Call of Duty: Black Ops

Kennedy se musí v hrobě obracet.

Testovaná verze: Xbox 360

Nejúspěšnější a nejprodávanější série posledních let je strašákem pro konkurenci, která jí v předvánočním období pravidelně vyklízí prostor. Jít do přímého komerčního souboje s tímto gigantem je asi jako předem inkasovat tvrdý direkt od Mika Tysona v jeho nejlepších letech. Byl velmi zvědav, jak se s obrovským úspěchem předcházejících dílů vypořádá studio Treyarch, které, a to si přiznejme, na kvalitativní špičku nikdy nemělo. Jejich verze Call of Duty byly vždycky evidentně slabší a spíše vyplňovaly čekání na ty opravdové díly od slavnějších kolegů z Infinity Ward. Ke cti vývojářů je nutno přiznat, že takový úvod jsme tu už dlouho neměli...

Již od prvních vteřin se ocitnete v nezáviděníhodné situaci. Výslech doprovázený elektrošoky za každou špatnou odpověď společně s oslepujícím světlem a hrubým hlasem vyšetřovatele je rozhodně málo vídaným prvkem. Netušíte, kým jste, proč tu jste a co sakra po vás chtějí? Čísla, čísla a zase čísla, to jediné vás bude provázet od prvního okamžiku až do samotného závěru. Co znamenají, jak s vámi souvisí a především kdo si z vás udělal pokusného králíka, to jsou odpovědi, které naleznete v celkem patnácti různorodých misích ve zhruba osmi hodinách hraní.

Začátek hry skutečně ohromí a překvapení neberou konce. Během mučení pochopíte, že jste mužem jménem Mason, členem speciálních jednotek Black Ops. Prokazatelně jste jediným, kdo zná smysl a účel řady čísel, která vám rezonují v hlavě jako obrovský zvon. S každým dalším úderem se noříte do své vlastní minulosti a začínáte vyprávět příběh, který bere dech. První zastávkou je Kuba a samotný „El Revolucionario" Fidel Castro v roli, která ho určitě nepotěší. Brzy pochopíte, že děj tvoří útržky vzpomínek na akce, kterých se účastnil Mason a několik dalších vojáků.

Black Ops vás tak berou do bojů druhé světové války, na nenávistí zmítaný Laos, revolucí hořící Kubu, krvavý Vietnam, sovětský Bajkonur či až k samotnému J. F. Kennedymu, který má ve hře svou výraznou, nezastupitelnou roli. Mimo jedno setkání s vojáky Wehrmachtu se tak jedná o historickou exkurzi do studené války, přestože se na řadě míst dostanete do pořádně horkých konfliktů. Autoři si samozřejmě pohrávají s fikcí a vše řádně okořenili a dobarvili. Celek je tak atraktivním převyprávěním dějin, které vás nepochybně zaujmou více, než poněkud suchopárná fakta.

Příběh je doposud tím nejlepším, jaký jsme mohli v Call of Duty vidět. Nejde jen o to, že díky zvolenému formátu vyprávění vás vezme na všechna možná a nemožná místa, ale především nepostrádá napětí a spád. Bere si to nejlepší ze špionážních filmů a vypráví události z pohledu mučeného účastníka konfliktu. Pro jistotu upřesním, očima více účastníků, protože mimo Masona si krátce vyzkoušíte i role dalších mužů, kteří se s Masonem potkají a společně se postarají o velmi nečekané rozuzlení zápletky.

Ani po herní stránce Black Ops nezklamou a to je ta nejdůležitější informace. Jak už jsem zmínil, studio Treyarch sice nikdy vyloženě neselhalo, ale konkurenční špičku sledovalo s uctivým odstupem. Tentokrát však vývojáři dokonale obšlehli postupy, jak uspokojit hráče a využili je snad ještě lépe, než slovutní Infinity Ward. Hra je od začátku až do konce zábavná, neustále vyžaduje nový přístup k řešení problémů a nechybí jí spád, s výjimkou jednoho zbytečně natahovaného místa. Musíte se však smířit s tím, že tohle všechno dostanete na úkor svobody pohybu, která je někdy až úsměvně limitována. Stále více přemýšlím nad tím, zda je to správný směr vývoje her, ale prodeje jsou asi pádnou odpovědí, o které není třeba dále polemizovat.

Uvedu však jeden příklad, nad kterým mi zůstává rozum stát. Na Kubě si vyzkoušíte řízení auta v jedné krátké akční vložce, v níž vás přepadnou revoluční oddíly. Celé ovládání však spočívá jen v tom, že mačkáte jedno tlačítko pro pohyb dopředu a druhé tlačítko pro pohyb dozadu. Nějaké zatáčení neřešíte, to udělá hra za vás. Podobné omezení není ve hře jediné a člověka zkrátka napadne, zda už to nezašlo moc daleko? Neviditelné stěny, striktně vyžadovaný postup, stále častější jedno tlačítko pro pohyb - budou se hry i nadále zjednodušovat ad absurdum, jen aby si zahráli zcela příležitostní hráči?

Activision si je zřejmě jist v tom, co dělá, protože ani takový let vrtulníkem nebo jízda na motorce nevyžadují žádné výrazné schopnosti. Navíc, druhá zmíněná akce trvá tak krátce, že než se vzpamatujete, je po všem a to docela zamrzí. Je to, jako byste si krátce přivoněli k dortu, ale nikdo vám už nedá ochutnat. Black Ops však nabízí dostatek jiných příležitostí k vyblbnutí, čili tyto pasáže nutně oželíte a budete se bavit u jiných.

Startovní trailer

Ovládání, střelba, pohyb, tady vše zůstalo při starém. Uživatelsky velmi přívětivé, přirozené a bezproblémové. Automatická regenerace zdraví je dnes už standardem, stejně jako duální zbraně, kde velmi potěší česká pistole ČZ75 hned ve dvou typech provedení. České zbraně obecně dostaly nečekaně velký prostor a třeba malý samopal Škorpion, který byl velmi oblíben u speciálních jednotek i teroristů, naleznete skoro na každém kroku. Z nových zbraní mě zaujala především brokovnice Dragon's Breath, která zapálí zasažený cíl. Její účinek je naprosto bezprecedentní a smrtící, nicméně najdete ji jen málokde.

Další arzenál již patří k vojenské klasice a různé samopaly, kulomety, granátomety či raketomety nemá smysl popisovat. Ke slovu přijdou i silnější zbraně, např. protitankové řízené rakety TOW, palba z obrněného transportéru a letecká podpora. Bohužel, stejně jako v minulosti, efekt dopadu na cíl je sice působivý, ale samotné okolí příliš destrukcí neoplývá. Výjimkou je snad jen jízda na dělovém člunu, kde je okolí řeky lemováno řadou rozbitných objektů.

- komentáře (44)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...