic pokročilejšího jsem při hraní neobjevil, což je možná škoda. Prostor pro větší počet předdefinovaných bojových uskupení by tu určitě byl.

Watch on YouTube

Asi největší novinkou AoE IV je nový grafický engine, který je plně 3D. Plastičnost se týká i terénu, což výrazně vylepšuje dojem z trochu připlacatělých map z AoE II. Není tak problém vést bitvu, kdy útočníci musí stoupat do vrchu a obránci je z vyvýšené pozice snadněji odrážejí. Na druhou stranu do Total War strategií to má strašně daleko, je to stále úplně odlišný styl. Tomu odpovídá i trochu kontroverzní stylizace jednotek s použitím kontrastních barev a také neměřítkově zvětšených zbraní. Všechny tyto prvky mají za cíl lépe hráčům rozlišovat kdo je kdo. Ostatní grafické prvky jako budovy a terén už nechávám bez výhrad.

Problém mám ale s kamerou. V trailerech jsem se navnadil na krásný oddálený pohled. Bohužel realita je taková, že kameru můžete při hře oddálit jen velmi omezeně, takže rozhled nad mapou je dost mizerný. Nejde přitom měnit ani úhel, jediné, co lze, je rotovat kolem dokola. V tomhle ohledu je snad lepší i starý AoE II DE. Když ho pustíte na vysokém rozlišení, tak máme rozhled i několikanásobný oproti novince AoE IV. Doufám, že tohle vývojáři ještě přehodnotí a něco s tím v některém z budoucích patchů udělají.

Celkově se ale Age of Empires IV povedl. Určitě se dočkáme dalších rozšíření, která přinesou nové kampaně a nové národy, takže přísun herní náplně se bude v následujících letech dál rozšiřovat. Bohužel ani tentokrát jsme se nedočkali české lokalizace. Pokud se nenajde někdo z komunity, kdo se odhodlá k fanouškovskému překladu, budete se muset spokojit s angličtinou. Přesto společnosti Microsoft děkujeme za poskytnutí této hry za účelem recenze. AoE IV povedeným způsobem navazuje na tolik úspěšný druhý díl a vrací se ke skutečně historickým válečným kampaním, které jsou mi mnohem sympatičtější než ty vymyšlené z AoE III.

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.

Read this next