Recenze Trine 2

Pamatujete si na Trine? Jednu z opomíjených her z roku 2009 a obrození 2D plošinovek v plné parádě? Sám jsem si jí pořídil v nějakém Steam výprodeji za pár kaček a pak jsem slintal nad grafikou a opájel se hratelností.

Stejně jako v prvním dílu, i v tom druhém je trojice hrdinů, kteří musí zachránit fantasy svět.

Jako si nepamatuji příběh první, za pár dnů zapomenu i ten druhý a jediné, co o něm budu vědět, je, že to byla krásná pohádka. Tentokrát nejsou postavy uvězněni v jednom těle nedobrovolně a za dobrodružstvím vyráží po vzájemné dohodě. Tedy snad až na ustrašeného kouzelníka. Zlodějka Zoya je nejobratnější, doskočí nejvýše a když ji ani její přirozené schopnosti nestačí, pomůže si vystřelovacím hákem. Výtečně si rozumí s lukem, z něhož střílí ohnivé i ledové šípy a když je přesila moc velká, může se před ní po omezenou dobu skrýt. Rytíř Pontius neumí v podstatě nic jiného, než se ohánět mečem, ale zase je v tom nejlepší. Kromě ohnivého meče a mrazivého štítu si s nepřítelem nebo kamennou zdí poradí pomocí magického kladiva. Kouzelník Amadeus sice nikoho přímo zneškodnit nedokáže, ale díky svým schopnostem čarovat ze vzduchu krabice a plošinky, je v partě k nezaplacení. Navíc, když umí volně ležící předměty téměř libovolně přenášet telekinezí.

of

Caption

Attribution

Stejně jako v prvním dílu skupinka prochází úrovněmi viděnými z boku a snaží se pomocí svých rozdílných schopností řešit zapeklité puzzle.

Tedy, to jsem si myslel. V jedničce jsem musel nad problémy občas chvíli i přemýšlet, ale dvojka je dle mého názoru až příliš jednoduchá. Ne že bych na určitých místech párkrát nezemřel, ale zážitek z rozlouskávání většinou gravitačních hádanek kazí jedna (ne)příjemnost. Ačkoliv autoři tvrdí, že je to zamýšlená vlastnost, z mého pohledu jde o bug a podobný se objevil už v prvním díle. Téměř jakoukoliv hádanku, jejímž řešením je dosažení zdánlivě nedostupného místa, totiž velmi jednoduše vyřešíte pomocí kouzelníka. Ten si vyčaruje dvě plošinky, na ně si stoupne a začne přesouvat. A hle, na světě je jakási fantasy varianta Silver Surfer. Kdyby to autoři alespoň trochu znepříjemnili, třeba tím, že by neodstranili při kouzlení ubývající manu. Kdyby ve hře byla, mohlo být surfování časově omezeno a přesto částečně dostupné.

Stejně jako v prvním dílu jsou hádanky zábavné, náročné, ale přesto vcelku jednoduše splnitelné, žádné nepřekonatelné záseky.

Stáhněte si demo.

Většinou jede vše ve starých kolejích, i když se našlo pár novinek. Například portály, které fungují v podstatě totožně jako ve stejnojmenné hře od Valve. Jen skrze ně neprobíháte většinou vy, ale posíláte jimi krabice nebo jiný materiál. Ale nejde jen o hádanky, zkouškou projde i hbitost vašich prstů, při akčnějších plošinkových pasážích. A čeká vás, kromě stovek triviálních, i pár poměrně tuhých soubojů s přerostlými orky. Obecnému trendu snižování obtížnosti se podřídilo i Trine 2, hlavně pomocí ukládacích bodů. Ty nejenže zaznamenají vaši pozici v rámci úrovně, ale navíc všem hrdinům doplní zdraví na maximum (střední obtížnost), případně je oživí. Problém je, že checkpointy jsou rozesety po úrovních tak často, že když vám potvory vezmou trochu zdravíčka, není nic jednoduššího, než popoběhnout o jednu až dvě obrazovky zpět a kompletně se ozdravit.

Stejně jako v prvním dílu nechybí RPG element.

Ale opět došlo k jeho osekání. Zaprvé zamrzí, že každá postava má snad jedinou novou vlastnost a tu jsem navíc používal velmi střídmě I když to závisí na osobních preferencích a stylu hraní. Zkušenosti opět sbíráte pomocí lahviček a bublin ukrytých různě po úrovních, k nimž je někdy lehčí, jindy těžší se dostat. Doslova mě zklamalo, že v truhlách, na hodně těžce dostupných místech, už nenajdete třeba řetízek, který vám přidá natrvalo zdraví, ale jen (pěknou) básničku nebo artwork. Motivace hledat všechny truhly mírně klesla.

Stejně jako v prvním dílu budete slintat nad úžasnou grafikou a pohádkovým zpracováním obecně.

Není snad lepší hry, kterou byste mohli omluvit svou absenci u štědrovečerního stolu. Vždyť se přeci díváte na pohádku. Úžasný vizuální zážitek je ještě barvitější než dříve a k dokonalosti nemá daleko. I má výtvarně nadaná manželka souhlasně pokyvovala hlavou a kdykoliv přišla do pracovny, nezapomněla říci: "To je nádhera". Zejména denní scény nebo noční bouří rozběsněné moře jsou naprosto omračující. Jedna vtipná historka z recenzování: když jsem spustil Trine 2 poprvé, slastně jsem chrochtal na vizuálními hody, než jsem zjistil, že mám veškerá nastavení na minimum. A přesto hra vypadala naprosto úžasně. Hudba i namluvení jsou opět v podstatě totožné s jedničkou a trochu jsem jimi byl přejedený.

of

Caption

Attribution

Stejně jako v prvním dílu lze pozvat dva kamarády a zahrát si Trine 2 v kooperativním multiplayeru.

Trine 2 pro PC vydal Comgad s českými titulky za cenu 399 Kč (později následují stáhnutelné konzolové verze)

koupit z Xzone

Tentokrát už jde spolupracovat i přes internet, nejenom lokálně, i když osobně se mi osvědčila právě hra u jednoho počítače (protože hraní s cizími lidmi přes internet je u plošinovky horší zážitek, než hrát sám). A opět se multiplayer odehrává v naprosto stejných kulisách jako kampaň pro jednoho hráče. Takže si před spuštěním pečlivě vyberte: buď Trine 2 dokončíte ve více lidech nebo sami. Podruhé už moc nemá cenu se vracet, snad jen vysbírat všechny tajné skrýše s poklady či zkusit štěstí a dojít nakonec třeba jen se třemi kouzelníky, bez dalších povolání. Nebo splnit Steam achievementy, které kupodivu mají celkem hlavu a patu. Nedostanete je za každou dokončenou úroveň, ale za zábavné činnosti. Například se musíte udržet na plošince, kterou nadnáší proud vzduchu nebo sesbírat v úrovni osm objektů, poskládat je na sebe a postavit se na vrchol. Většinou jde o malé hry ve hře, za tohle si autoři zaslouží potlesk.