James Cameron's Avatar: The Game

Jestliže se v bytosti Avatara více přemýšlí, běhá a vyjednává… hra číslo dvě, v řadách RDA, je čistou akcí. Po dohrání příběhu „za modré“, jsem skočil zpět k uložené pozici z velkého rozhodnutí a pustil se do díla „za zelené“. Pohled druhé strany je rozhodně zajímavý a opravdu velmi odlišný, 90% času tu zní střelba a výbuchy. Co se týče výbavy a schopností, funguje hra na podobném principu, takže čtveřici zbraní a čtveřici speciálních dovedností máte neustále k dispozici. Luky a šípy jen nahrazují těžké palné zbraně, kulomety, granátomety a vždy oblíbený plamenomet. Planeta jakoby se útokům bránila, vojáky proto v jednom kuse napadají rostliny i rozzuřená zvířata. Spálit okolí na popel je tedy praktické, konečně ke zničení je toho dost.

A znovu, běsnění na obrazovce mnohdy připomene Predátora, tentokrát jenom z pohledu komanda. Džungli je sice možno pokosit o poznání méně než ve filmu, nabíhající a útočící bojovníky Na´vi ale také mnohdy není vidět (fázový posun, neviditelnost…) a jistou schopnost maskování mají i některá zvířata. Přestřelky jsou tak velice intenzivní, často jsem pálil vyloženě do prázdna doufajíc, že protivník je právě někde tam. Na jednu stranu je kampaň za RDA docela tupá (po spirituálním zážitku za domorodce), na druhou velice atmosférická. Nepřátelé se hrnou ze všech stran, parťáci střílejí podobně srdnatě vůkol, vzduchem létají granáty… a z reproduktorů burácí orchestrální soundtrack.

Chvílemi mi bylo trochu trapně, při kosení nebohých modrých stvoření z rotačních zbraní. Stejně tak při čištění nejbližšího okolí raketami a rozhazování granátů na potkání. Ale tohle je prostě válečný konflikt a část za RDA ho tak prezentuje, včetně dostupné techniky. V každém táboře stojí nějaká ta bugina, občas jde zasednout do vrtulníku, přeletět půl mapy a klidně při tom ještě ve skalách rozstřílet hnízda létajících draků, je-li potřeba podpořit pozemní útok, nakopnete skůtr s raketomety na zádi. Několik pasáží se promění i v rail-střílečku, to když kolega řídí šestikolový obrněný speciál a vy za otočnou střílnou kropíte celé okolí. Leckoho asi nadchne také malý bojový mech, nebo spíš něco na způsob heavy gear obleku, opět patřičně tuhý a smrtonosný to stroj, pro pohyb v džungli.

Obě kampaně počítají každopádně s vývojem a pokrokem, veškeré akce jsou proto bodovány a díky zisku zkušenostních XP bodíků, se odemykají účinnější zbraně, silnější speciální schopnosti i lepší brnění a krunýře. Zvyšuje se tak palebná síla a odolnost bojovníků, stejně jako výdrž s jakou fungují ona maskování a energetické štíty. Jestliže si Na´vi dokáží přivolat smršť a smečku zvířat, RDA kontruje ochromujícími sonickými granáty a je-li to potřeba, také přivoláním vzdušné podpory. Kombinace všech schopností a zbraní jsou nicméně zcela libovolné, závisí vlastně pouze na „balíčcích“, které jsou odemčené přes XP. Výbavu a výzbroj lze navíc měnit za pochodu, takže dle situace a nepřátel můžete vybírat mezi zákeřnějšími, či ničivějšími způsoby útoků.

Co se technického zpracování týče, zaslouží myslím Avatar palec nahoru. Zpočátku jsem sice nebyl vyloženě nadšený, když hned v táboře po příletu nepěkně a viditelně přeskakovaly modely listů a stromů. Level of detail je tu někdy velmi krutý a plochý rozmáznutý lopuch se klidně jen pár kroků před vámi změní na podstatně hezčí a detailnější zelený list. Je si ale nutno uvědomit, že mapy nejsou zrovna malé a hustý porost v džungli spolkne hromadu polygonů. Viditelného doskakování objektů není zase tolik a závisí pochopitelně i na rychlosti pohybu. Při pěší chůzi je to v pohodě, rychlá jízda buginou nebo let na drakovi už se jednoduše projeví víc. Engine Dunia (Far Cry 2) každopádně atakuje své limity a předvádí patrně myslitelné maximum.

Později ve hře spatříte opravdu úchvatné scenérie, s vodopády a jezírky… odehrává-li se mise v noci, celé prostředí ještě neónově září. Tak jako Cameron rozsvítil lodě pod mořskou hladinou v Propasti (The Abyss), ozvláštnil i prales v Avatarovi. Přes počáteční nedůvěru prostě nemohu grafiku nepochválit, ostatně testoval jsem prodávanou verzi pro Xbox 360. Uvážím-li, jak málo paměti je k dispozici… klobouk dolů, nahrávací časy nejsou dlouhé a mapa se pokaždé natáhne kompletní. Uznání zaslouží i modeláři s designéry, vytvořit tak uvěřitelné prostředí muselo dát spoustu práce. Přitom jsem neměl pocit, že by se cokoliv opakovalo. Snad každé zákoutí, každá pěšinka vypadá jinak a postupem času se levely mění, od pralesa, přes větší pustiny, až k bažinám a oblastem zdevastovaným těžbou.

Avatar jednoduše vcelku překvapil. Ač jsem od něj nečekal vůbec nic, dostalo se mi solidní zábavy, navrch zdvojené velmi odlišnými kampaněmi. Třebaže nejde o žádnou revoluci, nekoná se ani šedý průměr, potvrzující v úvodu nakousnutá herně-filmová pravidla. Tažení za Na´vi navrch potěšilo svoji délkou (nějakých 9-10 hodin), příběh RDA pak byl asi jen o hodinku kratší. Mimo to je v záloze také multiplayer, slibující souboje až šestnácti hráčů, se zapojením techniky. Domorodci versus vojsko, ozbrojené buginy a mechové proti obrovským divokým zvířatům, obě strany nadto mohou používat své schopnosti… zní to věru lákavě, jakkoliv MP módy nebylo možné před vydáním vyzkoušet.

Obrázky přímo z hraní v dřívějším fotoseriálu.