Spec Ops: The Line

Ale jsou i jednodušší příklady. Na začátku dema procházel Walker hýřivým leč mrtvým palácem, kde mimochodem od stropu spadla mrtvola, která se dole na skleněné podlaze rozplácla a čerstvá krev začala protékat po nárazu prasklým sklem. Walker se potřeboval dostat do exteriérů, a tak jednoduše prostřelil jedno z obřích oken, dovnitř se nahrnuly tuny písku a najednou byl k dispozici kopeček pro výstup ven. Greg na předváděčce také zmínil, že pískové bouře, které Dubaj tak zdecimovaly, rozhodně nejsou zcela u konce a čas od času mají při hraní nepříjemně překvapit. Má jít o náhodně generované události, zasahující při hraní pokaždé někdy jindy. Ty už Greg bohužel neukázal.

Prezentována ovšem byla scéna, kdy se celá oblast ocitla pod sprškou bílého fosforu, čas se zpomalil a hráč tak měl příležitost nejen se pálivým chemikáliím vyhnout, ale také se mu při tom naskytl pohled na zoufalé hořící nepřátele, zmateně běhající všude kolem. Těch pár přeživších pak nebyl problém oběhnout a zezadu je popravit brokovnicí. Spec Ops rozhodně uměl být i filmovým a ačkoliv sekvence se zpomaleným časem tu prý byly jen pro potřeby E3 prezentace, nedivil bych se, kdyby tyto efektní minutovky ve hře nakonec zůstaly. Pršící bílý fosfor byl skutečně lahůdkou.

Ještě větší dojem ale zanechala závěrečná scéna naší prezentace, kdy se Martin Walker se svým týmem prostřílel na ochoz a odtamtud zaslechl něčí rozhovor. Spustil se filmeček a ten hráče vzal do nervy drásající situace, kdy Gould, jistý příslušník amerického komanda, který by mohl pomoci Walkerovi v hledání plukovíka Conrada, čelil násilnému výslechu muslimským bojovníkům.

Co přesně po něm chtěli, se neví, ale rozhodně je to docela svrbělo, protože po neúspěšném násilném výslechu Goulda se v rámci morálního donucování rozhodli pro ubližování nevinným civilistům. Arabové chňapli ženu s pytlem přes hlavu, hodili ji na zem a samopalem začali pálit do písku v bezprostřední blízkosti její hlavy. Do toho se ale už vložil jeden z Walkerových souputníků, který se domáhal zasáhnutí, měl v ruce sniperku a chtěl šéfa nepřátel popravit. Jenomže Walker tomu bránil, říkal, že i kdyby se do toho vložili, stejně by se jim nepovedlo získat Goulda živého. Vteřiny utíkaly, nervozita stoupala, Delta Force tým přešlapoval na místě a uvnitř se začal rozcházet.

Mezitím byla nevinná žena zavražděna. Hrající Greg to už „jakoby nevydržel", začal pálit, skočil z plošinky dolů mezi nepřátele, jenomže pohlavář tamních bojovníků již svázaného Goulda zvedl, použil jej jako živý štít a následně mu doslova vystřelil mozek z hlavy. Mise neúspěšná. A teď babo raď. Jak říkal Greg na konci E3 dema, „Někdy hráč musí odsunout morální zásady stranou a držet se mise." Mně osobně si tato scéna získala a je fajn vidět, že se klube zase nějaká americká hra, která si nebude brát servítky, nebude konflikty idealizovat a donutí hráče k sebereflexi. (aspoň trochu...)

Kromě dalších možných scénářů si hlavu můžete obmotat i kolem následujícího prohlášení producenta na adresu mutliplayeru: „Multiplayer plánujeme kooperativní i týmový [pro dva znepřátelené týmy], určitým způsobem napojený na singleplayer. Nic takového jste ještě v žádné jiné hře neviděli." Milujeme mlhavé grandiózní sliby!

Spec Ops: The Line se pro mě na E3 předváděčce každopádně stalo milým překvapením. Ze zdánlivě tuctové third-person střílečky se klube propracovaný akční titul s interaktivním písečným mořem a hlavně hutným záhadným příběhem, který ne nadarmo připomíná kultovní Srdce temnoty od Josepha Conrada. Pro fanoušky žánru, s citem pro více než jen létající olovo, rozhodně kus hodný pozornosti.