Final Fantasy XIV Online

Zajímavé nápady pohřbené slabou hratelností.

Final Fantasy má obrovskou tradici, a ač se z celé řady dílů do on-line vod zatím podíval jen jediný, bylo jasné, že stále rostoucí a výnosnější trh MMORPG nemohou chlapíci ze Square Enix nechat bez povšimnutí. Čtrnáctku tedy pojali velkolepě a útočí s ní zároveň na příznivce japonských erpégéček i on-line hráče.

Rozmanití hrdinové: Na začátku hry vás samozřejmě čeká tvorba postavy, a je potřeba říct, že zvlášť hračičkové si tenhle proces dost užijí. Tvorba virtuálního avatara je hodně komplexní a možností je nepřeberně, zvláště, co se vzhledu týče. Už volba celkem jasně ukazuje, že tohle prostě není klasické „evropské" fantasy prostředí – nenajdete tu žádné elfy, půlorky a trpaslíky, ale maličké zástupce národa Lalafell, lidský národ Hyurů, kočičí ženy Miqo´te, vysoké elegantní Elezeny nebo hromotlucké barbary Roegadyn.

Všechny rasy mají ještě dvě podskupiny a kromě Miqo´te a Roegadynů si můžete vybrat i mezi muži a ženami. Dlužno podotknout, že ač se vzhledově od sebe rasy liší opravdu hodně, herně nemají žádné výrazné odlišnosti nebo speciální schopnosti. Volba hrdiny pokračuje výběrem všech možných nastavení obličeje a postavy, a autorům je třeba přičíst ke cti, že ve hře díky košatým možnostem při tvorbě avatarů pobíhají hodně rozmanité postavy.

Netradiční povolání: Skutečně zásadní volbou – alespoň pro úvod hry – je výběr profese. I tady se autoři hezky rozmáchli. Nabízejí totiž hned pět různých bojových povolání: od vcelku klasických gladiátorů, lupičů a střelců až po méně obvyklé kopiníky a boxery. Celkem tradiční jsou dvě magické profese – conjurer a thaumaturg. Částečně ve hře zastávají i funkci léčitelů, protože žádný čistokrevný „healer" tady není. Tím ovšem úvodní nabídka nekončí. Hned od počátku hry se totiž můžete vrhnout na dráhu těžební či výrobní, a stát se třeba rybářem, horníkem, kovářem nebo krejčím.

Ač vypadají některá povolání dost exoticky, v pozdějších fázích a tužších bojích se stejně rozdělí do klasických kategorií, respektive úloh na bojišti. Najdete tu tedy tradiční „tanky", kteří na sebe lákají nepřátele a schytají tu největší škodu, „damage dealery", neboli „dps", kteří zblízka či zdálky způsobují soupeři nejtěžší zranění, a podpůrné postavy, které posilují či léčí kamarády a oslabují nepřátele.

Univerzální voják: Profesí je ve hře skutečně hodně, a pokud si chcete všechny vyzkoušet, nemusíte ani zdaleka vytvářet tolik postav. Teoreticky si vlastně všechna povolání můžete vyzkoušet na jednom hrdinovi. K přepnutí z jedné profese na jinou totiž stačí popadnout do ruky jiný nástroj, respektive zbraň. Takže pokud váš rybář chytne luk, rázem je z něj střelec, a když ho to přestane bavit a vytáhne z baťohu kopí (nejspíš skládací), promění se v kopiníka. Je ovšem jasné, že nemá cenu příliš kombinovat povolání, která k sobě moc nepasují, už proto, že postava má pořád stejné základní atributy – a silný, ale hloupý gladiátor těžko někdy bude opravdu špičkovým thaumaturgem. Každopádně hra v tomto ohledu nabízí obrovskou volnost, o dost větší, než jste z klasik jako je World of Warcraft nebo třeba onlinový Pán prstenů zvyklí.

Atributy a dovednosti: Při různých úkolech, bojích a činnostech si zvyšujete jednak celkovou fyzickou úroveň, jednak level aktivního povolání. Na rozdíl od většiny onlinovek si tady rozhazujete bodíky do vlastností (síla, obratnost, inteligence...) a elementů; to je postup obvyklý spíš u offline RPG. Ale proč ne. Stejně důležité, nebo možná ještě důležitější, jsou schopnosti a dovednosti, které získáváte pro jednotlivé profese. Tím mám na mysli silnější útoky, různá komba, léčivé schopnosti či třeba útočná kouzla. Můžete se je naučit třeba tréninkem v jednotlivých profesních gildách, pokud pro ně splníte dostatečný počet úkolů.

Filmový začátek. Vlastně začátky: Zatím jsme spíše teoretizovali, tak se podívejme, jak se to celé vlastně hraje. Začátek hodně připomíná ostatní kousky ze série Final Fantasy, tedy hry pro jednoho hráče. V první hodině hry budete totiž spíš koukat na krásné filmečky, které dávají naději na hodně příběhové pojetí celé hry. Ať už budete svědky ztroskotání létajícího stroje v lese, zachráníte jeho posádku před vlky a utečete před oživlým stromem, nebo se na městském tržišti přimotáte do řádění uprchlého obra. Všechny tři možné začátky – dle volby startovní lokace – jsou zajímavé, i když už v prvním boji se budete více než s nepřáteli potýkat s prapodivným a pomalým interfacem. Bohužel úvodními scénami dobrá zábava více méně končí...

Pomůže mi někdo? Co mám dělat teď? Kam bych měl nejspíš jít? A proč? Je tu tedy nějaký hlavní příběh, kterého se budu držet? A jak se to ksakru celé ovládá? Tyhle otázky netrápily jen mě, ale určitě se s nimi budete potýkat i vy. Hra je extrémně „unfriendly", ovládání a pomoc hráči je někde na úrovni dřevních – ale svého času samozřejmě výborných – kousků typu Ultima Online. Nikdo vám s ničím moc neporadí a i když tu je aspoň jakýs takýs deníček s úkoly, moc příjemně se s ním nepracuje.

Ovládání je kapitola sama pro sebe: v podstatě všechno musíte zadávat přes speciální menu, kterým se proklikáváte jak blázni. I pohyb je nemastný neslaný, hra reaguje těžkopádně a i běžné činnosti vás brzy začnou frustrovat. Stejně jako boje, které sice nejsou špatně vymyšlené (vlastně jde o klasické používání skillů, které se postupně dobijí), ale moc mě nebavily.

Intro

Zajímavé, ale nedotažené: Ve hře jsou zajímavé nápady, ne že ne. Můžete si třeba najmout kumpána, který za vás bude prodávat na tržišti, jakési obdobě aukce. Vlastně to dost připomíná model kupeckých stánků z ROSE Online. Fajn je i to, že si s každým můžete pokecat a že města vypadají docela živě. A příjemný může být i fakt, že si u některých úkolů můžete volit obtížnost třeba podle toho, kolik vás je v partě.

Jenže, v téhle hře snad nic nefunguje ideálně. Takže poskok na tržišti je docela fajn, nicméně obchodní interface, ve kterém mu zadáváte, co má prodávat a co kupovat, je stejně těžkopádný jako všechna ostatní menu. Nebo snad ještě horší. Mimo to ekonomický systém ve hře zatím moc nefunguje, ale to se samozřejmě může časem zlepšit. Tedy, pokud se zapojí dostatek hráčů. To, že je ve hře spousta NPC, sice dotváří reálný obraz světa, jenže mezi nimi těžko rozpoznáte důležité osoby. A volba obtížnosti úkolů je fajn, jenže samotné plnění questů vlastně žádná velká zábava není...

- komentáře (5)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...