Eurogamer.cz

RECENZE Uncharted: The Lost Legacy

I ženský to umí fakt pořádně rozjet.

Charismatický Nathan Drake si po pěti výpravách nyní užívá zasloužené dovolené, ale jak se zdá, nové, tentokrát ženské duo, Nata a jeho partu dokáže nahradit více než dobře. Tmavovláska Chloe Frazer se poprvé představila ve druhém dějství Uncharted 2: Among Thieves, když mi nyní v průběhu hry nejen vzhledem stále více a více připomínala drsnější verzi Lary Croft. Obě jsou to vlastně archeoložky, byť Chloe má podstatně zištnější úmysly a také prořízlejší pusu. Jestli má někdo v Lost Legacy největší charisma, je to asi tahle nebezpečná a sexy baba, která šplhá jak Reinhold Messner a kosí stovky nepřátel jak Arnold Schwarzenegger v Commandu.

Jejím protipólem je vlastně dřívější Drakeův nepřítel, bývalá snědá vojanda Nadine Ross z minulého dílu Uncharted 4: A Thief's End (recenze), která mi už tak sympatická nepřišla. A není to její vinou, protože tvůrci nechali hlavní part a velení této dvojčlenné ženské jízdy na Frazerové, která tak často přebírá otěže celého putování. A to na úkor trochu uťápnuté Nadine, u níž mi moc nesedí, že jako protřelá bojovnice vždy stáhne krovky (ocas by tady asi působil divně) a nechá se věčně sekýrovat. Přitom když dříve naháněla Drakea a jeho kámoše, vůbec to nevypadalo, že by si nechala někoho přerůst přes hlavu, nota bene ještě další ženskou.

Buď jak buď, tato nová dvojička se sice nemá moc ráda, ale i přesto funguje snad ještě lépe, než chlapáci s Elenou v minulých dílech Uncharted. Dívky se rády špičkují, častují se hutnými hláškami, že by se při nich i tvrdí muži zastyděli a vůbec se i po tolikáté dialogy našich dvou dam povedly parádně. Užíval jsem si ty chvíle, kdy si mezi akcí obě povídaly, a řeknu vám, že to obyčejné klepy o ženských záležitostech fakt nebyly. I když třebas zrovna nemusíte ženské hlavní postavy, rozhodně nejsem sám, když potvrdím, že nová dvojka dokázala Drakea a jeho vesměs testosteronový ansámbl opravdu smysluplně a funkčně nahradit. Takže mi už ani nevadí, že ho chlapíci z Naughty Dog zřejmě nechají být.

Charismatický je bezesporu i nový úhlavní nepřítel Asav, dosti odlišný od minulých záporáků, protože je to na první pohled takový pohledný univerzitní profesor, kterému se ovšem u boku houpá bouchačka a jeho košile je potřísněná krví. Samozřejmě nikoli jeho vlastní. Za úhledným vystupováním se ale skrývá naprostý magor, který si dal za cíl totálně rozvrátit půlku Indie a k tomu ještě vykutat nějaké to historické bohatství. On je to vlastně takový milicionářský sběratel, co do buše nakluše s obrněnými vozidly a těžkými náklaďáky a vůbec se s tím nemazlí.

Také jeho povídačky s našimi ženskými nepostrádají zábavnost a plno dobře načasovaných dvojsmyslů, takže vývojáři opět potvrzují, jací jsou to na jazyk machři. Navíc si vše krásně užijete díky českým titulkům. Přitom Chloe je alespoň zpočátku nějaký Asad u zadku, protože jí občanská válka pranic nezajímá a ze zištných důvodů pase po ztracené relikvii klu sloního boha Ganéše. Ano, to je ten klučík s obří vampnou, sloní hlavou a čtvero rukama, který najdete v Indii na každém kroku. Zatímco Nadine by zase ráda obnovila svoji žoldáckou organizaci a vyřídila si nějaké staré účty právě s Asavem. Každopádně obě mají stejnou cestu, kterou samozřejmě křižují neústupné Asavovy bojůvky.

Když si uvědomíme, že Uncharted: The Lost Legacy mělo být původně pouze datadiskem, o to více není pochyb, že jde nakonec opravdu o plnohodnotnou hru v sérii Uncharted, byť není zas tak velká jako minulé díly od jedničky po čtyřku. Pokud si ale odmyslíme ty nové postavy na obou stranách barikády, tak byste skoro ani nepoznali, že nehrajete nějaký z těch minulých titulů. Lost Legacy je zkrátka stále to samé, žádnou výraznější novinku, snad až na nové páčení zámků, tu nenajdete. Pokud se vám mix šplhání a skákání, laciných hádanek pro malé děti a neustálých soubojů s drtivou přesilou spíše tupých nepřátel za těch pět minulých dílů přejedl, na Lost Legacy raději ani nemyslete.

Je to prostě ta stará a podle dobrých prodejů i stále oblíbená klasika řádně akčního a někdy nelogického a kýčovitého dobrodružství á la Indiana Jones, v tom se ani v Lost Legacy vůbec nic nezměnilo. Vždy dojdete či dojedete na nějaké zajímavé a graficky impresivní místečko, ze všech stran se vyrojí dotěrní komáři Asavových rebelů, a když je pak klídek a ptáci zase začnou svobodně zpívat, vrhnete se do prozkoumávání a šplhání po okolí jako Lara Croft na dovolené. Krátce po strhujícím úvodním prologu, kde se jezdí po lanech se žárovkami (pořezané ruce asi nevadí), skáče mezi ulicemi a sjíždí střechy po sličných zadcích, se dostanete do největší lokace z celé série, na divoký západ Indie do pohoří Západní Ghát.

Ano, móda napasovat otevřený a svobodný svět i do Pongu konečně dorazila do světa Uncharted! Ghát je o dost větší než Madagaskar v minulém díle a je možná ještě krásnější. Jakkoli Lost Legacy jako by čtyřce z oka vypadlo a grafických rozdílů mnoho není, i nová hra samozřejmě nabízí opět čarokrásnou a pečlivou grafiku, kterou povyšují hlavně daleké výhledy a doslova monumentální starobylá krajina s takovými úžasnými pozůstatky a ruinami dávných civilizací, že by z toho všeho Indy senior dostal tři infarkty myokardu najednou!

Přitom Lost Legacy ani celá série Uncharted něco jako otevřené světy vůbec nepotřebuje. A nevím, možná budu v tomto názoru osamocen, ale rozlehlý svět Ghátu mi sem ale vůbec nesedí. Jen zbytečně natahuje hraní a rozmělňuje jinak zase solidní akční jízdu. Úrovně v Ghátu naštěstí nejsou zdaleka jedinou lokací celé hry. Naopak, na začátku i později se podíváte i jinam, ale v této části stále strávíte asi třetinu celé herní doby, což mohou být klidně i tři hodinky. V otevřené Indii musíte prolézt něco chrámů a ruin, které jsou ale postavené po celém rozlehlém areálu na jeho koncích, kam se dostanete svým džípem.

Někoho to může bavit, ale mne neustálé ježdění po velmi členité krajině, kdy jsem občas i bloudil, dost otravovalo, protože než dojedete do cíle, kromě protáčení kol se nic jiného dít nebude. V ten okamžik hra ze svého strhujícího tempa podstatně zpomalí, aby po prozkoumání Ghátu zase zrychlila na původní tempo celé série. Díky Bohu! Navigace skrze mapu, kterou musíte furt vytahovat a skrze prostředí, kde zcela chybí jakékoli navigační body, mi moc k duhu nesedla. Bloudivou jízdou z jednoho konce kraje na druhý a zase nazpátek si vývojáři prostě pomohli k delší době hraní, ovšem alespoň já žádný otevřený svět v Uncharted nepotřebuji. Jsou hry, kde je linearita spíše výhodou a Uncharted je jednou z nich.

Lost Legacy je možná pokus, možná směr, jakým se vývojáři chtějí dále vydat, pokud sérii úplně nezavřou, o čemž silně pochybuji. Pravda je, že po sedmé zase hrát úplně to samé, protože všechny díly se od sebe doposud liší jen minimálně, možná už nebude stačit, i když to celé vždy držel solidní příběh a dramatická akční hratelnost. Ani Lost Legacy v tom nic nezměnilo, což je dobře i špatně najednou, ale u původního datadisku se to dalo očekávat.

Potvrzuje to i složka pro více hráčů, která obsahuje „jen" kompletní multiplayer z minulého dějství a k tomu přidává další vedlejší režim instantních soubojů proti vlnám nepřátel pod titulem Survival Arena. Určitě stále dobrá přidaná hodnota k hlavní singl kampani, která vám zabere něco mezi sedmi až deseti hodinami (to, když půjdete jenom po příběhu, nebo budete sezobávat stovku sběratelského materiálu).

Vlastně jde o další typickou hru z univerza Uncharted, která si s sebou nese všechno, co na této veleúspěšné sérii obdivujeme i zatracujeme. Znovu je to, až na tu prostřední otevřenou část, parádní akční blockbuster, který se hraje skoro sám a jenž vás nenechá vydechnout. Když si zvyknete, že protivníci se zásadně objevují na naprosto nemožných místech, kam se často nemohou vůbec dostat, tak si souboje zase pěkně užijete, protože holky se umí dobře krýt, tiše pohybovat a jejich pěsti jsou rychlejší než rukavice Joe Fraziera.

Mix objevování, šplhu, hádanek a bitek funguje také bez zádrhele, navíc tu máme přenádhernou krajinu s výtečným level designem, který je radost slézat. Jenže Lost Legacy je snad až moc podobné minulým dílům. Mnohým to určitě nijak vadit nebude, mně to v dobrém zážitku také moc nevadilo, ale celkově zůstává duo dvojky a čtyřky stále nepřekonané. Každopádně pro fanoušky je Lost Legacy naprostá povinnost, když jako původní datadisk obstojí i v nynější podobě samostatné hry.

333

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

RECENZE Uncharted: The Lost Legacy Michal Jonáš I ženský to umí fakt pořádně rozjet. 2017-08-17T19:13:00+02:00 4 5
REKLAMA

- komentáře

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...