Předrecenze Guild Wars 2 po finální betě

Příroda organicky prorostlá s mechanickými městy.

Po několika víkendových betatestech a nespočtu náhodných zátěžových testů mám pocit, že jsem v Tyrii prožil už několik měsíců. S každou další návštěvou Tyrie jsem ji přitom miloval o něco víc a o něco hůř se mi s ní loučilo. Doslova žádný zážitek ze hry, ať už jsem hrál sám, s přáteli, za jakoukoliv rasu, za jakékoliv povolání, příběhové pasáže, náhodné "eventy", když jsem jen tak putoval přírodou a "fotil" si nejkrásnější výhledy nebo když jsem s nasbíraných materiálů pracně vyráběl kouzelné nápoje nebo zbraně... žádný můj zážitek ze hry nebyl negativní. To se při těch desítkách hodin s GW2 strávených dá označit za velký klad.

Pokud jste je nečetli, rozhodně začněte mými prvními dojmy. Tam jsem totiž shrnul svoje základní poznatky o rozlehlosti, pestrosti, nádheře, unikátnosti, propracovanosti a návykovosti hry. V následujících řádcích tak nebudu opakovat již dříve řečené a místo toho se podělím o nové zážitky, spojené se zpřístupněním a vyzkoušením posledních dvou ras či dlouhodobějším hraním. Jediný bod, kterému jsem se při hraní i psaní vyhnul, je PvP. Tomu se bude věnovat podrobněji kolega Jíra Sládek v článku chystaném na později, po měsíci s ostrou verzí hry až po jejím vydání.

Sci-fi oblast hry

Ačkoliv celkově je GW2 jednoznačně fantasy, při hraní za technologicky vyspělou rasu Asura budete mít pocit, že jste se ocitli v nějaké futuristické verzi Tyrie, kde je nádherná příroda organicky prorostlá s majestátnými mechanickými městy, plnými strojů, robotů a "mimozemských" technologií. Samotné hlavní město téhle říše je jakási obrovská krychle, levitující na jedné své hraně, přístupná - jak jinak - teleportovací plošinou. Asury (správné skloňování by asi znělo "Asurové", ale tohle tak nějak lépe zní a taky se to na ty malé potvůrky lépe hodí) jsou malí tvorečkové, tak trochu něco mezi E.T., gremliny a malými šedými mužíčky. Jejich velikost jim bohatě vynahrazuje technologická vyspělost, ať už jde o zbraně nebo všudypřítomné roboty (Golemy), které budete moci vyvolávat.

Příběhové i vedlejší aktivity na území Asur se točí okolo výzkumu, vědeckých pokusů a robotiky. Budete tedy soutěžit na tradiční "olympiádě nejlepších vynálezů" (kde jsou oběti na životech poměrně očekávaným jevem), pomáhat při prapodivných pokusech v laboratořích, těžit nebezpečné nerosty - navlečení v mechovi, nebo se snažit o záchranu kolegyně, jejíž symbióza za pomoci napojení vlastního mozku na AI robota nedopadla nejlépe. Kromě toho jsou zde hrací stoly se stylizovanou variací na šachy. S ohledem na bádavou povahu téhle rasy půjde celkem určitě o oblíbence studijních typů hráčů, dost možná i fanoušků Harryho Pottera - Asury působí dojmem věčných školáků, pro které je Tyrie jedna velká škola a laboratoř. Někoho možná nachytají i na svoji roztomilost, jen počkejte, až je uvidíte se překlápět při brzdění z rozběhu nebo uskakovat při souboji (to mi připomíná jak propracované jsou ve hře i animace postav). Jen pozor na jejich podceňování, k vyvolání Golema nemají nikdy daleko.

Avatar Jamese Camerona

Nedá se nic dělat, hraní za rostlinnou rasu Sylvari je prostě Cameronově Avatarovi tak podobné, že nemá cenu to zastírat. Sylvari jsou humanoidní rostliny, jejich kůže je sice zelená místo modré, ale i tak mají svými ladnými křivkami a téměř karikaturní krásou k Navi hodně blízko. Samozřejmě se nerodí, ale vyrostou a procitnou pod obřím mateřským stromem. A jejich svět je smysly-přetěžující džunglí barvami hýřících květin a stromů. Proporce a bravy zdejšího prostředí jsou místy natolik divoké, že mě až napadalo přirovnání k Alence v říši divů. Jakkoliv ale považuji hru Alice: Madness Returns od EA za jednu z výtvarně nejsilnějších her této generace, džungle Sylvari je na tom ještě lépe. I taková Final Fantasy XIII by jí mohla její pestrost, nápaditost a barevnost závidět.

