VERDIKT: Solidní klon Dark Souls, kterému do úžasnosti něco chybí. Bez medaile.

Navzdory futuristickému zasazení je v The Surge píseň, která jako by vypadla z alba country zpěváka Willieho Nelsona. Je zastrčená v operačních místnostech, což je v podstatě ekvivalent táboráků v Dark Souls). Je to váhavá a zdrženlivá skladba, která začíná veršem „Narodil jsem se ve vězení bez naděje na útěk". Zpočátku se mi dost líbila, ale postupem času se z ní stalo symbolické vyjádření mého zážitku s hrou The Surge: když se něco opakuje příliš, začne to být nudné a jednotvárné - je to skličující nevyhnutelnost v díle, které by jinak mělo být ve všech ohledech nesmírně zábavné.

The Surge od tvůrců Lords of the Fallen začíná dost slibně - krátkou, leč údernou úvodní sekvencí. Jste Warren, muž, který začal pracovat v high-tech korporaci CREO, jež usiluje o zlepšení kvality života. Od okamžiku, kdy je mu na tělo bolestivě nainstalován firemní exoskelet, je však očividné, že se něco příšerně zvrtlo a že Warrenovou jedinou šancí na přežití je prosekat se z toho ven.

Většina příběhu se od tohoto okamžiku odehrává buď prostřednictvím sběratelských audio záznamů nebo během setkání s NPC a je škoda, že ani jedno nepůsobí moc relevantně k hernímu prostředí či k problémům, kterým Warren čelí. NPC jsou podružné, a přestože audio záznamy přeci jen vypovídají o tom, jak se věci měly předtím, než šlo všechno do kopru, světu kolem vás moc života nevdechují. I když to v žádném případě není ošklivá hra, prostředí v The Surge holt působí trochu fádně a prázdně.

1
Nepodařený první den v práci.

Problém se zasazením hry do funkčního průmyslového zařízení spočívá v tom, že se tak toto prostředí i chová. Přestože haly, spojovací chodby a údržbářské průchody obalené kabely věrně představují to, jak továrna CREO mohla kdysi vypadat, vzbuzovat představivost se jim moc nedaří. Je tu samozřejmě výzdoba - krvavá skvrna tady, nyní hořce ironický motivační slogan tamhle -, ale ani to nezachrání rozmanité prostředí v The Surge před všedním vzezřením. Jinými slovy: kulisy vypadají jako samoúčelně vybudované úrovně (což také jsou), takže je těžké uvěřit tomu, že tu kdysi někdo opravdu bydlel či pracoval. Tato výtka by samozřejmě platila pro spoustu her, ale v případě hry, která vypráví příběh převážně pomocí popisných audio záznamů, je povětšinou statistické prostředí skutečnou překážkou tomu, aby vás hra do sebe vtáhla.

To nejlepší na The Surge nespočívá v herním světě ani v tom, jak je vybudovaný, ale v herních systémech, které skvěle překládají koncept různých buildů postav do zasazení v blízké budoucnosti. Úroveň vaší postavy se znázorňuje pomocí síly energetického jádra, přičemž toto číslo ovlivňuje počet neurálních implantátů, které můžete mít aktivní; pak i to, kolik výbavy (a na které úrovni) můžete používat, a samozřejmě i vaše základní zdraví. Energetická úroveň také má vliv na to, které terminály můžete ve světě přeprogramovat, takže některé oblasti jsou velmi explicitně uzamčeny, dokud nedosáhnete požadované úrovně.

Nutnost vyvážit vaše vybavení a implantáty, z nichž vám všechny odčerpávají energii různou rychlostí, představuje velmi zábavné možnosti úprav postavy. Můžete se například soustředit na to, aby byl váš exoskelet energeticky efektivnější (za cenu obranných statistik), díky čemuž budete moct nainstalovat i pár těch náročnějších implantátů. A podobně se můžete soustředit jen na co možná nejbytelnější exoskelet a hrubou sílu. Samotné odemykatelné implantáty jsou úžasné: od všemožných injektovatelných léčivých předmětů přes moduly pro ovládání dronů po energetické uzly, jež posilují statistiky. To vše můžete najít a nainstalovat na svůj exoskelet.

3
Takhle vypadá střet s NPC.

Vzhledem k průmyslovému zasazení hry The Surge zde duše nahrazuje šrot, takže můžete postupovat na vyšší úrovně a přitom si vyrábět výbavu nebo zlepšovat tu stávající. Výroba a vylepšování ale vyžadují konkrétní slitiny či strojní části - a tady na scénu přicházejí dorážecí údery. K souboji se za chviličku vrátíme, ale na tomto místě je vhodné podotknout, že v The Surge se můžete pomocí zaměřovacího systému soustředit na konkrétní části těla. Můžete většinu svých úderů zaměřit na tuto konkrétní část nepřítele, načež provedete dorážecí úder v naději, že tuto část těla odsekne od zbytku vašeho protivníka - díky tomu můžete izolovat a získávat nákresy pro určité části vybavení anebo nasbírat požadované technologické součásti pro vylepšení.

Jinými slovy: když třeba chcete novou přilbu nebo si vylepšit tu stávající, uděláte nejlíp, když začnete sbírat hlavy. Je to hezký počin, i když to znamená, že se k nepřátelům začnete chovat jako ke katalogu se součástkami pro kutily a budete se zaměřovat pouze na určité části těla do té doby, než získáte požadované součástky.

Hra The Surge má jinými slovy solidní základ a obsahuje pár inovativních zvratů pro ty, kteří se chtějí ponořit hluboko do budování postavy. Vzhledem k tomu je však škoda, že souboje jsou trochu jednotvárné. I když budete měnit Warrenovu postavu, souboje budou působit velmi šablonovitě a budou postrádat ten pocit odladěnosti, díky kterému jsou současné hry tak strhující. Nepomáhá tomu ani celkový pocit pramenící z toho, že v The Surge se nikdy neodehraje nic vysloveně epického - což má opět souvislost se zasazením do industriálního prostředí. Kromě občasné napínavé sekce, kdy musíte prozkoumat neosvětlenou chodbu a pokusit se opět zapnout přívod proudu, ve hře nenajdete moc atmosféry - Warren se prostě postupně prokousává každým kouskem firmy a likviduje nepřátele, kteří mu poslušně stojí v cestě a čekají na jeho příchod.

2
Typická náplň hry

Vítězství v The Surge ve vás málokdy vyvolá nadšení, což je jedna věc, ale mnohem větší problém je to, že z porážky se rovněž málokdy poučíte. Umírání v Dark Souls či Bloodborne je tak skvělé právě v okamžiku, kdy si řeknete: „Aha, teď už vím, jak to funguje," takže vlastně máte pocit, že se posouváte kupředu, i když se vrátíte k nejbližšímu táboráku či lucerně. Tento pocit v The Surge zřetelně chybí, protože tato hra jen zřídka vyvolá reakci hlubší či procítěnější než „No, tak mě dostali". A to je přesně ten okamžik, kdy se vám opět připomene ta píseň, která začíná „Narodil jsem se ve vězení".

Tento pocit bohužel akorát zhoršuje odpočet, který se váže k vašemu vypadlému šrotu, protože cesta za obnovou toho, co jste ztratili, se tím pádem mění z výpravy za pomstou na tak trochu šílený závod. Pokud jste byli v předchozím životě chamtiví a trochu jste to přehnali, často se znovuzrodíte s vědomím, že nemáte prakticky žádnou šanci se zpátky ke svému šrotu probojovat včas - takže o něj vlastně okamžitě přijdete.

Toto napětí jde proti duchu, který se hry jako The Surge tak usilovně snaží vytvořit; proti tomu pocitu, že i v případě neúspěchu padáte kupředu - že vaše vytrvalost bude odměněna, protože hra je stejně trpělivá jako krutá. Je to jeden z několika menších přešlapů, kvůli kterým The Surge nemůže být skutečně skvělé. Je to solidně vybudovaná hra a má pár opravdu zajímavých systémů, ale navzdory všem svým chytrým designérským rozhodnutím (ať už vlastním, či vypůjčeným) vyznívá naprázdno.

Mezi hardcore fanoušky Dark Souls si určitě najde slušný počet příznivců, neboť ti zde najdou spoustu známých věcí, které se jim budou líbit, ale tyto hráče ve skutečnosti čeká dvojí boj - jeden proti nepřátelům v The Surge a druhý proti pocitu, že The Surge není tak úplně tím, čím by mohlo být. A samozřejmě taky proti té zatraceně vlezlé písničce.

333

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

Reklama