DOJMY z bety Battlefield 4

Nadšení i zklamání zároveň.

Člověk to může vidět v trailerech, kolikrát chce, ale když potom zažije ono dunivé zřícení obrovského mrakodrapu během vlastní přítomnosti na bojišti, neubrání se naběhnutí husí kůže, spadlé čelisti a pocitu, že technologie zase posunula herní zážitky o laťku výš. Pokud máte štěstí a nejste zrovna v jiné části mapy, zaměstnání přestřelkou či dokonce mrtví, můžete si celou destrukci ocelovo-skleněného giganta prohlédnout v reálném čase a uvědomit si, že navíc nejde o nějaký laciný trik se skriptovanou animací, schovanou v generickém oblaku prachu.

Kdepak, budova se s rachotem nakloní, načež se začne tříštit v různých výškách na záplavu malých i velkých kusů, které za pomoci zrychlující kinetiky sjíždějí do řeky pod budovou "jako živé", aby se nakonec rozprostřely do ostrova trosek, ze kterého se teprve následně zvedne masivní oblak prachu, zahalující postupně na celé minuty zbytek bojiště. Všechny ty efekty, grafické i zvukové, nakonec nevyhnutelně připomenou záběry z reálné zkázy 9/11. Jde o další moment, kdy si uvědomíte, jak autenticky, syrově a dravě Battlefield působí ve srovnání s konkurencí.

Působivé jsou ostatně už prvotní dojmy ze vstupu do hry. Pocit, že stojíte na skutečné ulici v centru Šanghajské metropole, obklopení obrovskými budovami ze skla a ocele, je dokonalý - a připomíná spíše Crysis 2, než cokoliv multiplayerového. Kromě samotné rozlohy prostředí, perfekcionistického důrazu na proporce a tradičně dokonalých kulis v pozadí za to může také skvělé nasvětlení: hravé paprsky slunce, lomící se na rozích skleněných budov, celou scénu skvěle oživují.

Když k tomu později přidáte ještě lens-flare odlesky hořících vraků vozidel v ulicích kolem vás, scéna opravdu ožije. Nemluvě o tom, když v ulicích pobíhají desítky pěšáků, sem tam se prožene náklaďák, džíp nebo zarachotí tank... a nad tím vším krouží helikoptéry. Být uprostřed toho všeho vám připomene, jak dokonale název "Battlefield" vystihuje tuhle herní sérii.

Samozřejmě všechno má svou cenu a tahle válečná epika by nemohla dost dobře běžet, kdyby nebylo určitých kompromisů. Tím asi nejvýraznějším je prázdnota drtivé většiny interiérů, především těch v základech budov. Často tam narazíte na šedivé prázdné krychle. Stejně tak ono zřícení mrakodrapu sice vypadá naprosto epicky, ale pokud jste během něj uvnitř (je jedno zda v přízemí, výtahu, horním patře nebo na střeše), uvidíte jen naklonění prostředí a následně budete instantně mrtví: žádná destrukce interiéru v reálném čase se nekoná.

Pokud jste ovšem zrovna na střeše a povede se vám skočit do řeky, zatímco se za vašimi zády budova hroutí, zažijete jeden z nejlepších okamžiků hry. Pokud jde o ty kompromisy, tím nejbolavějším je bohužel verze hry pro konzole. Nespočívá ani tak v grafice, ta na první pohled působí srovnatelným dojmem, ale v onom tradičním omezení počtu hráčů. Po hraní na PC mi následné hraní na Xboxu 360 přišlo jako chudý příbuzný: na mapě bylo třikrát méně hráčů, takže působila polomrtvým a prázdným dojmem.

Pokud jde o hratelnost, vše se dá shrnout prakticky jednou větou: nečekejte žádné výrazné změny nebo inovace (kromě oné dynamické povahy prostředí). Rozdělení tříd a výzbroje mezi útočníky, odstřelovače a podporu zůstalo zachováno, stejně jako drtivá většina herních mechanik. Měl jsem zkrátka pocit, že hraji novou, zajímavější mapu pro Battlefield 3. Zajímavější nejen díky očividné epice hroutících se mrakodrapů, ale také díky mnoha funkčním detailům, které jednak přidávají hernímu prostředí na uvěřitelnosti a zároveň mají velmi praktické funkce z hlediska taktiky.

Ať už jde o výtah (který se zákeřně otevírá jednou na jednu stranu a podruhé na druhou) nebo třeba o parkovací sloupy, které můžete vysunout na jediném mostě přes řeku a účinně tak zablokovat přístup obrněných vozidel. Přidejte k tomu další milé drobnosti, jako je výsadek padákem z vrtulníků či útok na ostrov s vlajkou zákeřným doplaváním na místo pod vodou a máte parádní zážitek z pestré a nevypočitatelné bitvy, nacpané pamětihodnými situacemi.

Battlefield 4 v češtině vyjde 29. října pro PC, PS3 a X360, koncem listopadu pro PS4/Xbox One.

rezervovat na Xzone.

Po vyzkoušení obou herních režimů moc nechápu, proč by někdo hrál mód Domination. Prostředí mi na boje čistě pěchoty připadá příliš rozsáhlé a také zde protivníci vydrží více zásahů a běžné zbraně nesou na delší vzdálenost méně přesně, než v Call of Duty. Domination mi tak připadala jako násilná snaha o něco, pro co hra není určena.

Zato tradiční režim Conquest, s přístupem k vozidlům, plavidlům a letadlům měl onen správný náboj chaosu válečné zóny a také pestrosti hratelnosti. Musím uznat, že v tomto ohledu Battlefield prostě nemá mezi mainstreamovými hrami konkurenci a pokud jsem se dokázal takhle skvěle bavit deset hodin na jediné mapě, nemohu se dočkat plné hry. Jen to bude chtít hrát na konzolích nové generace, protože verze pro tu současnou opravdu působí hodně okleštěně.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (33)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna