Verdikt nad Kinectem
Revoluce v ovládání her a důvod k stěhování.
Další názor na Kinect od Aleše Harazima
Přiznávám se, vždycky mi byl podstatně sympatičtější Move. Když hraji hru, chci tlačítka. Potřebuji tlačítka. Miluji tlačítka. Teď, když už jsem měl možnost vyzkoušet si jak Move, tak i Kinect, nejsem si už tak úplně jistý. Nemám nic proti casual hraní. Když přijde návštěva, občas rádi hrajeme Guitar Hero, takže v tomto ohledu by se dal Kinect opravdu využít (v současné době, kdy na něj nejsou žádné pořádné hry pro opravdové hráče), ale... V docela obyčejných bytech není tak úplně použitelný.
Už Michal Jonáš píše v recenzi, jak musel kvůli prostorové náročnosti Kinectu přestavovat obývák. Nemůžu říct, že bych měl extra malý byt, jde o 2+kk v novostavbě, kde bývají obývací pokoje poměrně rozměrné, ale když jsem zapnul Kinect, hned si naporoučel místa jako pro krávu na pastvě. Musel jsem odsunout gauč, za ním je kuchyňský stůl, takže ten také musel pryč... No, a když jsem se pak trošku rozvášnil při boxování v Kinect Sports, sejmul jsem lustr (sejmout lustr při boxování jde, když zkoušíte poněkud nevšední boxerskou techniku naučenou od Pepka námořníka, kdy vždycky roztočil ruku a...). Takže prostor není třeba mít jen do dálky, do šířky, ale i do výšky. V podstatě je asi nejlepší hrát na Kinectu ve školní tělocvičně.
V mém obýváku vlastně nebylo možné vůbec hrát ve dvou hráčích, protože potřebný prostor na dva lidi je ještě mnohonásobně větší. A teď si vezměte, že Microsoft chce, abyste přišli k Xboxu, zapnuli si na chvíli Kinect, půl hodiny si zařádili (víc to moc nejde, po hodině a půl ze mě lil pot) a pak to zase vypnuli. Obávám se, že v českých bytech je ještě předtím počítat s půlhodinou přestavování nábytku. A to ani nemluvím o tom, co budou dělat obyvatelé Londýna. Přitom Xbox 360 je nejprodávanější v USA a právě ve Velké Británii... Když vás kvůli prostoru navíc kamera pořádně nezachytí, prostě si moc nezahrajete. Ovládání blbne, vaše končetiny nejsou moc rozpoznatelné a vůbec je to celé velké neštěstí. Když ovšem Kinect funguje, ano, opravdu se cítíte jako v nějakém sci-fi filmu.
Ovládání dashboardu Xboxu rukou není zase tak úžasné. Je to poměrně pomalé a zdlouhavé a když si chcete pořádně projít menu, za chvíli vás bolí zvednutá ruka, ale když někdo udělá menu opravdu pořádně (což je případ menu ve hře Dance Central), opravdu si připadáte jako Tom Cruise v Minority Report. A jako ve sci-fi se vlastně cítíte i při hraní. Když jsem boxoval s tím legračně vypadajícím panáčkem v Kinect Sports, opravdu jsem měl pocit, že boxuji s nějakou osobou. Opravdu to funguje a opravdu to Kinect dokáže. A teď si představte, až někdo udělá SKUTEČNÝ box pro Kinect. Tedy s pořádnou grafikou a kdy váš pohyb bude Kinect sledovat opravdu přesně, a nebude váš pohyb pouze interpretovat do asi šesti různých úderů (jako v případě Kinect Sports). Panečku, to bude něco!
Takže co říct na závěr? Dřív se mi víc líbil Move. Mám ho ale také a není to žádný zázrak. Nic nového. Těším se, až si na něm zahraji Killzone 3, protože gamepad u FPS stříleček mi nikdy nesedl a rozhlížení pomocí Move může být dost podobné používání myši u počítače. Ale ještě mnohem víc se těším na to, s čím přijdou herní vývojáři pro Kinect. Protože už teď mám pocit, a to je na něj zatím jen pár her, že tohle je skutečně budoucnost hraní. Jenom musíte bydlet v letištním hangáru. A nebát se casual her. Protože i ty si občas může zahrát někdo, kdo se dá považovat za hardcore hráče. Já si téměř dvě hodiny zahopsal v obýváku, pobavil jsem se (čím víc lidí, tím větší legrace), pak jsem Kinect hezky zase uklidil a šel hrát Fallout: New Vegas. Teď je jen otázka, kdy se mi bude chtít zase kvůli hodině hraní přestavovat obývák...