Skip to main content
If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Dojmy z vyzkoušení Borderlands 2

Půlhodina hraní, půl milionu vystřílených nábojů.

Kdyby se RPG hodnotily podle tun bordelu, které na vás v průběhu hraní vysypou, sahalo by tři roky staré Borderlands po koruně žánru. Diablo by originální dítko sympaťáků z Gearboxu sice možná přes ruku přeci jen pláclo, ale i tak jde o jednu z nejvíce "lootovacích" záležitostí, co pamatuji. Ostatně, zápis v Guinessově knize rekordů pro hru s největším počtem použitelných zbraní o něčem vypovídá. Borderlands jich totiž mělo 17 milionů 750 tisíc. A Borderlands 2? Tam bude výběr ještě větší.

Férově by se slušelo namítnout, že samozřejmě nešlo o 18 milionů unikátních kousků, drtivá většina rozdílů spočívala pouze ve vzhledu nebo ve statistikách, které se od sebe lišily dvěma promile. Protože 2K Games měli na prezentaci vystavenou plaketu od rekordmanské komise, zbraně byly tím prvním, nač upozornili, než mě pustili do kooperativního hraní. "Zatímco minule se naše kvéry skládaly z asi šesti komponentů, teď jich bude dvojnásobek a i samotných typů zbraní bude více. Takže rozhodně větší variabilita, než minule, a rozhodně zlomíme další rekord!", kasal se můj étrojkový instruktor z 2K. A to je vlastně jediné, co řekl. Pak už mne nechal hrát. Ono co jiného byste o Borderlands 2 potřebovali vědět...

Zpátky v pohraničí

Jak už jsem psal po premiérové prezentaci na loňském Gamescomu, Borderlands 2 na první i druhý pohled vypadá jako jednička, až na třetí pohled si začnete všímat méně či více podstatných změn. Já osobně věrnost originálu beru s povděkem, navíc když postupem času zjišťujete, že pod zdánlivě stejnou kapotou se skrývá řádově silnější motor. Demonstrovaná mise se odehrávala v namodralém hyperionském městě Opportunity (příjemná změna oproti písečné a skalnaté jedničce), kde jsem za asistence obřího levitujícího robota musel demolovat pompézní sochy Handsome Jacka, zdejšího chamtivého diktátora, který na mne v průběhu mise poslal asi sto maniaků všeho druhu a ještě několikrát tolik robotů.

Abych byl zcela upřímný, kočkování se s mutanty a všemožnými monstry z jedničky mi vonělo více, než jaksi odosobněné ohlodávání plechových robotů, ale později jsem se na vlastní pracky přesvědčil, že dosud tlačení roboti nebudou výrazně dominantními nepřáteli. Během zcela oddělené předváděčky Borderlands 2 jsem se svým Gunzerkerem pobíhal mezi jakýmisi toxickými rybníčky, kolem nichž podupávali obří... ehm, sloni se světélkujícími explozivními kotníky? Ne tak úplně, lepší přirovnání však nemyslím.

Ale zpátky do Opportunity, zmiňované metropole Handsome Jacka, kterýžto bídák si mimochodem přisvojil úspěchy za nalezení Vaultu (což přeci byla minule vaše práce) a teď se snaží probudit jakéhosi titána. Jak lépe začít s politickým převratem, než sundáváním soch současného představitele režimu? Jack nadával, rozpustilý robůtek Claptrap hecoval a já měl se svým co-op kolegou co dělat, abychom odráželi nápory nepřátel, kteří mnohdy cílili na našeho demoličního robota.

Konvenční zbraně totiž neměly na stavby vliv a musím uznat, že tato eskortní mise nebyla žádnou procházkou růžovou zahradou. Kolikrát jsem padl k zemi, jen aby mě kolega zvedl zpět na nohy, nebo abych se zvedl sám skrze staré známé "zabití ze záhrobí" (zdraví je sice na nule a ležíte na zemi, ale pokud během cca deseti vteřin někoho ještě zvládnete pifnout, hra vás nakopne zpět).

Kolik máš kvérů, tolikrát jsi člověkem

Borderlands 2 překopává předchozí čtveřici povolání a na výběr vám dá z docela nových persón, jejichž detailní popis by vydal na samostatný článek. Letmý pohled do evidentně obohaceného a větveného stromu schopností způsoboval menší závratě, skillů bude v nabídce rozhodně více. Osobně jsem pro potřeby dema zvolil profesi Gunzerkera, na všech materiálech ze hry mračícího se vousatého svalovce Salvadora, jehož hlavní síla spočívá v jeho, inu, síle.

Vydrží nejvíce a osvojuje si vlastnosti, díky nimž toho vydrží ještě více, než nejvíce. Také se ohání nejsilnějšími kvéry a jedna z jeho speciálních krátkodobých schopností funguje v podstatě jako klasický berserk, během něhož chytne do každé ruky jeden kvér a uděluje nevídaně bolestivé zásahy. Ovšem žádné prosté "namísto z jedné pistolky teď střílí ze dvou." Gunzerker klidně chňapne dvojici raketometů. Rázem roboti padali na hromádku jako komáři po zásahu raidem, a to včetně těch nejsilnějších. Kteří zde jsou, hezky jako minule, odlišeni nejen jinak zbarveným názvem, ale i vtipným adjektivem typu "badass".

Jak už jsem zmiňoval v úvodu, Borderlands jsou nejen o flirtování s rozkoušou tancující plechovkou a o ztřeštěných přestřelkách proti absurdním přesilám, ale také o nekřesťansky bohatém lootování všeho možného. Snad z každého oponenta vypadlo během novinářského dema nějaké harampádí, k tomu se na každém rohu válely typické borderlandovské truhly a bez předchozích zkušeností z průběhu celé hry jsem vůbec nebyl schopen se v těch desítkách nových zbraní všude kolem vyznat. Každá má x různých statistik, k tomu připočtěte všemožné druhy střeliva (výbušné, toxické, elektrizující ad.) a v neposlední řadě zvláštní bonusy s ohledem na výrobní fabriku. Těch proměnných zde bylo citelně více, než v jedničce, kde pídění se v inventáři po té nejefektivnější zbrani bylo vlastně tuze zábavné. Dvojka je na stejné cestě, působí však bohatěji a komplexněji.

Borderlands 2 pro PC, PS3 a X360 vyjdou 21. září.

rezervovat na Xzone ve speciální edici s dárky.

Znovu a ještě lépe

Během hraní Borderlands 2 jsem si připadal jako doma, jen tu všechno fungovalo tak nějak plynuleji a lépe. V prezentované metropoli jsem se neztrácel kvůli zmatečnému designu jako v prvním díle, peníze jsem sbíral pouhým přejitím přes ně bez nutnosti mačkání čehokoliv, zbraně byly detailnější, nepřátelské jednotky byly rozličnější a slibovaly tak variabilní akci po celou dobu. Ruku na srdce, nebýt neskonale povedeného kooperativního režimu, první Borderlands by bylo po čase stereotypní.

Kdo si tudíž aspoň trochu užil originál, může Borderlands 2 brát jako sázku na jistotu. Větší, rozmanitější, hezčí, zábavnější, plynulejší. A snad i vtipnější, soudě dle neustálého Claptrapova žvanění a cukání se v rytmu dubstepu.

Poslední trailer

Read this next