Sylvari samozřejmě zakládají svoje hodnoty na souladu s přírodou a jejími obyvateli, takže vás nijak zvlášť nepřekvapí, když jeden z prvních úkolů bude převtělit se do (rostlinného) psa a postarat se o štěňátka - hrát si s nimi nebo odhánět nebezpečné dravce. O fous překvapivější, tedy ne pro Alenku, je úkol vyčistit jeskyni od přerostlých pavouků - abyste to mohli učinit, budete se muset posilnit "houbičkami", po kterých vyrostete do několikanásobné velikosti. Už jen zamíchat se mezi normálně velké hráče po pozření těchto houbiček je zážitek. Další úkoly ale nejsou o nic méně svérázné: budete například při ochraně klíčících rostlin před nepřáteli rozestavovat "rostlinné obranné věže". Celkové téma Sylvari je každopádně jasné: příroda, zeleň a krása.

Lovci, duchové a šlechta

Ostatní rasy samozřejmě také mají svá témata. Severští Nornové jsou na první pohled mohutnější a oplácanější, než "lidé z jihu" a jejich životní styl je kovaný nehostinným horským prostředím, ve kterém každý den znamená boj o přežití. Jsou to tedy v první řadě lovci, s téměř pobožnou úctou vůči vznešeným dravcům, jako jsou medvědi nebo draví ptáci. Kratochvíle tohoto národa většinou zahrnují lov na nějakou tu mimořádnou bestii, nejlépe hnízdící na vrcholku nejvyšší hory nebo na dně nejhlubší ledovcové jeskyně.

1

Ještě drsnější jsou ale Charrové. Humanoidní mix orka-buvola-kočkovité šelmy je esencí válečnictví a dravosti. Válečníci tělem i duší, všechno v jejich světě a příběhu se točí okolo války, odvahy, cti a hrdosti. Začátek jejich příběhu je o to pochmurnější, že se musíte vypořádat s následky a bojištěm z prvního dílu Guild Wars, doslova zamořeným vražednými duchy padlých lidí.

Tradicionalisté ovšem dají přednost klasice. Lidská rasa zde funguje přesně tak, jak se od "high-fantasy" očekává. Šlechta i obyčejní lidé žijí v obrovských městech, plných vznešené architektury a politicko-společenských krizí, nebo na venkovských usedlostech, kde je neustále s čím pomáhat, ať je to obhospodařování půdy nebo její ochrana před dravci či bandity. Ať už si vyberete původ ze vznešené rodiny nebo se stanete dítětem ulice, výše zmíněná témata na vás čekají tak i tak.

Pokud hledáte v hraní GW2 únik do jiné, ale přesto uvěřitelné reality, pak jsou lidé dost možná tou nejlepší volbou pro vás: cestování po stylizovaných městech lidské říše, stejně jako obchodování s ostatními lidmi má ten správně povědomý náboj, známý ze skutečného světa. A na škodu není ani fakt, že lidské postavy patří k těm nejlépe vypadajícím ve hře: doslova v žádném jiném titulu se mi ještě nepovedlo vyrobit si postavičku tak půvabnou, jako tady (Dragons Dogma bylo asi nejblíž).

Povolání na infarkt

Ačkoliv všechny rasy ve hře jsou fascinující a váš herní zážitek nebude kompletní bez vyzkoušení každé z nich, pravděpodobně máte svého favorita - minimálně pro první "průchod" hrou. Mnohem složitější, místy až infarktový, je ale výběr povolání. Těch je totiž ještě dvakrát více než ras a každičké z nich má nějaké ty úžasné vlastnosti, které mu budete závidět, pokud jej nezvolíte. Vřele doporučuji si klíčové vlastnosti každého povolání nastudovat, protože některé z nich jsou natolik originální a působivé, že by mohly snadno přebít vaše zažité vzorce "tyhle hry hrávám zásadně za válečníka" apod.

Osobně jsem třeba podobné hry nikdy nehrál za kouzelníky, protože mi prostě připadlo kouzlení zbytečně složité a zdlouhavé. Když jsem ale viděl nádherné efekty kouzel ve hře, neodolal jsem... a při hraní za kouzelníka mě tohle povolání s každou další schopností příjemně překvapilo. Může za to plynulé přepínaní mezi elementy (oheň/voda/země/vzduch) i vylepšování každého z nich, ale také snadná ovladatelnost základních magických útoků, která si v ničem nezadá se sekáním mečem/sekerou, střelbou z luku/pistole/pušky nebo házením nožů/seker (to vše ve hře je). Podmanivé jsou ale také povolání Nekromancera s jeho ohavnými služebníky nebo Mesmera a jeho halucinací. Osobně jsem ale po ochutnávce všech povolání skončil zpátky u Hraničáře, protože rád hraji sám a solitární putování s věrným zvířecím parťákem po boku má prostě něco do sebe, ať už je to pes nebo krokodýl.

Pestrost, rozlehlost, nádhera

Jistě, rozsáhlost ke hrám tohoto žánru neodmyslitelně patří. Přesto je ale těžké nepodlehnout úžasu z rozlehlosti a propracovanosti Tyrie. Určitě tomu hodně napomáhá také mimořádně nádherná grafika, a to jak po výtvarné, tak i technické stránce. Díky ní opravdu vynikne rozdíl mezi sychravým úbočím vysoké hory v zemi Nornů, fantaskně pestrobarevnou džunglí Asari nebo líbezně venkovskou krajinou lidských usedlostí. Silný náboj ale mají nejen oblasti, ale i jednotlivé lokace: jeskyně, jezera, města, pevnosti, lesy , močály, louky... cestovat Tyrií by byl hodnotný zážitek sám o sobě, i kdyby tam nebyly všechny ty ostatní aktivity.

Těch je ale opravdu hodně a těžko se jim odolává. Když si takhle vykračujete lesem a náhle uvidíte v dálce mezi stromy zuřivou bitvu několika hráčů s přerostlým monstrem (zatímco vám na obrazovce vyskočí informace "new event nearby"), těžko odoláte se do akce zapojit. Když už někam putujete po polní cestě, a potkáte na ní družinu eskortující kolonu obchodníků, proč se nepřidat k její obraně, když už máte společnou cestu? Stejně tak nepříběhové úkoly jsou často plné zajímavých postav, momentů i nápadů. Nezřídka se budete převtělovat, získávat unikátní převleky nebo schopnosti a dělat věci, které byste od podobné hry nečekali. Jistě, některé úkoly mohou připomínat klasické klišé z podobných her... ale celá řada jich je originálních a nezapomenutelných.

Zkušení autoři

Guild Wars 2 pro PC vyjdou příští úterý 28. srpna s českým manuálem za 999 Kč.

Rezervovat na Xzone pro půlnoční zahájení prodeje.

Mnohaletá zkušenost tvůrců ze hry doslova tryská na každičkém kroku. Od naprosto perfektního GUI (které přitom i skvěle vypadá), přes různé vychytávky v hratelnosti, až po celkovou vyváženost obtížnosti. Mezi brilantní nápady patří třebas místní "informátoři", neboli NPC, která vám na každé mapě ukážou nejzajímavější místa, úkoly a popíší/vysvětlí souvislosti. Podobně užitečný je systém teleportů mezi jednotlivými částmi mapy. Ale i zdánlivě kosmetické prvky, jako jsou "vyhlídky", přidávají hře na přitažlivosti a uživatelské přítulnosti: když na tyhle vyhlídky vystoupíte a aktivujete je, odpoutá se vám kamera a působivě vám ukáže nádhernou scenérii kolem vás.

2

Ještě mnohem důležitější jsou samozřejmě hlubší herní systémy, jako je sdružování se do Guild nebo třebas vyrábění vlastních předmětů a následné obchodování s nimi. Je to zábavná a kreativní činnost a obchody typu "vyrobím ti větší batoh na víc předmětů, když mi ukováš hezčí a silnější meč" mají něco do sebe. Zapomínat ovšem ani nesmíme na mnohem aktivnější/fyzičtější soubojový systém, než je v podobných hrách zvykem. Z každičkého aspektu hry je patrné, že jde o megalomanský projekt týmu veteránů, který obsahuje několik géniů přes design výtvarný i herní. Přidejte k tomu přízračnou hudbu Jeremyho Soula a máte garantovaný zážitek, na jaký se nezapomíná. Bez měsíčních poplatků. Bojím se tak jediné věci: co vydání téhle hry udělá s mým spánkem a reálným životem.

Reklama

Související obsah

RECENZE Pokémon Go

Je největší fenomén dneška také dobrá hra?

DoporučenoRECENZE Guild Wars 2: Heart of Thorns

Chcete se vrhnout na nejúspěšnější MMO současnosti?

Finální recenze Guild Wars 2

Po dlouhém hraní a textu stačí krátký verdikt: 10/10!

World of Warcraft: Cataclysm

Verdikt po dvou měsících hraní.

Také na webu...

Bojový sport UFC 4 konečně představen od EA Sports

+ nečekaně brzký termín, trailer, detaily.

Na Mafia 1 remake dělá v Brně a Praze až 200 lidí

Insiderské drobky od bývalého zaměstnance 2K Czech.

Xboxový boss kritizuje PS5 od Sony: Nextgen exkluzivity jdou proti smyslu hraní

Ostrý výrok z Microsoftu + o brždění starým hardwarem.

Obal GodFall pro PS5

Rubačka od Gearboxu nemůže zůstat pozadu.

- komentáře (20)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna